Benelux 2017

Loni, co jsem se probojoval domů z Portugalska přes zasněžené Švýcarsko a propršelé Německo, jsem začal uvažovat kam dál, na severu jsem ještě nebyl, mám rád teplo......ale jezdí tam každý a já jsem za hňupa, že jsem tam ještě nejel. Dalším cílem bude Dánsko, Norko a Finsko. Tydle nálepky na kufru ještě nemám. 

      Ale Norsko, to je divočina, tam se pije vodka z láhve a půl roku je tam tma tmoucí. Tak jsem se začal připravovat, zakoupil odbornou literaturu, malou GPS ( super věc, ale stejně jsem to vezl v kufru a nepoužil ) a po nocích jsem začal šprtat geografická data. S těžkým srdcem jsem uložil moje obnošené bavlněné gaťky do skříně a zakoupil zánovní, z kosmických materiálů vyrobené, potažené membránami budoucnosti, které propustí zevnitř ven, ale nikdy naopak, takže až mi povolí svěrač měchuřiny, tak se nic nestane, protože to celé proteče ven a tam to opláchne déšť, ale spodky zůstanou suché - tedy dobrá investice. Taky nové, vodovzdorné škorně jsem zakoupil a v rámci teplotní aklimatizace jsem spal v zimě bez peřiny a z jara jsem se citil plně připraven. 

       Taky jsem dal v práci výpověď, protože takový hňup jako já přeci nemůže nadále kazit tak skvělému podniku pověst, to by nešlo a špekuloval jsem, co já si s tím množstvím  přesčasů a dovolené jenom počnu? Plán byl následující : 1. do Španělska na kole, než tam začne hic k nesnesení 2. jednou doma přespat, vynadat ženě, zmlátit děti a odletět do Gruzie a Arménie, no a za 3. v půli června, opakuji až v červnu jsem měl jet na 2 týdny do Skandinávie. Bod jedna klapnul. 2000 km autem Do Francie pod Pyreneje, za 7 dní najeto 930 km do Santiága de Compostella ( mám na to ouřední certifikát! )....prosim vás já vím, že todle není o motorce, ale nedá mi to abych se nepochlubil...no a kdyby vás třeba napadlo, že jako taky, tak doporučuju, přes Pyreneje jen se spalovacím motorem a vysokooktanovou kapalinou, samotná mechanická síla, to je na pendrek.

     Taky musím dát jednu historku k dobru: v předvečer odjezdu na nádraží v Santiágu jsem si chtěl zakoupit lístek na další den do Pamplony. V Santiágu poměrně rutinní věc. Prodavači jízdenek mluví všemi světovými jazyky, ale hlavně španělsky. Pán u přepážky mi, poté co pochopí co mám za lubem, dává malý papírek  7x8 cm na kterém v angličtině stojí, že svoje kolo před nástupem do vlaku musíte rozebrat, takto vzniklé součástky složit do čtverečku, zabalit a to celé musíte dát do tašky na kolo, předem z domova přinesené. Moje protesty, že po Evropě se normálně cestuje s kolem v celku a že jako úředně certifikovaný peregrino - poutník, nemám sebou nářadí, o tašce na kolo ani nemluvě, jsou zamítnuty s tím, že tady to tak prostě je a "přes to vlak nejede". Jsem poslán na peron jedna, mírně vlevo, kde je stánek s novinami a kolou a tam že mi kolo rozeberou na prvočinitele a zabalí. Pán ve stánku se mě ptá, kdy že mi to zítra jede a ať hodinu před odjezdem přivezu kolo a že to není problém. Ptám se, jestli už pracuje v 7.30 ?, ale že prý tu na tuty bude. To mě ale moc neuklidňuje. Když vám Španěl z Galicie slíbuje, že někde bude druhý den brzy ráno přesně, myslete na plán B. Ale plán B není, jede jenom jeden přímý vlak do Pamplony denně.

      Inu vracím se k přepážce s lístkama a ptám se, jestli si mám koupit jízdenku už dnes? Ale no jistě panáčku, to abych se do vlaku zítra vůbec dostal, že. Ale jestli už jsem prý mluvil s lidma z kanceláře Renfe( to je místní ČSD )? A já na to, že jo, že s pánem co prodává kolu, noviny a provádí rozborku a balení kol už jsem mluvil a že to určitě klapne. Ne stímhle pánem, ale na prvním peronu mírně vpravo je kancelář Renfe a tam se musím dohodnout, jestli mi to rozebrané kolo vůbec vezmou do vlaku, ne to dá rozum? No to mě teda po.er! V kanceláři milá paní, která poté, co si vyslechne moje požadavky, mi sdělí, že šéf je na školení. Inu, není to zcela odpověď, která by byla kompatibilní s mojí otázkou. Proto vysvětluji ještě jednou - v 7.30 rozborka kola, v 8.00 přijde šéf ( na dveřích je pracovní doba od 6.30 ráno...), který mi poví, že se do vlaku nedostanu, na kole neodjedu, protože už tou dobou vypadá jak zabalená uzenka a se zakoupeným ticketem si můžu tak akorát vytřít..... asi tusíte o jaký orgán se jedná. Ona to sice chápe, ale šéf příjde až zítra v 8. Tečka. To je na mě moc. Lístek nekupuji, jdu se pomodlit za zhoubu Renfe do nejbližšího kostela  a pak na pivo do nejbližší putyky. 

     Na druhý den to kupodivu všechno klapne na skoro výbornou, rozebral, zabalil, zakoupil, nastoupil. Večer vystoupím v  Pamploně na nádraží z vlaku a sleduji koncová světla zvolna odjíždějícího posledního autobusu do Francie. Sedám do taxíku. Postarší paní mluví jen španělsky, takže se konverzace omezuje na "že jsem peregrino", "a že Pamplona je ciudad bonita". Pak mi došly španělské náboje. Paní, která má v taxíku wifi, si tedy zapíná na mobilu nějaký ženský pořad a stoupajíc do pyrenejských serpentín, to po očku sleduje. Po asi 15 minutách se jí dělá tak blbě, že bleje každých 5 minut. Nakonec se mě ptá, jestli mám řidičák, dává mi klíčky od auta a zbytek cesty řídím já. Ve Francii se se slzou v oku loučíme a já jedu 2000 km dom. Inu, to je Španělsko.

     Bod 2 a 3 se řízením osudu a zásahem výšší moci prohodily. To znamená, že bych měl začátkem května balit a vyrazit na drsný sever. 

     Ale pohled z okna - to je on - mi říká, že to asi není nejlepší řešení daného problému. Rozhoduji se, že se po "obroušení" ve Španělích dám do kupy a něco vymyslím. Dalších pár dní leje a leje. Říkám si, že počkám na konec deště a vyrazím do Beneluxu....

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE