Jezte Losy - 12 000 vlků se nemůže mýlit
16. 5. 09
Tak se rok s rokem sešel a Poubes upekl Zájezd na
Aljašku. Ráno jdu do garáže, startuju svoje naložené BMW a jedu k Poubesům. Tady se scházím se zbytkem výpravy ve složení : Martin Pouba KTM, Martin Pouba ml. Honda XR, Karel Kalaš KTM, Martin Sláma KTM, Roman Štastný KTM, Standa Tikal BMW GS ADV a Míra Matoušek, který pojede s Kubou autem. Dále se zúčastní Petr Procházka, který pracuje a vzhledem k tomu , že pojede také jako podpora autem, nic se neděje. Cestou v
Kanadě se k nám připojí Jan Linek Kawasaki KLR, Jarda Singer na KTM a František Peterka na Kawasaki KLR. Nakládáme motorky do kontejneru a doufáme, že se s nima shledáme za měsíc ve
Vancouveru. Při nakládáni si Slamak staví svoji naloženou motorku centrálním stojanem na nehet palce u nohy, aby si pak vytvořil osobní rekord v běhu o jedné noze. S úpěnlivými výkřiky:
“To bude dobré hoši!!!”, běhá po dvorku až do úplného vyčerpání. Jinak nakládka proběhla bez dalších komplikací. Vracíme se k Poubesovi domů. Přijíždí Sadílek s Ivetou, aby nás podpořili. Díky této dobré sešlosti se dostáváme v místní restauraci ALL KAJDA, kam jezdíme pro pivo, na tabuli cti. S rekordní útratou v nejkratším čase 3000kc za pivo. Seznamovací večírek účastníků zájezdu pokračoval až do nočních hodin, než nás Peklo rozehnalo.
18. 6. 09
Dnes odlítáme z
Vídně do
Vancouveru. Ještě minulý týden jsme zjistili, že si náš kontejner odstavili celníci v
Montrealu k prohlídce. Tím pádem se kontejner opozdí o týden a ještě budeme muset zaplatit 1000dolarů. A aby toho bylo dost Roman Štastný oznámil, že z rodinných důvodů musí zrušit cestu. A pokud to půjde, dorazí za dva týdny, pojezdí si sám a pak se s námi vrátí. Roman nás odvezl na letiště, kde čekáme na zbytek. Okolo poledne doráží Brněnská klika a chystáme se k odletu, já zjišťuju že jsem nechal v autě
mikinu. Naštěstí byl Martin pohotovej a říká, že ji vzal. Hned na to se nám ztrácí Petr v letištní hale a setkáváme se až na odbavení. Nakonec startuje let směr
Londýn, kde přestupujeme s 50ti minutovým zpožděním, což má samozřejmě za následek, že letadlo uletělo. British Airways se zachovali skvěle, dávají nám náhradni let, hotel a lístky na autobus. Nastává pětihodinový boj o zavazadla. Míra bágl dohledal, ale Peťovo není. Posílají nás od prepážky k
přepážce, jako horkej brambor, nikdo neudělá víc, než musí. Nakonec máme přijít ráno ověřit, jestli Peťovo bágl bude ve
Vancouveru. Problém byl, že druhý let je s Air Kanada, ale vše dobře dopadlo. Po devíti hodinách letu přistáváme ve
Vancouveru, kde nás vyzvedává Kuba a jeho kamarád
Standa. Jedeme na hotel a dozvídáme se, že kontejner ještě nedorazil, snad za čtyři dny. Musíme se nějak zabavit, jdeme do Stanley parku, kde půjčujeme kolečkové brusle a jdem objet poloostrov, je to 8km. Karel nám hned na začátku předvedl exceletní výjezd z půjčovny tzv. nohama napřed. Večer si krátíme návštěvou místního zařízení s pivem. Jen v
Kanadě je zákon, který zakazuje kouřit ve všech veřejných prostorách a šest metrů od všech dveří. Vybíháme si ven a už jsme v obležení žebráků, jedni nabízí, že nám řeknou vtip za cigáro, jiní sbíraj odhozené vajgly. Je to nářez. Je pondělí a máme další problem-na mě vlivem klimatizace v letadle leze nějaká chřipka, dávám si Coldrex a jdu se potit. Kuba zjišťuje, že mu odtahli auto. Takže 120
dolarů pryč. Parkoval u Standy v garáži, ale nepřečetl si, že návštěva smí parkovat max. 24 hodin. Jinak musí mít speciální povolení. Další den jdeme na celnici zjistit jak to vypadá s motorkama, ověřují nám platnost pojištění, které jsme museli vyřizovat už doma poštou. Nechtějí věřit, že nám platí do
Kanady i
USA, nakonec jim nezbývá než kývat, že platí a motorky budou zítra odpoledne.
24. 6. 09
Včera jsme dostali stroje, zapojili baterky a šli to oslavit. Stáňa nás vzal do hospody v českém stylu, kde k pivu dostáváme desetilitrový kýbl buráků a dochází nám, proč jsme se od vchodu brodili v burákových šlupkách. Prostě se všechno hází na zem. Konečně vyrážíme po
Canadian Higway v pět odpo. dorážíme k jezeru
Dawning Lake cena kempu je 15dolarů za site-plac pro všechny. Připojují se k nám kluci Honza Linek a Jarda Singer.
mikinu. Naštěstí byl Martin pohotovej a říká, že ji vzal. Hned na to se nám ztrácí Petr v letištní hale a setkáváme se až na odbavení. Nakonec startuje let směr Londýn, kde přestupujeme s 50ti minutovým zpožděním, což má samozřejmě za následek, že letadlo uletělo. British Airways se zachovali skvěle, dávají nám náhradni let, hotel a lístky na autobus. Nastává pětihodinový boj o zavazadla. Míra bágl dohledal, ale Peťovo není. Posílají nás od prepážky k 
přepážce, jako horkej brambor, nikdo neudělá víc, než musí. Nakonec máme přijít ráno ověřit, jestli Peťovo bágl bude ve Vancouveru. Problém byl, že druhý let je s Air Kanada, ale vše dobře dopadlo. Po devíti hodinách letu přistáváme ve Vancouveru, kde nás vyzvedává Kuba a jeho kamarád
Standa. Jedeme na hotel a dozvídáme se, že kontejner ještě nedorazil, snad za čtyři dny. Musíme se nějak zabavit, jdeme do Stanley parku, kde půjčujeme kolečkové brusle a jdem objet poloostrov, je to 8km. Karel nám hned na začátku předvedl exceletní výjezd z půjčovny tzv. nohama napřed. Večer si krátíme návštěvou místního zařízení s pivem. Jen v Kanadě je zákon, který zakazuje kouřit ve všech veřejných prostorách a šest metrů od všech dveří. Vybíháme si ven a už jsme v obležení žebráků, jedni nabízí, že nám řeknou vtip za cigáro, jiní sbíraj odhozené vajgly. Je to nářez. Je pondělí a máme další problem-na mě vlivem klimatizace v letadle leze nějaká chřipka, dávám si Coldrex a jdu se potit. Kuba zjišťuje, že mu odtahli auto. Takže 120
dolarů pryč. Parkoval u Standy v garáži, ale nepřečetl si, že návštěva smí parkovat max. 24 hodin. Jinak musí mít speciální povolení. Další den jdeme na celnici zjistit jak to vypadá s motorkama, ověřují nám platnost pojištění, které jsme museli vyřizovat už doma poštou. Nechtějí věřit, že nám platí do Kanady i USA, nakonec jim nezbývá než kývat, že platí a motorky budou zítra odpoledne. 
