Austrálie - Nový Jižní Wales a Victoria

Ve čtvrtek vyrážíme z Romsey na východ. Krajina kolem Melbourne je nudná placka a asi až za hodinu se začínáme zakusovat do pohoří, které mi vzdáleně připomíná Šumavu. Zde také míjíme zřejmě čerstvě usmrceného klokana uprostřed vozovky. Není to pěkný pohled...
Náš cíl je projet se po vyhlášené motorkářské trase zvané "Black Spur" - česky "Černá Uzda". Dozvěděli jsme se o ní -jak jinak- z televizního pořadu o motorkářských vyjížďkách, které podniká Angličan Henry Cole. Jeho trasu v Austrálii jsme pozorně sledovali, ale co se týče například Great Ocean Road, tak s ním nemůžeme souhlasit - nám se GOR líbila moc. Black Spur Henry moc chválí, no tak uvidíme... Už chvíli předtím, než přijedeme do Healesville, kde má trasa začátek, se nám líbí terén - úzká silnička lesem s mírným zatáčkami, stoupání i klesáním, všude kolem exotické kapradí a přesličky a nad nimi v druhém patře vysoké eukalypty. Nikde jinde však není les tak úctyhodně vysoký, jako na Black Spur.

Je to vlastně průsmyk velmi starým lesem, trasa má zhruba 30 kilometrů a je velmi půvabná. Bohužel je to normální státní silnice s odpovídajícím provozem, takže během parádní jízdy jistě dohoníte nějaké těžší pomalé auto - a předjet se na Black Spuru dá jenom velmi těžko... Ale jinak se nám Black Spur líbil a byla to taková pěkná tečka za naším motorkářským dobrodružstvím ve Victorii.
Nahoře jsme si na BBQ pointu ohřáli klobásky a udělali náš poslední piknik v Austrálii. Je zde úplně nový přístřešek a vedle je informační tabule o tom, že tuto oblast zasáhl před pěti lety velký lesní požár, a že je vše kolem nově zrekonstruované.

Na nebezpečí ohňů upozorňuje dopravní značka, která je umístěna na všech výjezdech z měst. Je na ní vyznačen aktuální stav - riziko požárů. Nyní nikde žádný požár nehrozí, ale každoročně během února tato hrozba nabývá i zde reálných rozměrů. Bryan nám vyprávěl, jak v době nebezpečí zůstanou doma a čekají na pokyny k evakuaci. I když požár bývá míle daleko, červený obzor a dým jsou hrozlivé. Evakuované domy se pak zkrápí z vrtulníků vodou. Příroda, včetně případných stád dobytka se nechávají svému osudu. Stáda, která na pastvině zastihne požár, mívají minimálně popálené nohy od rozpálené země a musí se celá utrácet... Farmář musí mít zkrátka dobrou pojistku, aby si mohl po požáru koupit nové stádo.


Pak už  jenom sjezd Black Spurem dolů a dvacet kilometrů přes celé Melbourne až do firmy Garner´s vrátit stroj. Po cestě ještě poslední "fuel" na benzince. Průjezd centrem je také docela náročný, protože některé uličky jsou úzké a je nutné jet po tramvajových kolejích. Navíc v systému pravoúhlých jednosměrek se sice člověk zorientuje, ale není to hned. Do firmy jsme ale trefili úplně přesně a na čas. Za 4 dny jsme najeli 1.200 km. To je slušný výkon. Bereme si svoje batohy a vyrážíme ještě chvatně na poslední nákupy. Jdeme opět do naší oblíbené ulice s motorkářskými obchody a v jednom z nich si vybírám rukavice, protože jeden letní model zůstal někde na Samurai Beach...
No a to je tak celé vyprávění o naší cestě po Austrálii. V pátek u následoval jenom přesun na letiště a dlouhá cesta domů…
Nakonec pár postřehů, co se týče dopravy a řízení v Austrálii. Všude se striktně dodržuje limit - maximální rychlost. Ta se velice často mění, ale je to přehledně značeno. Při průjezdu obcemi je vždy u škol snížená rychlost v přesně určených ranních a odpoledních hodinách, kdy se školáci vyskytují u vozovky. Často stojí u přechodu pro chodce-školáky nějaký pomocník s terčem v ruce a nikdo si nedovolí v tuto dobu jezdit bez ohledu na děti. Pokud probíhají jakékoliv práce na silnici, je toto místo nejenom dopředu výrazně označeno, ale po celou pracovní dobu zde stojí osoba v reflexní vestě s velkým terčem v ruce, regulující dopravu.
Pokud si zvyknete na řízení vlevo, systém řazení před křižovatkou a na kruhových objezdech, stává se jízda celkem pohodovou, protože ostatní řidiči jsou ohleduplní a nikdo není nervózní. Klokani můžou být za soumraku a svítání zejména pro motorkáře slušnou hrozbou. Usuzujeme podle toho, že jsme cestou po dálnici viděli několikrát na krajnici sražené zvíře. Udělalo to na nás dojem, že to je dva- až třikrát větší nebezpečí, než u nás srážka se srnou či divočákem. Nám se to naštěstí vyhnulo. Na naše cestování po Austrálii máme jenom ty nejlepší vzpomínky.

Úplně nakonec fotka, kterou jsem pořídila na benzínové pumpě. Auta zn.Škoda jsou v Austrálii občas k vidění, zejména Yetti. Ale škodovku s takovou RZtou jsme potkali jenom jednou...určitě nějaký krajan!!
A kdo by chtěl z naší cesty vidět další snímky, může si prohlédnout naší fotoknihu:
http://www.cewe-community.com/galerie-fotoknih/book/11798 Bohužel je tam silně redukované rozllišení, a navíc mapy úplně vymazány... 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE