Austrálie - Nový Jižní Wales a Victoria

Sobotní provoz je trochu hustší a počasí stále ukázkové - sluníčko hřeje o sto šest. Míjíme město Newcastle, kde nabíráme plnou nádrž a pokračujeme, abychom byli včas na naší nejsevernější destinaci - oblasti zvané Port Stephens. Počasí zde v letovisku Nelson Bay je již skutečně tropické letní. Potkáváme pár osamělých motorkářů, ale žádné moto-bandy jako tady v Evropě, i když počasí by na to fakt bylo.
První naše zastavení patří pláži Samurai Beach, jež jsme měli dopředu vyhlídnutou jako pláž pro naturalisty, mezi které se počítáme. Netušíme, že je tam tak nesnadný příjezd. Na značené odbočce, kterou jsme horko těžko našli, se dočítáme, že se doporučuje jezdit tam pouze s vozy "4-Wheels Drive". Pod heslem “Kde projede auto, projedeme s motorkou taky!” směle vyrážíme s naším plně naloženým Stromkem lesní cestou. Naštěstí zde delší dobu nepršelo, a tak v místech, kde jsou tušit jindy hluboké louže projedeme s opatrností hladce. Pak se terén prudce svažuje dolů a z lesa sjíždíme do dun - všude písek, mnoho písku... Nezbývá, než se držet v koleji vyjeté terénními vozy. Nic naplat, musím seskočit, beru obě bundy i  přilby a kráčím pěšky za Fandou, který se pokouší duny s motorkou projet. 

Fandův komentář: Otočit se zpět prostě není možné. Jízda v písku mimo kolej nepřipadá v úvahu. Potkávám terénní auto, vracející se z pláže. Šofér zastaví a z jeho posunků mi dochází, že jsem se - kvůli svému “evropskému” myšlení ocitl v protisměru - tam, kde se před chvílí koleje rozdělovaly, jsem jel vpravo místo vlevo.Bojuji především s pískem, a úplně jsem zapomněl na to, že jsem v Austrálii, takže moje trasa měla vést levou smyčkou. Když šofér pochopil, že nemám šanci couvat, sám zacouval asi 30 metrů, aby se mohl v kolejích pořádně rozjet a potom skočit do navátého písku, odkud najel do zhruba 50 metrů vzdálené koleje, kterou jsem měl správně jet já. Zkrátka jsem ho na chvíli donutil jet “po evropsku”. 

Kráčím dunami do písečných kopců, kde před chvílí zmizel Fanda a Stromek. Ještě chvíli slyším motor Stromka a pak už jenom prázdné ticho. Sleduji tedy stopu motorky lemovanou záseky od Fandových bot - projel to! Za chvíli slyším hučet moře a po překonání posledního horizontu se mi naskytne pohled na pláž: Fanda se Stromkem popojíždí po pláži. Písek je mokrý a zatím se mu daří se nezahrabat - jak ale zaparkovat na písečné pláži plně naloženého Stromka?



Naštěstí nacházíme odhozený kůl - evidentně součást nějakého starého oplocení. "Vykopej rýhu a dej tam ten kůl", volá na mne Fanda ze sedla, které nesmí opustit, dokud nebude vše přichystáno. Fajn, pustím se pilně do práce. Ještě, že mám obuty moje pevné motorkářské boty! Dá mi to nějaké úsilí, ale je mi jasné, že jiná možnost není. Konečně Stromek bezpečně "zalehne" na boční stojánek - a my se můžeme za odměnu vykoupat ve slaném moři. Vlny jsou zde snad ještě větší. 

Na pláži je pár aut a naše motorka se stává okamžitě hlavní atrakcí - jeden pár se na nás přichází podívat a neskrývá sympatie k našemu cestování. Prý tam kdysi někdo na motorce přijel, ale to byla motorka do terénu, ale tohle? Na otázku, jak se odsud dostaneme, odpovídáme, že zatím netušíme. Jistě se majitelé aut s pohonem na všechny čtyři mezi sebou sázejí, zda odsud odjedeme po vlastní ose. Fanda o tom ani na chvíli (?) nezapochybuje! Já musím zase pěšky. Když se pak na konci lesa u silnice shledáme, neskrýváme radost, že jsme to velké dobrodružství na Samurai Beach přestáli "bez ztráty kytičky". Pouze v dunách mi někde vypadly z bundy moje rukavice. 

U místní cestovní agentury si pronajímáme podkrovní byt s výhledem do zátoky. Pozorujeme barevné papoušky, jak pokřikují v korunách okolních stromů. Elektrický gril je zde běžnou součástí zahradního vybavení, a tak si dnes užíváme klokaní steaky, které jsme zakoupili v místním supermarketu. Možná zde zůstaneme i na dvě noci. Noční bouře a předpověď počasí nás však přesvědčí, že na jihu bude bez deště, a tedy pro nás na motorce lépe...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE