Zasněžená Albánie
Text: beba | Zveřejněno: 3.6.2021 | Zobrazeno: 15 684x
Konečně zase v Albánii! Bydlím u kamaráda Vladimíra Marku v Arras v jeho GuestHouse. Vydal jsem do Albánie zajet novou Husqarna 701 s RadeGarage kitem a doplňky. Je to fakt obrovsky rozdíl proti mojí staré a milované 690 / 2012. Ta motorka prostě chce závodit, chce pobídnout, chce přidat. A odmění se parádním žehlením kamenitých výjezdů. Je pocitově jak EXC, lehounká a ovladatelná.
Kapitoly článku
První odpoledne po příjezdu jsme si dali výjezd na Beska Zonjave (trasa č. 12 z off-roadového průvodce po Albánii). Jenže výjezd končil 8km před cílem ve sněhu, ve výšce 1700 m. Tak jsme zase sjeli dolu a vydali se hledat zkratku z hor k mostu přes Drinu u Mustafaj. Kamarádovo Zumo XT mělo zapnutou lepší mapu, tak tam nějaké pěšinky byly. Vtip byl v tom, že měl já zapnutou mapu TopoActive, která pěšinky z mapy NT South schovala. Takže kamarád navigoval podle mapy a já se vyptával místních, co jsme potkali. Nakonec jsme se kozích pěšinkách bez možnosti návratu sesypali do údolí Driny a našli i most. Pak už bylo jednoduché dojet do Arras zpět k Vladimírovi na pivo. Příjemných odpoledních 70km. Občas v dešti… V noci dorazila skupina dalších pěti kamarádů. Ale jezdit v sedmi je moc, budeme jezdit odděleně.
Druhý den jsme se vydali k Lurským jezerům. Výjezd z Arras (trasa č.17) na Fushë Lurë je pořád stejně kamenitý jako býval. Je zima, občas prší, ale výhledy z této cesty jsou pořád uchvacující.
Jezera Lures nakonec nedobita (trasa č. 18). Skončili jsme 800m před Liqueni i Madh v závějích. Po cestě se valil potok, byli jsme úplně promočení. Cesta bývala před lety strašlivá, vymleté kameny. Pak jí před asi pěti lety opravili. Teď je už znova zničená od vody. Ještě jsme se zajeli podívat na Kumbul (trasa č.15), ale po cestě na sedlo tekl hluboký potok a nám se nechtělo máčet. Tak jsme kolem elektrárny u Armolla (trasa č.16) dojeli do údolí Drina u Zall-Reč, přejeli přes most a zkusili jeden moc hezký výjezd dubovým lesem směrem na Trojak. Sněžilo, pršelo, ale odpoledne už vyšlo sluníčko.
Možná si ještě někdo vzpomene na jeden z mých prvních článků z Albánie - "Na konci světa je sýrárna". Psal jsem tehdy o vesničce Radomire pod horou Korabit, kam na oslech přiváželi mléko a vyráběli z něj sýr. Tehdy sem vedla jen mizerná cesta a vesnička byla úplně zapomenutá. Dnes sem vede asfaltka a vesnici vévodí obrovská mešita. Do Arras jsme dojeli po asfaltu.
Třetí den pořád přecházely přeháňky, tak jsme se motali jen v údolí Driny (trasa č. 13) a zkoumali výjezdy v okolí Zall-Reč. Nejprve na pravém břehu přes Kalis a Qafa Drajë. Pak na levém břehu ze Zall-Darhë do Cidhenu. Trocha bloudění, spousta krásných setkání s místními a na zpáteční cestě jsme se stavili v mojí oblíbené hospodě v Cidhen při cestě z Arras na Lurská jezera (trasa č. 17).
Radek z RadeGarage mě poprosil, abych vyzkoušel vodotěsnost schránky na nářadí v novém šusplechu. Včera na cestě k jezerům Lures a i dnes na výletu kolem Driny jsme si užili spoustu jízdy potoky, brody a loužemi. Dnes jsem otevřel schránku a ... sucho. Jen jsem musel oškrábat a očistit bahno, aby šla znova zavřít.
