Z Albánie do Alp

Směr Jih

Večer jsme si našli pěkný kempík u moře,jsme před Dubrovníkem, zítra nás čeká přejezd Černé hory a konečně Albánie. Večer si ještě děláme krátký piknik na pláži, je tu moc hezky, říkám všem aby si toho vážili, že zítra budeme tábořit na skládce, haha všichni se tomu smějí a Hanka říká že je zvědavá, no uvidíme, říkám já...

Směr Albánie

Po snídani vyrážíme směr Dubrovník a Černá hora, provoz houstne, horko taky houstne, v Dubrovníku si z hora fotíme historické centrum města a pokračujeme dál na hranice s Černou horou, na čáře je asi kilometrová kolona aut kterou objíždíme a po pasové kontrole pokračujeme dál Černou horou. Přes poledne zastavujeme u nějakého hotelu kde se koupeme a ve stínu přečkáváme polední žár. Další průjezd nebyl nijak zajímavý, zastavujeme jenom u nějakého ostrova, kde se prý točil James Bond nebo co... Fotíme a pokračujeme dál, časem se cesta stáčí do vnitrozemí a my projíždíme černohorským venkovem, tady je to jiné než už moře, žádné hotely, ale úzké klikaté cesty, malé vesničky utopené v zeleni a sem tam kráva přes cestu. Odpoledne přijíždíme na Albánskou hranici...

Albánské přivítání

Černohorci nás bez problémů pustili a přijíždíme na albánskou stranu hranice. Celnici tvoří dvě buňky,mezi kterými se poflakují chlápci v uniformách, Luboš s Hankou jsou odbaveni v buňce na pravé straně, dostávají razítko do pasu a můžou jít. My jsme odbavováni na druhé straně cesty, celník je nějaký vzteklý, koukne do pasů a křičí na nás Česi choďte, Česi choďte, razítko nám nedal a nevypadal na to, že by měl náladu se s náma bavit, tak balíme pasy sedáme na moto a jedem. Já doufám,že ho po nás nebudou chtít při výjezdu ze země, jako tomu bylo minule.

První dojmy

Je pozdní odpoledne, jsme v zemi orlů a neprostupných hor, osobně jsem tady nikdy žádného orla neviděl, říkám Albánii země bunkrů a mercedesů, protože jednoho i druhého je tady neskutečné množství a jsou doslova na každém kroku. Těsně za hranicemi, je na Albánii slušná asfaltová cesta, projíždíme první vesnice a odpadky kolem cesty začínají přibývat. Vjíždíme do prvního města, tady už jsou všude kolem cesty a v řece tuny odpadu, před námi je most přes řeku, je to železná konstrukce pobitá fošnami. Z Luboše později vylezlo, že ho ten most šokoval a říkal si že přes to nepojede, dokud nepojedu já..no není nad dobrého kamaráda. Na tohle z Alp asi zvyklý není..za mostem nad řekou je zřícenina nějakého hradu nebo pevnosti. Zastavujeme před mostem, nad gps domlouváme další cestu. Je už večer tak budeme hledat něco v blízkém okolí městečka. Jedu první, za mostem se dáváme do prava, jedeme kousek přes městečko, pod skálou na které je pevnost se dáváme úzkou silničkou už bez asfaltu do leva, čekali jsme nějakou louku, ale jsou tady domy a ne ledajaké, je to místní vilová čtvrť a většina domů je nových tvářících se dost luxusně, což taky jsou. Co teď? Je večer jsme unavení a dál se nám už nechce, před jednou z vil, umývá nějaký strejda auto, jdeme za ním, ptáme se jestli můžeme přespat za domem na zahradě, pán neumí žádný jiný jazyk než albánštinu, ale chápe co potřebujeme, tak nás nechává přespat za domem, motorky máme u něj v garáži. Večer nám ještě přinesl, chlazený meloun a studenou vodu, co víc si můžeme přát? Večeříme a po setmění jdeme spokojeně spát.

Opravdu v Albánii

Ráno nás budí horko, vstáváme a jdeme se rozloučit s hostitelem, děkujeme za pohostinost a pokračujeme dál do vnitrozemí směr město Kukes. Jedeme po červené. Cesta vede kopci,  je dost slušná je tu hodně zatáček. Zastavujeme v nějakém městečku, je tady směnárna a na proti banka, potřebujeme vyměnit. Jdu do směnárny, mám ještě nějaké dolary, tak je dávám paní za přepážkou a ta k mému údivu kroutí a hlavou a říká že dolary nechce, posílá mě na proti do banky, kde mi je v pohodě rozměnili. Dáváme kafe a jedeme dál do Kukese.
V Kukesi tankujeme benzín a vydáváme se po žluté směr město Peshokopi. A tady mě konečně začíná náš výlet opravdu bavit, asfalt končí a mezi všude přítomným odpadem začíná pravá albánská cesta. Je to kámen,ujetá hlína výmoly...projíždíme několik vesniček a dál už jedeme jenom pustými horami. Cesta vede vrstevnicí kopce my poskakujeme asi 15 až závratných 30km v hodině po kamení, cesta je úzká, pod námi hluboké strže, albánci sem kupodivu zapoměli dát svodidla, tak se mi po nějakém čase začíná ozývat ze zadního sedla naříkání že je to tady hrozné a že jestli spadneme dolů už nás nikdy nikdo nenajde,jenom se tomu směju a říkám,že je tady krásně. Lucka statečně trpí dál, ale dává mi alespoň za pravdu. Večer se schyluje k dešti, táboříme venku v horách a ráno pokračujeme v cestě.

Napříč Albánií

Jedeme ještě kousek krásnými albánskými horami a přijíždíme do Peshokopi. Je čtvrtek a my máme být v sobotu večer v Řecku, protože máme už dopředu zaplacené lístky na trajekt. Musíme tedy chtě nechtě spěchat, trochu nás to mrzí, ale co se dá dělat. Jedeme vnitrozemím po červeně značené silnici směr přístavní město Durres, cesta je z části asfalt z části šotolina a jedeme i přes jeden brodík,což je celkem v poho, ale při průjezdu nějakým tunelem(díra vysekaná ve skále) ležela v proti směru kráva! Asi jí bylo horko, k žádné kolizi nedošlo, tak pokračujeme dál. Z vnitrozemí přijíždíme na pobřeží, tohle je albánská riviéra, tady se buduje na plné obrátky, cesty, hotely, benzínky, všechno jako na západě. Večer se ubytováme v penzionu, je tady čisto, sprcha, postel. Jdeme se na chvilku koupat do moře. Vypadá to tady stejně jako třeba v Chorvatsku, jenom trošku víc odpadků, některé věci je ještě potřeba vychytat...Moře je krásné, koupeme se a jdeme unaveni spát.

Na skok v Řecku

Ráno odjíždíme směr Řecko, cesta je všelijaká, chvilku nový asfalt, asfalt s dírama, šotolina, tady se prostě člověk nikdy nenudí. Cestou podél pobřeží máme pod sebou moře s krásnými liduprázdnými plážemi. Jenom odpad u silnice to tady hyzdí, ale na to už jsme si v Albánii všichni zvykli. Večer přijíždíme k AL GR hranici, brzdím, podřazuji a při tom mi zdechá motor, mačkám tlačítko startéru a nic. Odešla baterka říkám si. Přes hranice jsme motorku přetlačili, celníci byli v pohodě, jenom na nás mávli.
Byli jsme v Řecku, Luboš s Hankou na nás už čekali, vysvětlil jsem mu co a jak,dohodli jsme se, že roztlačíme mašinu, někde se utáboříme a ráno seženeme novou baterku.
Spíme na poli kousek za hranicemi. Ráno sedám na místo spolujezdce GS a vydáváme se hledat baterku. Za dvě hodiny jsme zpět. Montuji novou baterku slavnostně startuji a jedeme směr Igoumenitsa. Mezitím ještě odchází Lubošova gps, takže napříště už jen podle mapy. Trochu bloudíme,ale město jsme našli. V poledne jsme v přístavu, vyzvedáváme lístky na loď, která jela až o půl noci, byl čas, tak jsme zamířili na pláž a potom do restaurace na večeři. Byl to fajn odpočinkový den, během ježdění kolem města se mi zdá, že startér nějak slabě točí a začínám se obávat nejhoršího, hádám to na regulátor napětí a moje obavy se brzy vyplní!

Cestou do Itálie

Čekáme do půlnoci na molu, přesně ve 24:00 přijíždí loď a začne šrumec náklaďáky osobáky, motorky. Konečně přichází řada na nás, startuji, ale startér sotva točí a motor nenaskakuje, tak začínám tlačit Africu po rampě do lodi, což ještě jde, ale uvnitř je to do patra a tam už je nájezd hodně strmý, pomáhá mi Lucka pak Hanka, máme co dělat tak ještě jeden z námořníků, ale jsme uvnitř. Sláva! Večer probírám s Lubošem plán na další den, v devět ráno budeme v italském Bari, tam musíme sehnat servis Honda a modlit se že bude regulátor skladem..

V Itálii

Ráno připlouváme do Bari, z lodi jsem mašinu ještě roztlačil, propletli jsme se provozem na okraj města a skončili na benzínce. Benzínka jsou dva stojany u nich sedí nějaký kluk s Bangladéše, který tady nemá ani elektriku ani vodu, prostě nic, nepomůže nám i kdyby chtěl. Přetlačíme moto asi dvě stě metrů dál k další pumpě, ta je sice nefunkční, ale v bývalé prodejně je něco jako kávarna. Chlapík je celkem v poho, nechal mě a Lucku sedět na pumpě. Luboš mezitím sehnal nabíječku a taky servis Honda ve městě. Přes den jsme nabili baterku, ale v okolí nebyl žádný kemp tak spíme v městském parku.
Ráno jsme našli servis Honda,chvilku jsme čekali než přijede "mekániko" v pondělí ráno měl do práce spoždění jenom asi 2,5hodiny, ale regulátor byl a byla 50procent sleva, protože nebyl "new but very good" V zácpách vyjíždíme z Bari,teploměr na BMW ukazuje 42 stupňů, ventilátor na Africe jede na plno a já zmírám. Jedeme směr Matera, historická část tohoto města jsou domy a obydlí postavené z kamene a z části vysekané ve skalách. Moc se nám to tady líbí, po prohlídce v pekelném horku pokračujeme vyprahlým vnitrozemím, tentokrát na sever.
Spíme na poloostrově gargáno, ráno pokračujeme pořád severně nudným dálničním přesunem a já už se těším na Dolomiti.

Dolomity Alpy a cesta domů

Na severu Itálie se cesta záčíná zvedat do kopců, tady to zná dobře Luboš a vjíždíme do hor, vede nás pře passa v Dolomitech. Nikdy jsem tady nebyl, hory jsou naprosto úžasné, nejvíc mě dostala vyhlídka Tre cime di Lavaredo,dolů jsme trochu hudroval při placení mýtného 10euro, ale na hoře vůbec nelitoval a říkal si že se sem určitě vrátím. Spíme v krásném kempu a další den pokračujeme směr Grossglockner, moc už se mi potom všem nechce, ale Luboš říká že tam musím. No když musím tak musím a vůbec toho nelituji i když Dolomiti se mi líbili přece jenom trošku víc. Po sjezdu dolů s GG už nabíráme směr CZ, večer přecházíme hranice, spíme někde u Lipna, pijeme české pivo a ráno jedeme směr domov, kam jsme někdy odpoledne bez nehody přijeli. Za dva týdny jsme ujeli asi 4500km převážně cestami jižní Evropy i když tentokrát se mi nevyhly technické problémy určitě to stálo za to.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE