Eagle-land expedition 2010

Den 1. 5.6.2010 Křímov-Celná

23:00 ukončujeme nakládání na vlek, potáhne nás Ford Mondeo, opravujeme ještě zásuvku na autě a ve 2:00 (po hodině spaní) vyrážíme – cil – sever Bosny.
Jirka řídí, směr Cheb, už v Boči se projevuje cestovní horečka a Jirka mizí ve křoví a ulevuje si (nebo že by to byla divoká večeře:)) ). Po 150 km střídám Jirku a pokračujeme směr Salzburg, kde mě opět střídá Jirka, ještě jednou se střídáme a ke konci Slovinska měníme cíl naší cesty pro tenhle den. Budou to Plitvická jezera. Po projetých 800 km autem, sundáváme motorky a pokračujeme dále po dvou kolech. Franta drtí plynovej heft tak mocně, že projíždí Slovinsko-Chorvatské hranice po zadním. Už se těší na studené Karlovačko:)) Ještě ten den dojíždíme na Plitvická jezera, kde se ubytováváme v AC KORONA (2xmoto, 2xperson,1xstan =25€)
Ujeto: 800 km autem a 120 km na kolech
Počasí: 23-32°C, tankujeme za 11€
Pivo: Ožujsko a Karlovačka

Den 2. 6.6.2010 AC KORONA

GPS: N 44°56.860‘
E 015°38.632‘ 
Vstáváme, venku 22°C, balíme, snídáme z vlastních zásob, směr MOSTAR v BIH. Na hranicích Chorvatsko-Bosna a Hercegovina nám kontrolují zelené karty. Na severu BiH rapidně ubývá motorek. Za hranicemi nás zláká kopec s volně stojícími kameny, hlavní příjezdová cesta je uzavřena a tak jedeme polňačkou a loukou k tomuto místu. Ve finále se ukázalo, že se jedná o novodobou památku.
Pokračujeme dále, vyjíždíme na náhorní plošinu, po které se vine pěkná asfaltka. Cestou nás děsí rozbité domy bez střech a díry v zemi po bombách ještě z roku 1992, přemýšlíme, jaké to tu bylo a jestli v těch domech v té době byli lidé. Cestou vidíme nově vyrostlé mešity, které se po 1000km mění na Pravoslavné kostely.
Dále přes Bosanski Petrovač, Bihač a Jajce s pěknými vodopády. Z náhorní plošiny následuje krátký sjezd a opět výjezd do 1 100m nad mořem. Jirka zjišťuje, že poztrácel šrouby s držáků kufrů, opravujeme u místních lidí ve stodole a návdavkem dostáváme ještě 2 piva na cestu. Pokračujeme stále směr Mostar, kde se zastavujeme, procházíme uličkami před místním mostem – Stary most a od taxikáře dostáváme informaci o AC BLAGAJ – Malý Wimbledon cca 20km západně od Mostaru. Je dlužno říct, že nikde není problém se domluvit anglicky. Stavíme stan a jdeme se navečeřet do místní restaurace – přírodní kotlet, sezónní salát, pivo a pozornost podniku – sladký zákusek. U piva vzpomínáme na naše blízké:) V AC se potkáváme s vodáky ze Slovenska a dostáváme užitečné informace na ubytko v Albánii a ujištění, že Albánie je bezpečná země. Po testování slivovice lezeme do spacáků. 

Ujeto: 380 km
Počasí: 28°C
Pivo: Sarajevskoje 

Den 3. 7.6.2010 AC Malý Wimbledon – Blagaj

GPS: N 43°15.770‘
E017°52.695‘ 
Ráno v 5:30 vstáváme, 13°C a vyrážíme se podívat na 2.největší krasový vyvěrač v Evropě, který se nachází asi 3 km od AC.

Po prohlídce vyrážíme dále směr Dubrovník, projíždíme hranicemi BIH, HR, BIH, MNE.
Cestou objíždíme 20 km kolonu, kde byl motorkář a auto, pravděpodobně neskončila dobře. Odmítáme debatu na toto téma a pokračujeme v cestě na jih.
Projíždíme město Podgorica, které je dopravním peklem, už teď víme, že tudy nazpět jet nechceme. Cesta do Albánie pokračuje úzkou rozbitou „asfaltkou“ okolo Škederského jezera, přejíždíme v pohodě hranice. Po cca 20 min kdy se snaží celník natlačit naše doklady do hlavy nás pouští konečně dál. Pokračujeme na jih smě Shkëder. Tam se ubytováváme v pěkném hotelu TRADITA (www.traditagt.com)
Povečeříme místní jídlo, prohodíme pár slov s majitelem, popějeme pár veršů s místním opilcem, který po tom, co zjišťuje, že jsme Češi dá píseň „ Včera neděle byla,…..“ dokonale nás tím baví. Údajně ho to naučila jedna češka. Podle toho jak se směje počítám, že ho naučila i víc věcí:))
Na základě informací, které dostáváme od Johna (majitel hotelu), měníme náš denní plán a stavíme si cíl na další den – Národní park v horách PROKLETIE – doufáme, že název nebude odpovídat skutečnosti:)) 
Ujeto: 352 km
Počasí: 36°C
Pivo: Karlovačka, Tirana 

Den 4.  8.6.2010 Albánie – Shkëdar-Tradita

GPS: N 42°03.754‘
E019°30,935‘
Vstáváme v 6:30, venku 20°C, snídáme smaženici, kávu a džus a vyrážíme směr sever, Koplic, kde odbočujeme doprava po nové úzké asfaltce, která vede do hor. Odbočka je dobře značená, což je v Albáii vyjímka:) Cestou se potkáváme s kravským potahem, na silnici suší levanduli, v zatáčkách volně pobíhají osli, před vesnicí se pasou prasata. Potkáváme Pražáky v osobní Toyotě, jedoucím stejným směrem. Ve vesnici Bogë asfaltka náhle mizí a přechází v kamenitou polní cestu vedoucí dál do hor. Začínáme stoupat každým ujetým metrem, přední kolo neustále ve vzduchu, KTM je konečně doma:))) V cca 1100m n.m. ale KTM poprvé protestuje a vyráží z motoru hadici od chladiče, je bez vody. Po opravě pokračujeme do sedla cca 1600m n.m. Zde se setkáváme s 2 džípy a motorkáři z Čech. Dostáváme kusé informace o pokračující cestě. Prohazuje se pár vtipů o tom proč se zdraví motorkáři na KTM – protože se všichni znají ze servisu a pokračujeme dále za sedlo do údolí a vesnice Theth. Necháváme se zlákat nabídkou „hotelu“, sjíždíme z cesty a jedem do údolí. Přes cestu velmi často teče potok, kolem kterého je rozbahněno, zanedlouho jde k zemi Yamaha 1:0 na body. Sjíždíme dolů do vesnice, kde nenacházíme žádný hotel, pouze italsky mluvící domorodci a stržený most přes řeku s cca 1m hloubkou. Vracíme se zpět na cestu, při výjezdu padá Jirka s KTM, začínáme být unaveni. (1:1 na body). Ve sjezdu se ještě zastavujeme v campu, kde si dáváme pivo s ještěrkou-Krokodýla. Po zvážení situace pokračujeme dále s cílem jed do 16-17 hodiny. 
Pokračujeme ve sjezdu do Theth, kde se nám nabízí možnost ubytování za cca 20-25€ s polopenzí. Jedeme dál, protože je ještě dost času na to si hledat místo na spaní. Začíná nelítostný boj s létajícími kameny. Kolem je všude nádherná příroda. Jirka staví, brzdí přední a padá 1:2 na body. KTM začíná mít problém s místním benzínem, koktá a to jí neopouští celý den. Vyjíždíme do 1200m n.m. a začíná pršet, cesta začíná klouzat, hledáme místo, kde to zapíchneme a přenocujeme. V zatáčce v cca 1000m. n.m. nacházíme nádherný plácek (GPS viz níže) s výhledem do kraje, voda, vzduch. Vaříme z vlastních zásob, odpočíváme, užíváme si jeden z nejhezčích dní. 

Ujeto: 123 km
Počasí: 36-42°C
Pivo: S ještěrkou – plechovka

Den 5. 9.6.2010 Albánie – Národní park, hory, 1000m n.m.

GPS: N 42°14,419‘
E 019°43,649‘
Vstáváme v 6 hodin, stan značně zvlhlý, vaříme čaj, kontrolní start Oranžové a Modré, Jirka „hází bobek“ s výhledem do kraje, neodolám a jdu ho následovat, dávám mu za pravdu, že taková situace se jistě již nebude opakovat. Okolo 9. hodiny máme zabaleno a sjíždíme opatrně kamenitou horskou „silničkou“ dolů směr Shkader. Cestou jedeme okolo převaděče O2 s bublajícím DG (poznámka – všude je signál GSM!!!!). Cesta do Shkaderu cca 4 hodiny. Cestou se zastavujeme v Prekalu na 1+1 pivko, jsme svědky směny 2$, které jsme dali italsky mluvícímu hostinskému, který asi ještě $ neviděl a tak je mění za místní LEKY s 17 letým klukem-vekslákem. Když hostinský, kterému jsme zaplatili, nasedá do minibusu a odjíždí, přemýšlíme, komu jsme vůbec zaplatili. Nikdo nic nechce a neřeší, tak startujeme a jedeme dál. Ve Shakederu tankujeme, pijeme 1l limonády na ex. Jirka dostává u benzínky slevu 1€, protože nemají nazpět a očividně mají problémy s účtováním a obsluhou jako takovou. Zastavujeme na oběd – dostáváme výpečky, chleba a točené pivo. Přes ulici v rohové hospůdce se baví jeden albánec tím, že ve 2 minutových intervalech vyhazuje půllitr oknem na ulici. Po 10. půllitru vychází ven uklízečka a začíná zametat střepy. Všichni sou úplně v pohodě. Nikdo nic neřeší. 
Pokračujeme v cestě směr Komani – 60km s poměrně solidní asfaltkou. Silniční ukazatele nenesou název Komani, ale Koman. Na to je potřeba si dát pozor a neměnit směr cesty. Prostě písmenko sem, písmenko tam. Kdo by to řešil:)) Ubytováváme se v AC Komani pod mostem. Potkáváme se s motorkáře ze Švícarska, na Yamaze Teneré 1991 s najetými 12 000 km – jak nová. Celý večer vedeme debatu na téma KTM a z majitele AC padá v italštině jedna narážka na KTM – ku za druhou. Pár piv, rakyje, slivovička, místní ryba, pivo, pivo, pivo...….. v AC nás děsí provedení el.instalace na WC=Sprcha=Prádelna, kde přes smotané holé dráty přímo teče sprcha. Hygienu neřešíme a zalomíme to mezi motorky pod igelit. Krásná noc!!

Ujeto: 115 km
Počasí: 38°C
Pivo: Tirana 

Den 6. 10.6.2010 Albánie – AC Komani pod mostem

GPS: N 42°05,943‘
E 019°49,033‘
Ráno se hrozíme z ceny, která je po nás požadována za rybu a dokonce i rakii, kterou donesl majitel na oplátku za naší slivovici. No nic, platíme 27€, nechceme si kazit dojem z Albanie a přes tunel jedeme k nástupnímu místu na trajekt, který odjíždí v 9:00 osobní a v 10:00 nákladní i pro motorky. V sedle máme za sebou 1098 km. Tady ale km nic neříkají, za vše mluví spíše hodiny než ujetá vzdálenost. Při nakládání na trajekt jsme svědky vyložení zvířat (telat, koz a krávy) z malé lodi a jejich přeložení do Marcedesu-dodávky. Přijíždí nákladní trajekt, udivují nás 3 plně naložené náklaďáky kamením, kterého je všude víc jak dost. Platíme 1€ za průjezd tunelem a 10€ za trajekt. Cesta po nádherné řece trvá přibližně 2,5 hod. a připomíná plavbu soutěskou ve Hřensku (nuda:)) ). Při vylodění a sundání strojů ze stojanů jde modrá k zemi. Vyrážíme zpět po nekonečně se točící asfaltce a v 16:30 dorážíme do Shkaderu, tankujeme, jižně pod Shkaderským jezerem jedeme směr Bar jižním přechodem do MNE. Po přechodu hranic osly nahrazují traktory, vyhýbáme se chodícímu kameni-želvě, ubytováváme se v Bolu v soukromí za 15€ na osobu. Cestou KTM vyplivne ještě trubku od podtlaku, přivazujeme motexkou. Večeříme na pěší zóně na pláži. 

Ujeto: 297 km
Počasí: 37°C
Pivo: Čepované

Den 7.  11.6.2010 MNE-Bol

Snídáme v pekárně, malé koupání v moři a jedeme směr Makarská do campu Siréna (GPS: N 43°24,366‘ , E 016°46.573‘ – doporučujeme k přespání!!!!) kousek od Baška Voda. Cestou na světlech Modrá chytá angínu od Oranžové a nestartuje, nesvítí kontrolky, jemné poklepání do místa Baterie a jede se dál – v AC dotahuji povolený šroubek. Spíme na pláži, ráno v 5:00 rovnou ze spacáku skok do moře, balíme a jedem směr Slovisko AC Bovec. Přijemná obsluha.

Ujeto: 580 km
Počasí: 32°C
Pivo: Čepované - Staropramen

Den 8. 12.6.2010 Slovinsko - Bovec

Snídáme v cukrárně, domlouváme se na cestě rovnou domů
Ujeto: 610 km
Počasí: 22-26°C
Pivo: Doma- Budvar 

Závěr:

Albánie nás dokonale okouzlila. Lidé sou tady mnohem blíž podstatě, a proto jsou možná šťastnější a veselejší. Vzhledem k tomu, že nebyl cestou žádný technický ani jiný problém bylo nám dopřáno si celou cestu užít tak, jak jsme si přáli na začátku.
Poděkovat chceme Honzo i tobě (www.motoboardel.cz) za půjčení vleku:))

Král je mrtev, ať žije nový.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE