Divoká Albánie

Den šestý Sveti Stefan - Bogë (166 km)

Brzo ráno balíme. Nemůžeme ale odjet, protože nám výjezd blokuje nějaké vozidlo. Budíme pana domácího, ten budí sousedy a po půl hodině je cesta do Albánie volná.

Cestou stavíme u Skadarského jezera. Původně jsme si chtěli si dát v místní restauraci kávu, ale protože nešla elektřina, lovíme pouze kešku v nedalekém hradě a pokračujeme dál na albánské hranice. Před přechodem ještě tankujeme a ptáme se obsluhy čerpací stanice, kde můžeme vyměnit eura za albánské leky. Radí nám městečko Koplik, které leží pár kilometrů od hranic. Koplik jsme našli bez problémů. Hlavní třída byla rozkopaná a ucpaná. Aklimatizujeme se na albánské poměry, kličkujeme mezi auty a jezdíme po chodníku. Ve směnárně za 100 euro dostáváme 50000 leků a připadáme si jako boháči.

Pokračujeme do horské vesnice Bogë, kde máme zamluvený nocleh v kempu. Přijíždíme před polednem, ubytováváme se v chatce a jdeme na oběd. Vybíráme si místní specialitu. Jídlo nám kuchař připravuje od základu, tak asi hodinu čekáme. To nám ale vůbec nevadí, kocháme se pohledem na okolní hory a užíváme si zaslouženého odpočinku. Všude kolem nás pobíhají psi, kteří se asi také těší na náš oběd. Konečně přichází číšník a v remosce přináší směs kuřete, brambor, rýže a zeleniny. Vonělo to krásně a chutnalo ještě líp.

Odpoledne nasedáme na motocykl a jedeme do vyhlášeného turistického cíle, do vesnice Theth. Cesta se příjemně klikatí a my stoupáme sérií zatáček vzhůru do hor. Po několika kilometrech však perfektní asfaltka končí a začíná offroad. Štěrk střídá kamení, z jedné strany skála a z druhé sráz. Ze začátku jsme vyděšení, ale postupně si zvykáme a na jedničku sjíždíme do údolí. Cesta je opravdu dlouhá a hlavně úzká. Proti potkáváme spoustu vozidel a i na motorce máme občas problém se vyhnout. U kraje stojí nešťastný Ital, který se odvážil zdolat tuto cestu v Alfě Romeo. Za vozidlem má dlouhou černou čáru od oleje, který vytéká z proražené vany. Zajímá nás, jak se odsud dostane. Pokračujeme dál přes výmoly, přejíždíme potok a už vidíme první chalupy. V údolí nás vítá restaurace, kde se občerstvujeme. Projíždíme Theth k asi největší zajímavosti, ke starobylé kule, která je prý poslední pravou zachovalou v zemi. Dáváme se do řeči s asi osmiletou dcerou průvodce a ptáme se jí, jestli není nějaká lepší cesta zpět. Dostáváme odpověď, že druhá cesta je třikrát delší a mnohonásobně horší.

V místním “baru” vypijeme ještě kávu a pivo na kuráž, prohodíme pár slov s českými turisty a vyrážíme na cestu zpět, abychom se vrátili, než zapadne slunce. Do kopce se jede líp a už jsme se i trochu otrkali. Nevadí, že nám zadní kolo občas ujede do strany a my pod plynem zdoláváme jednu zatáčku za druhou. Po hodině stoupání přijíždíme k hospodě na začátku naší terénní vyjížďky. Objednáváme si pivo a limo a kocháme se pohledem do údolí, ze kterého jsme právě přijeli. Idylku nám kazí jen parta opilých pražáků.

Po chvilce najíždíme na asfalt a oddychovým tempem míříme do kempu. Cestou ještě míjíme prasata a krávy, které nám kříží cestu.

Po nezbytné sprše usedáme na večeři a objednáváme litr místního bílého vína a velkou rakii. Sedíme dlouho do noci. Ani se nám nechce spát, jsme plni zážitků z dnešního putování. Zatím nás Albánie opravdu nezklamala.

Cena ubytování: 30 euro

Den sedmý  Bogë - Vlorë (300 km)

Ráno jsme zažili krásný východ slunce nad horami. Po vynikající snídaní nakládáme zavazadla a vracíme se úzkou cestou zpět do Kopliku. Odtud pokračujeme přes Shkoder do starobylého města Krujë, kde chceme navštívit vyhlášený bazar.

V Krujë nemají zrovna dobré značení, spíše žádné, a tak bloudíme skoro hodinu po městě. Když jsme to chtěli vzdát, všímáme si malé cedulky směřující na parkoviště pod hradem. Parkujeme na placeném stání, zamykáme přilby ke kufru a vydáváme se do centra. Naše první  kroky vedou do restaurace s výhledem na bazar, kde obědváme. Posilnění nakupujeme na trhu dárky a prohlížíme si hrad. Z hradeb je úžasný výhled na město. Domy se k sobě tisknou na téměř kolmém svahu. Skoro nás jímá závrať.

Najíždíme na dálnici a míříme k moři. Ještě nevíme, kam dojedeme. Chceme se dostat co nejdále na jih. Dálnice tu opravdu není evropského typu. Žádná svodidla, vjezdy do domů ústí přímo na silnici, podél cesty stojí trhovci a vyjímkou není ani kruhový objezd s tržištěm.

Cesta utíkala a my ve večerních hodinách dojeli do města Vlorë, kde stavíme u hotelu vedle cesty a ptáme se na ubytování. Není to tu žádný luxus, ale to nám nevadí, protože chceme brzy ráno pokračovat v cestě. Pokoj je s výhledem na moře, restaurace slušná, příjemná obsluha. Ubytováváme se, a protože do večeře zbývá ještě hodina, odcházíme na hotelovou pláž. Moře je divoké a vlny vysoké. Po rychlé koupeli se odebíráme na jídlo. Ryba, salát, víno, točené pivo.  Než uleháme k spánku, ještě vybíráme ubytování na další den. V noci se ukázalo, že okna k moři nejsou úplně výhrou. Divoký příboj celou noc burácel pod pokojem a my skoro nezamhouřili oka.

Den osmý Vlorë - Sarandë (101 km)

Po snídani se vyšvihneme opět do sedel. Včera jsme se domluvili, že další čtyři dny strávíme v Sarandë, kde si před zpáteční cestou pořádně odpočineme.

Zbývá nám pouhých 100 kilometrů do cíle. Mysleli jsme si, že to bude hračka, ale cesta se klikatila horami a proplétala přelidněnými městečky. Po třech hodinách jízdy míjíme ceduli Sarandë.

Navigace nás vodí pořád dokola a my nemůžeme najít adresu našeho ubytování. Po další hodině v úmorném vedru přijíždíme do ulice Mitat Hoxha. Někde tady by to mělo být. Ptáme se v místní taverně na Leos Aparments. Nikdo netuší. Bezradně obcházíme kolem motorky. Naštěstí pro nás v domě, vedle kterého parkujeme je ochotná paní, která se nás lámanou angličtinou ptá, co potřebujeme. Kde je náš apartmán také neví. Prosíme o heslo na wifi, abychom našli telefon na majitele ubytování. Paní ochotně telefonuje a po dvaceti minutách přijíždí starý golf, za kterým jedeme až k bytu. Je to nedaleko. Ze vzhledu domu, ve kterém máme příští čtyři dny bydlet příliš nadšení nejsme. Na bookingu to vypadalo podstatně líp. Náš názor mění chování majitelů a vzhled apartmánku. Pokud se sem ještě někdy dostaneme, máme jasno, kde se ubytujeme. Po sprše jdeme na nejbližší pláž. Ta také není nic moc. Sousedí s jakýmsi lodním hřbitovem. Doufáme, že zítra najdeme lepší koupání.

Večer nás čeká procházka městem a skvělá večeře se džbánem vína tradičně zakončená rakií.

Cena ubytování: 25 euro/den

Den devátý - Sarandë a okolí (najeto 71 km)

Dnes nás čeká zajímavý výlet na místní turistickou atrakci Blue eye. Je to poutní místo, kde vyvěrá z hlubin země velmi silný pramen, který opravdu připomíná modré oko. Návštěvu vřele doporučujeme. Jen kdyby tu nebylo tolik lidí.

Cestou zpět míjíme ukazatel na řecké vykopávky. Zvědavost nám nedá a odbočujeme. Čeká nás prudké stoupání na jehož konci je parkoviště s italsky mluvícím správcem, kterému nerozumíme ani slovo. Z jeho posunků chápeme, že nám motocykl pohlídá a že si můžeme v klidu prohlédnout starověké vykopávky. Okamžitě nás zaskočí kontrast mezi řeckým amfiteátrem a všudy přítomnými betonovými bunkry.

Využívám možnosti opevnění prozkoumat. Opatrně procházím místnosti s baterkou v ruce. V kuželu světla se odráží lesk očí a ze tmy vystupují ostré rohy. Na čerty jsem sice přestal věřit dávno. Dětský strach se však opět hlásí o slovo. Okamžitě zhasínám světlo a dělám krok zpět. Zvědavost vítězí nad strachem. Musím se sám sobě smát. Je to jen starý kozel, pravděpodobně hledající úkryt před prudkým sluncem.

Po tomto dobrodružství chceme strávit zbytek dne pod slunečníkem na pláži. Loučíme se s italským strážcem motocyklu a odjíždíme do městečka Ksamil, kde vydatně obědváme v místním kebabu. S plnými žaludky se přesouváme k vodě. Před restaurací si pronajímáme dvě lehátka se slunečníkem. Kocháme se výhledem na řecký ostrov Korfu.

Večer odcházíme na výbornou večeři, pivo a rakii.

Den desátý - Návštěva Butrintu (49 km)

Na tento den máme naplánovanou prohlídku archeologického areálu Butrint. Historické město leží na samém jihu Albánie u hranic s Řeckem. Parkujeme před vchodem, platíme vstup, bereme si česky psaného průvodce a vyrážíme po památkách. Je to opravdu zážitek. V tomto parku si můžete na historii sáhnout do slova a do písmene. Trávíme zde příjemné tři hodiny.

Poté se vracíme na naší oblíbenou pláž v Ksamilu, kde zůstáváme až do pozdního odpoledne. Cestou zpět do apartmánu ještě vyjíždíme k hradu nad Sarandë. Opět je zde úžasný výhled.

Večer dráždíme chuťové pohárky dary moře, pivem, vínem a rakií.

Den jedenáctý Sarandë - Ksamil (43 km)

Dnes jsme se rozhodli, že se budeme celý den válet. Ráno balíme jen ručníky, peníze a jedeme do Ksamilu na pláž. Užíváme si sluníčka, dobrot co roznáší trhovci po pláži a plánujeme zpáteční cestu.

Večer ještě lovíme jednu kešku v Sarandë, potom večeříme v nedaleké rybí restauraci a pozdě v noci uleháme do postele.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE