Divoká Albánie

Přípravy

Rok se sešel s rokem a vysněná dovolená je za dveřmi. Konečně!!! Od návratu z poslední cesty vymýšlíme, kam vyrazit. Nakonec zvítězila myšlenka navštívit divokou Albánii.

Varánek dostal novu pneumatiku, svíčky a počítadlo rychlostí. Náš vrchní motolékař konstatoval, že je ve výborné kondici, a že dalekou cestu zvládne bez problémů.

Den první Hůrky - Pařezov (85 km)

Původně jsme chtěli vyjíždět ve středu ráno, ale cestovní horečka zapříčinila, že jsme po návratu ze zaměstnání sbalili kufry, v 16 hodin zaveleli do sedel a vyrazili směr Domažlice. K příbuzným v Pařezově dorážíme kolem šesté hodiny. Po grilovaném masu a několika pivech se ukládáme ke spánku a těšíme se, až ráno vyjedeme na naši dlouho očekávanou cestu.

Den druhý Pařezov - Am Kirchkogel (422 km)

Probouzíme se do deštivého rána. Po snídani oblékáme nepromoky, loučíme se a vyrážíme na cestu. Přejíždíme hranice s Německem a pokračujeme po „dvacítce“ směrem na Straubing. Stále prší. Nemůžeme se dočkat, až se přehoupneme přes Alpy do teplých krajin.

Míjíme Straubing a pokračujeme k nájezdu na dálnici na Passau. Déšť ustává a silnice vysychá. Jede se o hodně líp. Kilometry ubíhají, sem tam si vychutnáme kávu na pumpě a už před sebou vidíme majestátní vršky Alp. Sjíždíme na Spital am Phyrn a užíváme si alpské silničky. Po asi třiceti kilometrech se vracíme na dálnici, po které uháníme až na sjezd St. Michael. Údolím řeky Murr pak jedeme až do cíle dnešního putování, do krásného horského městečka Am Kirchkogel. Černé mraky se opět zlověstně stahují nad našimi hlavami a my pospícháme do apartmánu. Pět kilometrů před cílem se bohužel spouští liják. Nepromoky ani nemá cenu oblékat, dojíždíme promoklí až na kost.

U dveří nás vítá pan domácí. Ubytování je moc hezké a my se těšíme na horkou sprchu. Po koupeli odcházíme nakoupit večeři a něco málo k snídani. Uleháme do čisté postele a těšíme se na ráno.

Cena ubytování: 40 euro

Den třetí Kirchdorf – Banja Luka (507 km)

Cíl dnešního putování jsme zvolili již doma. Loni jsme Banja Luku navštívili a ubytování ve vile Trojka se nám moc líbilo.

Po lehké snídani nakládáme kufry a opouštíme Kirchdorf. Najíždíme na dálnici a po necelé hodině odbočujeme na Mureck. Přejíždíme hraniční řeku a už jsme ve Slovinsku. Po dvaceti kilometrech stavíme u naší oblíbené restaurace, u které jsme již několikrát zakotvili. Objednáváme si kávu a něco malého na zub.

Bylo to moc příjemné posezení, ale máme před sebou ještě dlouhou cestu. Platíme a míříme na Ptuj. Před Ptují malinko bloudíme, ale nakonec najíždíme na rozestavěnou dálnici, ta nás dovede až na chorvatské hranice,  rychle je přejíždíme a uháníme směrem na hraniční přechod Novi Grad.

Cestou jsme se domluvili, že pojedeme malou, asi sto kilometrovou zajížďkou přes Bosanskou Krupu. V Krupě nejsme poprvé. Na tomto místě jsem sloužil v mírové misi SFOR v roce 1998. Projížděli jsme tudy ještě v roce 2008 cestou z dovolené v Chorvatsku. Hodně se to tu za ta léta změnilo.

Po výborném obědě v místní restauraci se vracíme zpátky na Novi Grad a poté směřujeme do cíle dnešní cesty. V apartmánu trojka na nás čeká luxusní ubytování s vířivkou. Koupel, večeře v restauraci Plava Laguna a honem spát.

Cena ubytování: 30 euro

Den čtvrtý Banja Luka - Sveti Stefan (446 km)

Po lehké snídaní nakládáme bagáž a jedeme údolím řeky Vrbas. Projíždíme města Jajc a Mostar. Kocháme se krajinou a stavíme na oběd. Sníme žáby a pokračujeme dál na hranice s Černou Horou. Překvapilo nás, že cesta na hranice je spíš polňačka pro jedno auto. Proti nám se valí kamiony, my kličkujeme mezi výmoly a začínáme pochybovat, jestli trochu nebloudíme.

Hranice ve Vračenoviči přejíždíme bez většího čekání kolem půl páté. V Černé Hoře nás přivítala krásná nová asfaltová silnice. Zase civilizace, říkáme si. Pak následovaly tři hodiny kličkování, tunelů a objíždění mořského zálivu. Do cíle dnešní cesty, přímořského městečka Sveti Štefan, přijíždíme v půl osmé večer. Toto místo jsme si vybrali záměrně. Nedaleko od pobřeží je totiž ostrov, na kterém stojí rybářská vesnička spojená s pevninou úzkým mostem.

Už se těšíme do sprchy. Najít apartmán nebylo lehké. Navigace nás sice dovedla do ulice Slobode, ale Zoran apartmen tu nikdo neznal. Po půl hodině v 35 °C, v plné polní konečně parkujeme motocykl v úzké uličce před naším ubytováním. Následuje nezbytná sprcha a hurá za kulturou. Ubytování máme zaplaceno na dvě noci, potřebujeme trochu vydechnout.

Po vynikající večeři a sklence vína uleháme v klimatizovaném pokoji. Těšíme se, že se zítra konečně vykoupeme v moři.

Den pátý Sveti Stefan

Ráno snídáme v restauraci, kde jsme večer dobře pojedli. Vracíme se pro plavky a odcházíme k moři. Zjišťujeme, že to tu není takové, jak bychom si přáli. Pláže jsou placené a 100 euro se nám za vstup opravdu nechce dát. Kousek jižněji je sice pláž zdarma, ale zato přecpaná polskými turisty a haldou odpadků.

Místo koupání si sedáme do restaurace na kávu a těšíme se na večer, protože se nám povedlo přijet na jediný den, kdy je ostrov přístupný veřejnosti. Informaci, že v osm hodin jsou brány ostrovní vesničky otevřené, jsme získali od naší paní domácí. Jdeme se převléci do kulturnějšího oblečení a potkáváme majitelku apartmánu. Ta se nás hned ptá, jak se nám na ostrově líbilo. Tak jsme zjistili, že anglicky moc neumíme, protože to nebylo v osm večer, ale ráno :-).

Odpoledne lovíme černohorské kešky, pak výborná večeře, koupel v bazénu a hurá na kuťe. Zítra konečně doputujeme do Albánie.

Cena ubytování: 35 euro/den

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE