Albánie na dohled, aneb 10 zemí za 10 dní

Zastavili jsme na první možné vyhlídce a s otevřenou hubou čuměli na tu krásu. Všichni až na Pecána. Jeho chování bylo přinejmenším podivné. Po zastavení se totiž začal najednou ošívat a během chvilky byl do půl těla. S výkřiky bolesti, doprovázené slovy "Já myslel, že mě kouše suchej zip a zatím do mě ta svině šije už půl hodiny jak Veritaska," vyklepal ze svlečených hadrů vosu. Sjezd serpentinami do Kotorské zátoky trval neskutečně dlouho. To proto, že při každé další vyhlídce jsme znovu a znovu zastavovali a fotili, pořád dokola. Nabaženi tou krásou a vnitřně uspokojeni právě prožitým zážitkem jsme přijížděli do Kotoru, když v tom na křižovatce, na které jsme byli nuceni zastavit a dát přednost v jízdě, jsme narazili na početnou místní rodinku chudších poměrů. Během chvilky byly naše motorky obklopené somrujícími dětmi a co nebylo řádně upevněné, o to jsme málem přišli. Úprkem jsme odtamtud odfrčeli směrem do centra. Po natankování jsme sebou plácli na břehu zátoky a šli se vykoupat. Pokud nechcete objíždět pobřeží, můžete využít trajekt, který jezdí z jedé strany zátoky na druhou. Stejně tak, jsme to udělali i mi. Za 2 eura máte o zážitek z trajektu víc.

Po vylodění na druhé straně, jsme narazili na krajany motorkáře. Bylo to příjemné oživení dne. Prohodili jsme pár slov ze kterých vyplynulo, že Kotor je pro mě cílová stanice. Shodou okolností to byli také Plzeňáci, jako mi. Pokračovali jsme směrem na Chorvatsko. Po projetí hranic si Pecán všiml, že mu nějak plave zadek na mašině. Zjištění, že má poloprázdnou gumu, nám na náladě nepřidalo, a tak jsme začali hledat pneuservis. Na pumpě, kde ji pro jistotu raději dofoukal, nás poslali do asi 3 km vzdáleného pneuservisu. Servis však zavíral v 5 hodin a i když jsme tam byli čtvrt hodinu před zavíračkou, nikdo se s námi už nebavil. O kus dál operoval policista na motorce a zrovna měl v parádě nějakého hříšníka. Napadlo nás se ho zeptat. Ochotně poradil, že asi v 11 km vzdálené vesnici je soukromý autoservis, kde nám určitě rádi pomohou.
A skutečně pomohli. Za 10 euro dostal Pecán do díry po hřebíku knot na lepení pneu a mohli jsme pokračovat dál. Ten den se od nás trhnul Přemek, který již chvátal domů, a tak to natáhl na dálnici, nejrychlejší možnou cestou do Prahy. Naopak my jsme to praskali po pobřeží a projeli celou Makarskou riviéru. Ubytování jsme ten den hledali už skoro za tmy. Vzali jsme za vděk jedním z kempů na pobřeží. Bylo horko a tak jsme zvažovali, zda vůbec budeme stavět stany, nebo či přespíme jen tak pod širákem. 

Komáři však žrali jako blázen a tak jsme nakonec postavili alespoň moskitieru. Pouze Láďa, který měl stan sám pro sebe se rozhodl, že nic stavět nebude. Ráno však měl obličej a hlavu samej pupenec. Nevíme, zda to bylo od komárů, nebo od mravenců, ale pohled na něj nás nutil se smát. :)