Albánie na dohled, aneb 10 zemí za 10 dní

Ráno vyrážíme přes Felbertauerntunel do Dolomit, směr Itálie.  

Úžasná scenérie se otevřela před hraničním přechodem s Itálií. Horské jezírko Obersee vypadalo jako z pohádky.

Ještě před výjezdem z Alp nás zastihl poměrně vydatný déšť, a tak jsme se všichni začali soukat do nepromoků. Všichni kromě Láďi. Láďa měl motorku poměrně krátce a nestihl pořídit boční kufry. Musel tedy vystačit s jedním zadním a zbytek přikurtoval na sedačku. Nejspíš se mu už nevešly, pomyslel jsem si o nepromocích. Přeháňky se střídaly se sluníčkem, a než stačil člověk troch oschnout, už zase pršelo. Před Belunem jsme zastavili u pumpy k dotankování. Na té zastávce by nebylo nic zas až tak zvláštního, ale přece jen tu bylo něco, na co všichni nezapomeneme. K údivu nás všech, si totálně promočený Láďa začal oblékat nepromoky, o kterých jsme si do té doby mysleli, že je snad ani nemá. Jen jsme tam tak stáli a nevěřícně jsme na něj koukali. Na otázku proč si je nevzal už prve odpověděl "Mně vždycky hrozně se*e se do nich oblíkat" :) Po další čtvrt hodince se vyjasňuje, tak nepromoky definitivně sundaváme. Jedinej Láďa je sušil naruby :) Měl je totiž zevnitř od oblečení víc mokré než zvenku od deště...
Do Benátek přijíždíme kolem čtvrté odpoledne a tak hledáme nějaký supermarket k dokoupení zásob a hlavně pití. Po návratu z nákupu mě čekal šok. Motor nenaskočil, byla téměř vybitá baterie. K mému údivu se mi již po druhé za dobu, co vlastním Capo, podařilo odpálit regulátor dobíjení! Měl jsem po náladě. Motorka po roztlačení sice ještě jela, ale cestu na ní bych v tomto stavu riskoval tak maximálně do servisu nebo směrem domů. Rozhodně však ne do Albánie... Následovalo ubytování v nejbližším kempu a rozebírání. Po kontrole kabeláže a konektorů za pomocí zkoušečky padla jednoznačná diagnosa závady na regulátor. Při nákupu v supermarketu jsem si, tehdy ještě nic netušíc, vyslechl pár narážek od Pecána s BMW, že mám servis na Aprilii hned přes ulici a zda si na ně nechci vzít kontakt, že se mě po cestě prý možná bude hodit. Již dříve si mě několikrát dobíral poznámkami tipu "...kolik motorek ještě vystřídáš, než si konečně pořídíš BMW". Ani netušil, jak se mě jeho postřeh se servisem později hodí. Ještě večer jsme tam zajel, abych zjistili otevírací dobu. "Paráda". Zajásal jsem. "Mají otevřeno i v sobotu od devíti. Trajekt odjíždí až v poledne, to by se nechalo stihnout". Po návratu do kempu jsem utěšoval sám sebe a říkal si, že tady v Itálii to rozhodně s dílama nebude taková hrůza, jako u nás, a že regulátor budou mít určitě skladem. "Úspěšnej den" jsem pak ještě završil ve sprše, kde jsem sebou na kluzkejch dlaždicích fláknul a rozbil si sklíčko na svých svátečních Festinách. Co víc dodat, když se daří, tak se daří!