Albánie na dohled, aneb 10 zemí za 10 dní

Je čtvrtek, asi hodina po poledni a pomalu se začínáme sjíždět v Hrádku u Sušice k hospodě u Hánů, ve které je šéfem Pecán, člen naší výpravy, mimo jiné bezva hostinskej a kamarád. Tady doposud všechny naše podobné akce vždy začínaly i končily. Nakonec kde jinde se dá podobná akce naplánovat než v hospodě, že?

Pomalu vyrážíme směr Železná Ruda, poslední zastávka k dotankování v Sušici, a už to valíme! Přes prostor začíná trochu pršet, ale to nás nepřekvapuje, bylo to přece v předpovědi. Pomyslně si říkám "prší nám štěstí". To však ještě netuším, jak daleko jsem od skutečnosti. Po přejezdu hranic přestává pršet a cestou na Pasov se již projasňuje obloha. První naše "zahraniční" zastávka byla na pumpě před Pasovem, kde jsme stavěli i loni při cestě do Alp. Zjevně však unikla Petrovi na TransAlpu, který s námi loni nejel. Kolem pumpy proletěl, aniž by nás zaregistroval. Říkám si, "no to je bezva, už vidím jak se naháníme po Pasově". Skočil jsem na mašinu a vyjel za ním. Černé scénáře se naštěstí nenaplnily, a tak jsem ho po pár kilometrech potkal. Už se vracel, protože ho napadlo, že nejspíš něco prokaučoval. Do města se naštěstí nepustil. Následovalo opětovné seřazení na pumpě a vyrážíme dál. Ten den jsme již bez větších problémů dorazili do Mitersilu, kde jsme se ubytovali v kempu.