Albánie a řecké Korfu na BMW R 1200 GS

Cesta čtyř individuí na profláklých německých cestovních endurech.

Albánie a řecké Korfu na BMW R 1200 GS

Kapitoly článku

Albánie a Řecko 2014

Úvod:

V sezoně 2013 jsme jeli konečně taky na východ Evropy,na přelomu června a července jsme byli na geesu pouze s Barčou sólo v Monte Negro a nakoukli jsme do Albánie,o měsíc později s partou v Rumunsku,kde to bylo střídavě offroad-onroad a solo nebo s Barčou,opět na milovaném GS.
Protože mě Balkán dost uchvátil,rozhodl jsem se tam  vydat v sezoně 2014 znovu a jako hlavní cíl bylo zdolat albánské  Prokleté Hory výjezdem do Theth.Bylo jasné,že tohle se spolujezdkyní  riskovat nebudu a už vůbec ne na hladkých pneu.Opět obouvám nové Metzelery Karoo 3.Cesta by dále měla pokračovat přes celou Albánii až do Řecka,pak trajektem do Itálie a přes Dolomity domů.
Co se týče sestavy,tak stopro měli jet Koblih s Pájou,kteří  byli s náma loni v Romanii,všichni máme černé R1200GS,dále Radek se zánovním GS 1200 Adventure a také nakonec Pájův otec-Pavel.Poslední 2 jmenovaní neměli s offroadem na velkých endurech moc zkušeností,takže jsme se spojili s Milanem Holým z Enduroškoly a absolvovali jsme společně začátkem května  2-denní kurz jízdy v terénu a v lomech s výjezdy.
Tady mě vyděsili moje nové pneu,na blátě to moc nedávali a o nějaké držkopády nebyla nouze.Celkem jsem si pochroumal žebra,když jsem s tím švihnul u jedného sjezdu na kluzkých kamenech.Asi to bylo i tím,jak jsem si zvykl jezdit na mém Husabergu 450,u GS  je to trošku jiné…
Starý Pavel v šedesáti letech zvládl kurz bravurně,zato Radek,už po urvaném přídavném xenonovém světlometu, po prvním dnu odjel znechuceně  domů s tím,že své skoronové  naleštěné GS nebude v terénu trápit…takže bylo jasné,že do Albánie nepojede.
Zakrátko byl tady červen a vyrážíme.

                                                                   

1.den,18.6.2014,středa.

Ze Šumperku vyrážím před půl sedmou ráno.Je příjemně,11 stupňů a slunečno.V Litovli,kde se pracovně ještě zdržím, pak zjišťuji,že nejde zapnout můj Intercom Interphone F4.Večer jsem ho  přitom normálně nabil a teď chcípnul a je chcíplý až do současnosti.No nic,muzika cestou nebude…
Dálnicí míjím Olomouc,Vyškov,Brno a pokračuji na jih.U benzinky Agip si všímám dvě černé GS a tak tak ještě stihnu odbočit.Koblih a Pája ládují cigára.Po krátkém čau se ptám,proč že jsou teď tady,když setkání máme na Shellu u Břeclavi. Prostě nemůžou kouřit před starým Pavlem…tato skutečnost se pak trochu negativně projevovala při dalším putování.Jedeme tedy už společně ve třech na další benzinku,kde se potkáváme i s Pavlem,takže jsme kompletka.
Trochu mě zaráží jejich absolutní nevědomost naší trasy,kterou jsem klukům průběžně posílal při plánování.Koblih s Pájou  prostě na to kašlali a Pavlovi nic nepředali…No nic,navigátorem budu já,tak jak jsme byli domluveni,hlavně se však nesmíme rozdělit.
Dálnicí přes Bratislavu až do Maďarska,kde hned u Rajky sjíždíme na okresky,abychom nechcípli dálniční nudou.Mosonmagyaróvár,Györ,cesta ubíhá svižne,docela to valíme.Severovýchodně od Veszprému začíná Koblihovo první  galapředstavení.Navigace mě zkratkou vede přes statek.Před náma je most a vedle něj je brod.Jedu mostem,kolem statku se dávám šotolinou do leva a po 2 kilometrech jsem na hlavní silnici.Za mnou však nikdo nejel,po 5 minutách nadávání v helmě ve stoupajícím vedru se tedy vracím.Už je vidím.Zůstali těsně za brodem.Koblih se totiž už nemohl dočkat hard offroadu,tak to vzal přes říčku.Netušil,že je to cesta pro traktory,které přes malý můstek nemohou,byly tam skryty pod vodou hóóódně hluboké vyjeté koleje.Takže deutsche übermotorrad se mění na U-Boot a do sání šla spousta vody.Tím pádem se musí GS zprovoznit,že jo.Je 11:50 a začíná servis,rozdělat sání,vytáhnout svíčky…není klíč na svíčky.Jedeme  hledat řešení.Pavel vyráží do Vezsprému a jeho story byla absurdní,dlouhá,zbytečná a taky dost vtipná.Už se nevybavuji,kde přesně byl,3 servisy,Tesco,OBI a koupený nesprávný klíč, atd.Já jel doprava,hned kousek od nás byla vesnice Hajmáskér a první krám hned železárské potřeby se sadami klíčů,goly atd.Supr.Což nebylo supr,byla snaha o komunikaci v 
angličtině.Vysvětlím,že chci pouze půjčit klíč na zkoušku,dávám zálohu 100 éček.Vracím se ke brodu,sláva,ale klíč je nakonec jiná velikost.Zpátky,velikost ok,ale krátká…zase zpátky.Až napopáté to klaplo,jdu se tedy pro zálohu,ale musím pak zaplatit celou sadu,protože se musela přece rozbalit.Plus 2 objímky.No nic,platím kartou,forinty nemáme.Koblih  mi to pak v ČR zacáloval.Ve 14:00 GS opět startuje.Jedeme na severním břehu Balatonu,o něco později nás policajt posílá objížďkou na západ místo jihovýchodu.Značení pak žádné,takže po chvilce nabíráme přes vesnice a pole znovu náš směr.S palivem to  klukům vyšlo tak tak…Snaží se řešit pouze benzinky Shell kvůli  zákaznické kartě a fakturám,tohle nějak  na dovolené nechápu.Padá dotaz,proč nenaviguji na Shell…no coment.Do navigace zadávám novou trasu,vrátit se k původní by bylo hodně nevýhodné.
Szekszárd,Dunaszekcsö.Tady mě Garmin posílá přes Dunaj doleva,já žádný most nevidím.Vracíme se,jedeme tam, kam pořád  ukazuje a ono je to přívoz.
Naštěstí je loď na našem břehu.Dvě auta  a naše bajky.Platíme v éčkách.To zabloudění se nám líbilo .Máme už veliký hlad,na trajektu ládujeme chleba se salámem.Liduprázdou krajinou jsme dojeli  na hranice se Srbskem u Hercegszántó.Z legrace se ptám Kobliha,jestli nezapoměl náhodou na zelenou kartu,že opouštíme EU.Nasraně odpovídá,že ji nikdo nikdy po něm nechtěl a že ji prostě nemá.Kulíme oči.Celníci v Srbsku kartu nechtěli,zatím…Před městem Sombor zastavujeme v restauraci ,je tady fajn zahrádka a objednáme si vydatnou večeři.U toho samozřejmě řešíme co s kartou.Ta zůstala ve firmě v kanclu v Brně.Takže bude naskenována a poslaná mailem.Musíme vyhledat nějakou tiskárnu s internetem.Rozhodneme se tedy,že místo přespání někde v poli pojeme do Nového Sadu do nějakého hotelu,kde by měli mít uvedené věcí .Což je cca 110km.Je už celkem pozdě a frčíme přes vesnice a středně veliká města.Jedno mě zaujalo obzvlášť intenzivní  vůni nějakých stromů,všude je spousta kaváren se zahrádkama,plno lidí.Stapar,Odzaci,Ratkovo,Bački Petrovac.Teď je už úplná tma,jedeme dost svižně,130-140 km/h nato,že asfalt není moc přehledný.,Po desáté  večer jsme v hustém provozu v Novi Sad a díky garminu nacházíme hotel Sajam.Inernet a tiskárnu samozřejmě mají,ale pouze černobílou.Takže stejně tak to tiskneme a bláhově se uklidňujeme,že to bude v cajku.Konečně pokoj,sprcha a na křeslech u recepce aplikujeme láhev mojí Tullamore Dew.Na první den pěkně.
Ujeli jsme přes 750km.

2.den,19.6.2014,čtvrtek.

Pod mrakem,dusno,23 stupňů,malá opička,pak zataženo,občasný déšť.
Snídaně nám celkem chutnala,jídelna v socialistickém duchu.V 9:20 jsme opět na cestě.Dálnice.Překvapilo mě,že je placená.Je to hrozně nudný dálniční přesun,nic není k vidění,pouze přejezd Dunaje.Odbočujeme k letišti u Bělehradu,kde je letecké muzeum.Koblih zůstává venku u motorek.Pěkné exponáty,včetně trosek  F-117 Nighthawk,který byl sestřelen protileteckou obranou Jugoslávie v březnu 1999.Pro mě osobně supr zastávka,pro zbytek asi už méně.
Silnicí 22,hustá aglomerace a provoz.Rovina za Bělehradem se mění na pahorkatinu.Odbočujeme někam na promoklou louku,při tomto hledání si nadjedeme pár km.Koblih má totiž  sebou údajně libové špekáčky z hypermarketu,že si je musíme někde cestou opéct.Vše je ale po dešti,takže geesa s opatrností otáčíme zpátky na asfalt.
Po pár km nevidím za sebou nikoho…Koblih se rozhodl,že zajede k bistru.Začínám si trochu už zvykat,že tady moc nebude fungovat pravidlo,že benzinky,pauzy,navigaci řeší vedoucí jezdec.
Po chvilce vidím Pavla,příjíždí ke mně,že se mám vrátit na žrádlo.Takže ok.Bistro,kde si dáváme výtečnou pljeskavici v housce s pivkem Jelen.Výtečné,opravdu jsme si pošmákli,tedy kromě Pavla.Ten nejedl.Další pauza na benzince v Čačaku.Prodavačky se nám snažili vnutit místní enerdži drink Guaraná,my ale chcem Red Bull a tak slyšíme „ ach ti Čéši.“
Větší stoupání u Uzice,přes 1000 m.n.m.,14 stupňů,zataženo,vítr.Pak polojasno,silnice E763,mnohokrát razantně předjíždíme štrúdly vozidel,provoz je celkem veliký.Auto jedoucí předemnou srazí psa.Mrtvých přejetých psů vidíme jinak docela dost.Benzinka u Brodarevo.Pauzička,na zemi si na vařičích ohříváme jídlo z konzerv,já osobně fazole s klobásou.Za normálních okolností celkem hnus,teď to ale byla naprostá lahůdka.
Hranice s Černou Horou.Houstone,máme problém.Celník odmítá uznat černobílou kopii zelené karty.Snažím se mu vysvětlit,že ji Koblih utopil v řece a že tohle provizorium  jsme řešili přes e-mail.Po nějaké chvilce nás pouští dál,ale že potřebujeme razítko od notáře,že je karta platná,jinak budou problémy při výjezdu z krajiny.
Rozhodneme se,že budeme spát někde ve městě,kde by mohla být kancelář s notářem.Město Bijelo Polje.Na recepci nám sdělují radostnou zprávu,že notář sídlí ve vedlejším baráku.Paráda,ještě,že není víkend.Neschopná recepční nám špatně spočítá cenu za noc,dvonásobná částka.Po našem odporu přichází její šéf a koriguje to na správnou míru.Venku se hustě rozpršelo,bydlíme právě včas.
Večer v baru startujeme celkem přísnou pijatiku…nějaké pivko,Rakije,Jägry s Redbullem...
Dnes ujeto 450 km.

3.den,20.6.2014,pátek.

Naprosto famózí snídaně,nej za celou dovolenou,smažák v rolce,
zní to fádně ale tohle byla spešl topovka.S malinkou migrénou pak s Koblihem dáváme kafé a jdeme za notářem.
Ten se s náma moc nemazlí,po chvilce čekání nás volá k sobě,vysvětlujeme situaci,on že nám může oveřit duplikát,ale že potřebuje originál!Já mu říkám,že kdybychom měli originál,tak tohle přece neřešíme.Takže sorry.
Na hotelu tedy řešíme co dál.Podaří se nám přes internet dohledat telefonní číslo na českou ambasádu v Podgorici.Máme přijet,že tohle pomohou vyřešit.Paráda!Měníme tady zase trasu,krásný offroad z Vermoshe oželíme a asfaltem míříme přes Mojkovač a Kolašin,tedy tu samou cestu,co jsem jel loni,do hlavního města Podgorica v Monte Negro.Opět přes mimořádně nepřehledný a neosvětlený tunel.

 V obvyklě hustém provozu v Podgorici na nás někdo něco řve z vedlejšího auta.Náhoda jako hrom-jsou to oni diplomaté z české ambasády,jedeme za nima.Naštěstí.Přes garmin bych to neměl šanci najít.

Pánové nás zvou dále a řešíme to.Fajn vychlažená místnost s gaučem padla vhod.Probíráme různé varianty,Pavel telefonuje pojišťovákovi do ČR,vedeme dokonce i rozhovory o politice.Nakonec to oficiálně ani moc nepůjde.  Vítězí varianta vyrazit do tiskárny,co má zelený papír.Správný formát zelené karty přiletí mailem z pojišťovny,vyjíždíme společně všichni do centra k tiskárně a za chvilku ji máme.K nerozeznání od originálu.Paráda.Loučíme se.Moc nám pomohli,tímto děkujeme.

Za Podgoricou zastavujeme v pizzerii u nějakého auto komplexu.Dlouhé čekání,ale odpočali jsme se.Bohužel začíná hustě pršet.Naštěstí jsme uvnitř.Prší celkem dlouho,takže navlékáme nepromoky a jedeme do deště.Za chvilku je ale vedro a slunečno,takže sundat a trošku i málinko zabloudit,tohle byl jeden z pár kiksů od Garminu. Po pár km zpátky na hlavní silnici a jedeme kolem Skadarského jezera k Albánii.Na hranicích kolona,takže předjížím jako loni,je fakt vedro.Mávám na ostatní ať jedou za mnou.Jenomže  sólovka mi loni prošla,teď na nás vzteklý černohorský celník něco velice hlasitě řve a odstavuje nás na bok.A máme to.Kluci jsou na mě naštvaní a hlasitě se poštěkáme,dokonce nás umírnňuje onen debil v uniformě.Po  20 minutách na nás mávně ať táhneme někam a bez kontroly.Na albánské straně v pohodě,zelená karta taky.Aspoň že tak.Měním eura za albánské leki.
Jedeme po afaltu do Kopliku,tam odbočujeme do Prokletých hor.Je už pozdní odpoledne.Před náma se týčí hory a rozradostnění začínáme stoupat.

U jedné ze zastávek na focení u nás zastavuje mikrobus a nabízejí nám nějaké ubytování  v Thétách.Upozorňují nás,že cesta je velice nebezpečná a že před 2 týdny zde tragicky havaroval motorkář právě z Čech…No nic,jasně že dáme bacha.Konečně zapínám kameru GoPro na helmě.

V Bogë končí asfalt a začíná hlinito-piskově-kamenitá šotolina na rozestavěné silnici,ve výšce cca 1680 mnm.Moje GS je nejtěžší ze všech čtyř,oni mají plastové kufry a bágl vzadu,já mám tři hliníkové kufry plus textilní přídavné.Ta hmotost je kurewski znát.Jedu proto hodně opatrně a kluci mi pomalu ujíždějí.Moje mašina má najeto přes 60 tis.km a nechci aby mi v těhle končinách zkolabovaly tlumiče nebo kardan.Navíc mám v čerstvé paměti ošklivý pád v květnu.Tímto jsem vyčerpal seznam svých výmluv a jsme na vrcholu stoupání.Od teď začíná už čistě kamenitá středověká cesta.Pohledy dolů do údolí pod náma jsou úžasné.Kolem nás a nad náma hory a skály,pak už následuje 13 km dlouhé klesání do odlehlých Theth.Počasí je výborné.Koblih s Pájou si dávají pauzu na cígo a starý Pavel  jede první a frčí dolů,nepokouším se ho držet,přehupy a kameny jsou opravdu velké.Po sólo jízdě se setkáváme dole,Pavel říká,že při přejezdu brodu ho to otočilo o 180 stupňů.Dojíždí Pája s Koblihem a už společně jsme u mostu v Theth.Před náma je barák,u něj nějací místní kluci,slovo dalo slovo a hned se ubytujeme.Vyšlo to fakt moc dobře,už se rychle stmívá.

Stavíme na zahradě stany,Pavel bude bydlet uvnitř  “v Hiltonu“.Jako vinař poprosí o místní víno.Později podotknul,že bylo mimořádně odpudivé,ale nechtěl urazit,tak poctivě vypil láhev.Ostatní dostáváme plechovky piva.Je to pohoda.Koblih řeší s místními,že by rád vyřešil oheň,že upeče konečně ty skvělé špekáčky z Globusu.No ty krávo..už jsou 3 dny s náma na cestě v kufru.Koblih je vytahuje a velice opatrně je očichnu.Neutrálně mu říkám,že mě se už moc nezdají a že ať se nezlobí, ale tohle žrát odmítám.Starý Pavel je taky vočichne a prý „těm špekáčkům nic není“.Ale nemá na ně chuť.Pája taky ne,takže Koblih jde k ohni ,co mezitím udělali místní  ,úplně sám.

Domorodci nás zavolají dovnitř a uvnitř je pro nás nachystána hostina.Polévka,zelenina,čerstvý sýr a mléko.Sice bez masa ale fakt paráda.Vrací se Koblih a se smutnýma očima povídá,že snědl dva špekáčky a zbylých osm domácí čokl…
Fakt jsme se nacpali královsky,máme další plechovky,Pavel jen tak mimochodem na chvilku položil mokré termoponožky na žárovku,ať trošku uschnou.Za chvilku jde z nich dým a díra o průměru asi 5 cm.Jdeme se posrat smíchy.Píšu zážitky z cest a za chvilku jdu do stanu.Pouštím si  hudbu  v mobilu a snažím se usnout.Zítra bude opět náročná cesta.Místní mají tvrdý život.V zimě jsou úplně na 3 měsíce odřezaní od světa.

4.den,21.6.2014,sobota.

Ráno jemně prší,pak se naštěstí vyjasní.S Pájou řešíme jak v noci domácí pes „štěkal na rozloučenou“.Uvědomujeme si,že to bylo jeho první maso v životě a ještě taková nehorázná hromada.S nedůvěrou jdeme k boudě a pes je tuhý…Říkám,že to bude průser,že tady v Prokletije je po staletí zvyk pokrevní msty…Na pejska zblízka pískáme a nic.Naštěstí po chvilce otevřel jedno očko a nám spadl balvan ze srdce.Z boudy se to ráno už nehnul.
Nachystali nám snídani,to už taková hitparáda nebyla.Teplé mléko a hora něčeho, o čemž Koblih tvrdí,že je to „pravé máslo,šlapaný!“Ochutnáme a je to prachsprostý margarín.Pozřeme trochu sýra a chleba,trochu nesrovnalosti u placení,loučíme se vyrážíme dál.Zakrátko se vracíme kolem znovu,projeli jsme celé Théty a neuvědomili jsme si,že musíme jet opět na most.Opět úžasné scenerie,šotolina,skalnatá cesta,občas brod,údolí řeky Shala,na pár metrů asfalt v jedné vesničce,nějaké menší pády,kde v brodu odkládají geesa Koblih s Pavlem,zastávka u starého mostu na lanech,od Nicaj-Shalë stoupáme na sedlo Kir,potkáváme kolonu německých Landroverů.Ti pomohou Pavlovi,uvolnilo se mu říditko a teď si může půjčit vercajk na utáhnutí povolených šroubů.Pauza u potoka,opět vaříme na vařiči jídlo z konzerv.
Pokračujeme v offroadu,všímám si,že starý Pavel jede nebezečně blízko za mnou,řvu na něj,ať mě tedy raději předjede,nechci se kvůli němu tady zabít,pád do propastí pod náma může být fatální.
Po asi dvou minutách vidím před sebou stát naše 3 geesa.A jéje.Starý Pavel vrazil do svého synátora Páji,když chtěl odbočit na focení.Bohužel kontakt byl kuframa.S Pájovho GS kufr Vario prostě upadl,urval se totiž držák.
Překládáme věci z kufru  do zbylých,nejde ho vzít,kufr je stejně taky poničený.Jedeme dál.U pauzičky v Kiru,kde si v hospůdce dáváme pivečko, zastavují u nás Němci a ptají se nás,zda jsme neztratili kufr.S úsměvem říkáme,že o tom víme.Když odjíždí,tak se chlámeme ještě mnohem víc,kufr je totiž v Landroveru.
Znovu na cestě a znovu malý Pavlův pád.A druhý kufr Vario je v hajzlu.
Opět překládáme věci.Tyhle plasťáky jsou v terénu fakt nevhodné.Já sám jsem kufrem vrazil do skály a vydržel to,jenom důleček,hlinikáče jsou prostě jinde.
Po asi 60 km z Theth začíná nový,dokonalý  asfalt a jsme opět v civilizaci.Zastávka v restauraci a výtečný burger z hranolkama,s wi-fi.No ráj na zemi.

Připojujeme se na fb a posílál foto z Prokletých hor.Protože paliva je málo,do navigace zadávám nejbližší benzinku v Shkodëru.A vzrůšo může začít.

Garmin nás vede k východnímu břehu řeky Drisht,jedeme přes uličky místního ghetta,přes smetiště,přes prudší kamenitou stezku,na chvilku se ocitnemu na dvoře u nějakých mafošů,ženská na nás řve a další vybíhají z baráku,otáčíme a kvapně pryč.A garmin diktuje dál a dál.Všichni tři Pavlové mě teď asi dost nenávidí.Pak se připojujeme na normální silnici a už brzo tankujeme.Problémy při placení,nemají drobné,pořvávání,vyřešeno,uff,míříme k moři.Velipojë,albánské mořské  letovisko,skanzem socialistických ROH dovolených.Něco zde najdeme a přijedeme stylově po pláži!Jedu přes velikou kaluž a netušil jsem,že bude tak hluboká.Zadní kolo se zahrabává do písku.Kluci mi naštěstí pomohou geeso vší silou vytlačit.Písek je všude vevniř bajku.O pár momentů dál to na pláží odkládá opět Pavel,Pája běží na pomoc zvednout.Od bláta a písku,se zašpiněných oblečením a nohama od bahna se dostáváme do hotelu k recepci.Uklízečka musela mít radost.Víc stylovější už to být nemohlo .
Hotel docela bída,příšerné sociálky.pivo v láhvi docela jde.V tv koukáme na fotbal,je mistrovství světa.Koblih si ostře vyměňuje názory s Pavlem,téma pro tentokrát je určení správné výši spropitného v restauracích.Já s Pájou jdeme raději smočit nohy do moře.
Po dalším náročném dnu jsme rádi za postele.


5.den,22.6.2014,neděle.

Vstáváme docela brzo a soukáme do sebe ne zrovna chutnou snídani.Opět bílý chléb,trochu sýru,teplé mléko…U číšníku si necháváme do našich camelbeků doplnit vodu z plastového kanistru a vyrážíme zpátky ke Skadaru.Chtěl jsem jet opět nějakýma zkratkama,ale raději jedeme po hlavní,musíme hlavně stihnout trajekt na jezeru Komani,který by měl odplouvat v deset.
Zhodou okolností se blížíme ke včerejšímu ghetu.Koblih se dostává na mou úroveň a ječí na mě,že do toho zkur*enýho mafiánova určitě nepojede!Řvu na něj zpátky ať nehysterčí,že jedeme pouze kolem.Ze Skadaru se dostaneme celkem svižně.Za chvilku si před náma všímám stojící auto,kolem něj nějací lidé.Později se mě kluci zeptají,zda jsem viděl tu přejetou mrtvou ženu…
Garmin mě posílá vlevo na hráz,jedeme po šutrech a za chvilku jsme opět na asfaltu.Docela vtipná zkratka,která nám  spíše časově uškodila.Vau i Dejës a pak odbočka na SH 25.Navigace trochu zaváhala,přiblížení bylo pozdní,chvilku jsem zaváhal i já a pak odbočím vlevo.Snesla se na mě zloba,Pavlové zůstavají nahoře na horizontu,vracím se tedy pro ně  a následovala ostrá výměna názorů,atmosféra tedy nic moc.
Pokračujeme po asfaltu nízké kvality,přehrada,tunel hlídaný vojáky s AK 47,je to strategické místo pro Albanii.Ptám se,zda jsme stihli loď,oni že no problem.Kupujeme dost drahé palubní lístky,cca 25 EUR,osoba+bike, ale žádný trajekt nevidím.Ukazují na malou bárku…tohle,že unese 4 těžká GS?A opravdu,stalo se.S pomocníky naložíme geesa a plavíme se po Komanském jezeru.Nádherné výhledy a voda,taky ale spousta ve vodě plovoucích odpadků,hlavně pet-láhve…Fotím a natáčím videa z přídě.Na loďce s náme pluje starší manželský pár.S Land Roverem po ose cestují z Jižní Afriky,cestu ukončí na podzim  v Anglii a příští rok pojedou přes hedvábní stezku do Mongolska..Fajn důchod.Doporučuji jim,ať určitě navštíví Durmitor v Černé Hoře.Plavba trvá přes 3 hodiny.
Ve Fierzë motorky vyloďujeme,je to ještě větší dřina.Na břehu pak kluci řeší opravu kufru Vario.Je dost vedro,uchylujeme se do restaurace.Je nám celkem blbě.Já jsem schytal menší úpal a cítím jak mám spálený rypák.To je to moje čumění z loďky.Měl jsem zůstat pod plachtou.Koblihovi je zase špatně od žaludku,podezřívá vodu v Camelbacku z hotelu.Starý Pavel má prozměnu potíže s kotníkama a kolenama.Proto taky vynecháváme další offroad,škoda údolí Valbone,takže někdy příště.
Jídlo a vychlažené pití  nás moc pěkně osvěžilo a pokračujeme  na Bajram Curri a pak po suprovém asfaltu po SH 23.Spousta zatáček,tak báwa posíláme do solidních náklonů.Po nějaké době se dokonalý povrch mění na nedokonalý a pak za Krumë na šílený.Výmolům se vyhýbáme na jedničku,dvojku,někdy i za tři.Ze škarpy se na mě vrhnulo obrovské psisko a za ním další dva.Cítím jak se štěkající mamut jemně  odrazil od padacího rámu.Je celkem pozdní odpoledne a jsme v Kukës.Zastávka v kavárně.Přemýšlíme,co dál.Chtěli jsme konečně opět spát někde outdoor,ale krajina je kolem trošku nevlídná a únava značná.Starý Pavel by jel i dál,ale nakonec vyhledáme hotel,zaparkujeme biky na rozlehém dvoře za bránou.Jdeme bydlet,sprcha je úžasná.Za chvilku už navonění sedíme na hotelové zahrádce u rušné ulice.Je tady rychlé wi-fi,tak se spojíme s našími blízkými.Nejdřív v poklidu pivko.Po pár kouscích si poručíme místní rakiji,číšník přinesl ohromné stakany.Jestli si myslel,že nás tohle pošle na kutě,tak se setsakramentsky mýlil.Naopak ládujeme Jacky Danielsy…Pája a starý Pavel šli už radějí spát.S chlastem přicházejí emotivní hádky ohledně našeho společného putování a s Koblihem na sebe pořváváme snad do dvou do rána.To vše s ozvěnami na už zcela klidné noční ulici…Je nejvyšší čas ulehnout.

 6.den.23.6.2014,pondělí.

Ráno je hrozné.Dokonce nás musí probudit ultraspáč Pája.Výjimečná kocovina u snídaně.Konečně studené mléko,to rozhodně zlepšuje náladu.Na recepci se při placení omlouvám za hlasitější hovor v nočních hodinách a dáváme malé dýško.
Jedeme.Je pořád nádherné počasí.SH 31.Po asi 20 km tošku váháme na křižovatce.Garmin tvrdí jet dolů doprava po offroadu po stávající silnici ,ale ukazatel na Peshkopi tvrdí,že jeď rovně vzhůru do hor po dokonalém asfaltu.Vzhledem ke stavu noh Pavla tedy rovně.Fantastická cesta a výhledy.Albánie se jistě bude dát  brzo sjet i na Hondě Goldwing.Silnice vede přes Bushtricë a Cernjevë,před Peshkopi se opět připojuje na SH31.V samotném Peshkopi je ukrutný provoz.Protože trpaslíci v hlavě hrají stolní tenis,tak na náměstíčku zastavujeme na osvěžení,klasika,tedy vychlažená kola a preso s mlékem.
Jeli jsme hodně svižně téměř 2 hodiny,tak jsme celkem rozhozeni, jak starý Pavel neskutečně vybuchl vzteky,proč že ku*va tak brzo chceme pauzu…tak to je ta jeho msta,za včerejší večer
Pokračujeme po SH 6 a za Shupenzë odbočujeme vlevo na most a pak do hor.Je to celkem opuštěná silnice,která je momentálně ještě offroad,ale už v intenzivní přestavbě na asfalt,tak jako mnoho jiných cest.Po pár desítkách km se jako zázrakem šotolina změní na nový čerstvý asfalt a za chvilku v delším klesání přijíždíme do Librazhd.U silnice na začátku města je celkem plná restaurace se zahrádkou,tak zde geesa odstavujeme a dáváme si dlouhou pauzu.Je už potřeba.
Objednáme si jídla.Absolutně vynikající,po návratu domů jsme si řěkli,že tohle byl jednoznačně nejlepší žrádler za celou dovolenou.
Řešíme jak dál.Buď původní plán na Elbasan a Gjirokastër a nebo kolem Ohridského jezera do Řecka a rychle rekreovat k moři.Po všeobecné domluvě vítězí druhá varianta.Je opět velké vedro a dusno a soukáme se do propoceného motooblečení.
Za městečkem Përrenjas je stoupání s několika zatáčkama s mírně rozteklým povrchem..
V rychlé pravé uslyším za sebou nepříjemný známý zvuk tření plastu a kovu o asfalt.V zrcátku vidím jak Koblihův Triple Black rotuje po asfaltu a přes obrubník se přehoupne mimo silnici na trávu.Otáčím.Koblih je ok,geeso ma urvaný kastlík na nářadí od Wunderlichu,což je pro Kobliha ohromná morální rána.Naštěstí vše se jinak zdá být v pořádku.Po domluvě vyrážím já se Pavlem nahoru dál k nejbližší benzince.Tady v chládku uvnitř,jinak s krásným výhledem do náma projetého údolí čekáme na zbytek.Kupujeme za posledné Leki nějaké to nealko a čekáme relativně dlouho.Po asi 30 minutách oba kluci naštěstí přijíždějí.Následuje další jedna hodina,když si Koblih zmyslel,že to vrátí do stavu A1.Začínám být opět nervóznější,k řeckému moři je celkem dálka.Přichází další exces,Pavel se svým GS se nešťasně opřel o Koblihovo Vario,které se uvolní z držáku.Chudák Koblih s nervama na dranc veme kufr a praští s ním opět o zem…Za chvilku je hotovo,Koblih si skočí na toaletu a po návratu povídá:“Hoši,tohle mi už neuvěříte.Sednu na prkýnko,to bylo už naprasklé,zapružilo to a strašně mě to škráblo.A z prdele mi teď teče krev…“Teď následuje náš hurónský záchvat smíchu,obsluha benzinky už vážně nechápe.Konečně vyrážíme dál.
Ohridské jezero,čekáme s Pavlem pár minut v hadrech,až ti dva vzadu dokouří a dojedou nás.To je fakt k vzteku…Pogradec.Silnice je ve výstavbě,jedeme po hlíně a prachu mezi výmoly.Pak je už asfalt bez výhrad.Bilisht.Benzinka,tankuji plnou nádrž, 1 euro=140 leki.
Hranice s Řeckem.
Z tankbagu mi na hraniční čáře nešťastně padá můj milovaný smartfone Note II přímo na asfalt.Prasklý display….Celníci vidí jak jsem z toho nešťastný,tak ani nechtějí vidět doklady od BMW.Samsung naštěstí funguje dál.Odbavení proběhlo velice rychle a letíme k dálnici,kde se na ni u Kastorie napojujeme.Je pořád teplo,celkem fouká.Pořád držíme tempo kolem 130-140km/h.Kolem Graveny,Ioanniny,je to hrozná nuda.Blíží se soumrak,když jedeme přes početné dálniční tunely a je už úplná tma,když opouštíme dálnici.Přijíždíme k pobřežnímu městečku Ammoudia.Podle mapy jsem ho vybral já,čekal jsem,že to bude něco ve stylu chorvatských letovisek,ale tohle bylo zklamání.Totálně nudná díra,kde se ubytujeme v celkem fajn hotýlku s apartmánem pro 4.Celkem vyhládlo,naštěstí ve 22:40 je možnost dát si v centru těstoviny s hranolkama a bůlkou s masem.Divná kombinace ,ale moc chutnalo.Zpátky na mašinách na hotel.Následuje další humorní příběh,Koblih trůní a na hajzl se pěstmi dobývá Pavel s akutní stolicí.Opět  záchvaty smíchu.Jsem dnes tak k.o. že sprchu vynechávám.Dnes to bylo 14 hodin v sedle…a navíc ne v moc dobré kondici :-D

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.94
Známkováno: 31x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist