Albánie

Republika e Shqiperise nebi „Země orlů“ nebo také Albánie. Jedna z posledních neznámých končin Evropy s okouzlující přírodou a hrdými obyvateli.

Albánie
Albánie nás vítá nádhernou širokou silnicí po které musíme jet čtyřicítkou. Je to nejchudší a do roku 1990 nejvíce izolovaná země Evropy. Již kousek od řeckých hranic stojí řady betonových bunkrů, které měly Albánii chránit před napadením. Těchto betonových pevnůstek různých velikostí tu bylo postaveno přes 750 tisíc.
Když jsme stáli na řecké straně hranic, tak nás jeden celník pouští, že můžeme jet a druhý nás zastavuje s křikem: „Dál nemůžete jet, tam není Evropa!“ Tak se ho tedy ptáme co tam je, že by snad Afrika nebo co? Rezignovaně mávne rukou a pouští nás dál. Pohled okolního světa na Albánii je velmi špatný a mnozí si myslí, jen to špatné a přitom Albánci jsou jeden z nejstarších národů Evropy.

Gjirokaster


Po nádherné silnici přijíždíme do nejhezčího města Albánie, do Gjirokasteru. Toto město postavené do podoby sedícího orla je přimknuto k horskému masivu a největší dominantou je pevnost. Celé město je postavené z bílo-černého kamene a to včetně ulic. Po pradávně vypadající dlažbě, která celkem slušně klouže stoupáme ke vchodu do pevnosti. Prohlídka pevnosti je pro nás zklamáním. Výzdobu pevnosti tvoří stará děla, dvě sochy významných obyvatel města a rozpadající se letadlo. Z hradeb je ale nádherný rozhled do dalekého okolí. I když zde platí zákon, že všechny budovy mají zapadat do starodávného vzhledu, tak zde stojí i několik velmi nevzhledných paneláků a mimo centrum jsou ulice velmi špinavé.


V centru ale stojí nádherné domy s kamennými střechami nazývané „kulla“ která nemají v přízemí okna. Tato okna nebyla stavěna, aby se město hůře dobývalo. To má dnes za následek celkem malé množství restaurací a obchodů. Při odjezdu z města chceme natankovat a poprvé, ale ne naposledy se setkáváme s tím, že tankujeme velmi špatný, ale drahý benzin a navíc ho dostáváme tak o 2 l méně než ukazuje počitadlo.

Podél pobobřeží


K moři to máme jenom kousek, a protože moře patří společně s horami k tomu nejkrásnějšímu v Albánii, míříme k pobřeží. Sjíždíme z hlavní trasy na Tiranu a silnice se velmi zhoršuje. Je sice asfaltová, ale samá díra. Před městem Sarande odbočujeme na pobřežní silnici, která vede po strmých svazích, které příkře vystupují z moře. Jedeme po „květinové riviéře.“
Silnice je tu docela špatná, vhodná tak pro enduro. Chvilku vede po břehu moře, pak se najednou příkře zvedá a nabízí nám nádherné pohledy na okolní hory a pláže. Jedeme olivovými plantážemi, které přecházejí do borovicových lesů a jsou střídány citrusovými sady. Z této nádhery nás rychle do reality vrátí příjezd do vesnice, která je plná prachu a vždy v ní stojí několik hospod. Je škoda, že vždy úplně prázdných. Tyto vesnice mají někdy zajímavá jména, takže se zastavujeme například v Palermu. Centrum tvoří prašná náves a když se nám konečně podaří nalézt obchod jsme velmi překvapeni vysokou cenou potravin. Chtít za meloun v přepočtu 100 Kč nebo za tabulku čokolády 80 Kč se nám zdá skutečně hodně.


Z pobřeží vyrůstá hora, kolem které se vine silnice strmě stoupající k jejímu vrcholu. Tato nově postavená trasa stoupá do průsmyku Logara. Během chvíle jsme ve výšce 1055 m.n.m a protože začíná pršet, zastavujeme se v jedné z mnoha restaurací. Tato je výjimečně celkem zaplněna a mají na výběr několik typických albánských jídel, jako je grilované maso shishkebap nebo gofte. Nejdříve nás chtějí náležitě natáhnout, ale nakonec přinášejí velmi chutný oběd za přijatelnou cenu. Dát cizinci poněkud větší cenu je problém celé Albánie, ale vzpomeňme si na Čechy na začátku 90.let 20.století.
Před městem Vlore, které je největším jižním přístavem Albánie, máme ještě to štěstí, že vidíme vyplouvat ponorku z doku ukrytém hluboko v hoře. Právě tato základna byla důvodem velké roztržky mezi Albánií a SSSR v 70.letech 20. století.

Do Dures


Za přístavem Vlore opouštíme pobřeží a projíždíme úrodnou nížinou. Podél cesty, která mnohokrát připomíná oraniště, se prodávají všechny plody zahrad a polí. Takže je možné nakoupit melouny, jablka, třešně atd. Vzhledem k tomu, že je zde průměrný výdělek 100 Euro, tak jsou zde ceny celkem vysoké a často přesahují ceny v Čechách. Však taky málokdy vidíme někoho nakupovat. Vládne zde jakýsi kapitalismus ve své prvotní formě, ale protože nejsou peníze, tak všichni prodávají, ale málokdo nakupuje.
Protože tu ještě před 15 lety měl auto málokdo, tak zdejší řidiči řídit moc neumějí. Nejdůležitější jsou pro ně dvě věci - jet rychle a mít Mercedes. Celá Albánie je samý Mercedes a kdo ho nemá, jako by nebyl. Jsou tu ale velké rozdíly, a tak jsou zde k vidění muzeální kousky i sportovní SL 500.


To, že neumějí řídit, si zkoušíme na vlastní kůži. V zatáčce zastavujeme za náklaďákem a za námi jedoucí Mercedes to neubrzdí. Vráží do nás, naštěstí jen lehce a my padáme. Alenka se okamžitě zvedá a jde brutálně a dost sprostě vynadat řidiči v černém mercedesu s černými okny v černém obleku a s černými brýlemi. Prostě zdejšímu kápu. Ten se nezmáhá na nic a jen tupě zírá. Když se vše uklidní a on odjíždí, okolostojící Albánci Alence tleskají. To si tady nikdo netroufne. Za to, že nás srazil měl doufám aspoň pěkně zkažený den!
K přenocování volíme bezpečnější formu přespání u stavení. V malé zapadlé vesnici se nám líbí nádherný velký dům se sadem a tak se zde ptáme, zda si můžeme postavit stan. Majitelé s radostí souhlasí a již k nám přichází celá rodina a nesou nám i malou večeři. Zanedlouho přijíždí i širší příbuzenstvo a pobíhá představování. Mimo jiné se dozvídáme, že otec rodiny pracuje již několik let v Itálii, jako ostatně mnoho Albánců.

Do hor


Dures je nestarším městem Albánie a byl založen v roce 627 př.n.l. Římany. Začínala zde silnice Via Egnatia vedoucí do Istanbulu, pokračování slavnější Via Apia. Je druhým největším městem země a jeho největší zajímavostí je přístav, ze kterého vyplouvají trajekty do nedalekého Brindisi. Na přístav navazuje zajímavá pláž a všudypřítomnými bunkry, zde již pěkně vyzdobené. Kousek od přístavu je historické centrum, ve kterém jsou vedle sebe třeba byzantské hradby, římský amfiteátr nebo mešita sultána Fatíha jako pozůstatek turecké nadvlády. Po dálnici, která je na několika místech přerušena šotolinovými úseky, přijíždíme do města Skadar, které stojí na břehu stejnojmenného jezera. Z města vede cesta do nádherných hor Mirdite a v úseku šedesáti kilometrů mezi městy Puka a Kuknes projíždí nádhernou krajinou vysokých hor. Jejich vrcholy převyšují 2000 m.n.m. Nejhezčím městem je Kukes, které leží na úpatí štítu Gjalkica a zároveň na břehu horského jezera. Zpět se vracíme opět přes Skadar a zastavujeme se v centru města, ve kterém se dá nakoupit výborné albánské víno a jenom kousek od centra stojí velkolepá pevnost Rozára založená antickými Ilyry, původními obyvateli Albánie. Pevnost dostala své jméno podle ženy, která byla zazděna do hradeb jako oběť bohům.


Do Černé Hory


Podél břehu Skadarského jezera vede cesta do Černé Hory. Jezero obklopené horami je velmi pěkné, ale na břehu se začínají objevovat milionářské vily, které hyzdí tuto nádheru.
U města Bajraku se opět objevují pevnosti, což značí blízkost hranic.


Však taky za městem je již hraniční přechod, na kterém po nás chtějí jakýsi poplatek za motorku, asi něco jako povinné ručení. Nejdříve po nás chlap chce dvě Eura, pak dva dolary a když mu vytrvale vysvětlujeme, že z nás nic nedostane, tak rezignovaně mávne rukou. Po odbavení na Černohorské straně vjíždíme do bývalé Jugoslávie. Hlavním městem Černé Hory je Podgorica, velikostí spíše provinční město, ale s příjemnými výdobytky civilizace, třeba v podobě supermarketu, ve kterém se nebojíme koupit salám, nebo příjemné a čisté obsluhy benzinové pumpy. Z Podgorice odjíždíme do nádherného kaňonu řeky Morača. V kolmých stěnách kaňonu je vytesána silnice a železniční trať. Jedeme pomalu a vychutnáváme si nádherné pohledy na okolní přírodu. Perlou kaňonu je malý monastýr Morača, který je nově zrekonstruován. Odsud již pokračujeme stále na sever a přes pěkné sedlo u Crkvine míříme do Bělehradu, který má velmi špatné dopravním značení. Dále podél řeky Tisa přijíždíme do Maďarska, ze kterého je to domů jenom kousek

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 4x

Motokatalog.cz
Náš tip

Albánie

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist