New Pionýr a bonbónek na závěr

Noc na úterý ve stanu postaveném v rozestavěné garáži byla příjemná, zato probuzení do deštivého dne nemám v lásce. Ale co se dá dělat. Po oblečení do dešťovky našlapuji New Pionýra, který po chladné noci chytá až na třetí našlápnutí a pouštím se do prvních mokrých kilometrů. Ovšem kdyby jenom mokrých, při pohledu na digitální teploměry ve městech přímo zamrazí. Teplota klesla na 12°C. Až v malebném městečku Ille de Doubs je to lepší a já taky jednou zajíždím do staré části a fotím si krásy městečka. Svačinu na odpočívadle u mostu zpestřuji hovorem se dvěma Poláky na kole, ale to už mě zaujal další cyklista. Má přívěsný vozík a na něm se třepe česká vlajka. Míra z Aše šlape už druhý týden a má před sebou ještě hodně kilometrů. Vrací se za tři měsíce a chce si projet Španělsko a možná i Portugalsko. A pak že jsem jedinej blázen! Konečně se mi také podařil dostat v jednom úseku spotřebu pod 2 litry, ale vysněných 1,7 l asi nedosáhnu. Nejsem totiž ochoten se ploužit padesátkou, když New Pionýr je schopen jet trvale i sedmdesátkou. Ve chvíli, kdy poskytuji rozhovor Ondrovi Hrůzovi do brněnského rádia Hej, mám najetu rovnou tisícovku kilometrů. Posledním místem, které si ve Francii fotím, je jeden z mých oblíbených zámečků ve střední Francii. Nejdůležitější foto, tedy celkový pohled na zámek, ale už neuvidíte. Fotoaparát řekl dost a ani po půl hodině nejrůznějších manipulací se jej nepodařilo „rozchodit“. Musím se z toho vyspat, ráno moudřejší večera. Ani kilometrově žádná sláva, pouhých 267 km.

Ráno není o nic lepší. Když si chci zážitky namluvit na diktafon zjišťuji, že se porouchal i on.
Náladu mi může spravit jen jízda. Za chvíli již projíždím Bourg-en-Bresse a připravuji se na objetí Lyonu. Cesta přes Crémie do Vienne je plná krásných vesniček a je to jistě lepší než proletět Lyon po obchvatu, byť na to potřebuji pouhých 25 minut. Před Valence najíždím na druhou stranu Rhóny, kde je plno hradů a zřícenin. Za Pont St. Esprit stavím po desátá večer stan na okraji vinohradu. Dnešek přinesl dalších 334 km.
Čtvrtek nezačínám nijak zázračně. Ještě v deset jsem ve stanu, kde píšu reportáž z Německa, popíjím Colu a dávám poslední wafličku. Venku je konečně slunečno a taky asi i pěkný horko. Odjíždím až někdy po jedenácté a vedu New Pionýra starou známou trasou do Nimes, před kterým tankuji svou obvyklou dávku. Na světelných křižovatkách jsem zde král. Co tento malý stroj dokáže, je obdivuhodné. Cestou mi došlo, že jsem dnes domluven další vstup na rádio Hej a jelikož se blíží jedna hodina, stavím na kraji města Lunel na benzínce, kde mi mladá a ochotná Dauphine poskytla dočasný azyl a také umožnila dobití mobilu a noťasu. Další cíl je jasný. Tím je oblíbená pláž na hrázi v Sété.
Koupel ve Středozemním moři je pro mě slanou odměnou za dosavadní snažení. Vydržel bych tu klidně týden, ale musím dál tak před sedmou balím a uháním směr Béziers a Narbonne. Na malém odpočívadle před městem Nissan jsem také udělal první servis! Osahal jsem dráty a nastříkal řetěz sprejem. Slunce už zapadlo a tak také nasazuji na batoh cyklistickou blikačku pro noční jízdu. V Narbonne mám nepředstavitelný problém s natankováním. Všude automaty pouze na karty a vy si myslíte, že vám nějaký Francouz po desáté večer zastaví. Těmi dobráky, kteří mi umožnili natankovat byli po dlouhé době až dva Maročani. Konečně tedy můžu pokračovat dál a to silničkami přes Quillan a Ax-de-Thermes, ale to až zítra po přespání na okraji vesnice za Mouthoumatem. Jestli se ptáte, kde se beru právě, tady tak je to správná otázka. Zítra mě čeká Col de Chioula (1431m) a pak už mě čeká jen náročné stoupání do Pyrenejí a návštěva Andorry, která je samozřejmě mimo program, ale o tom až příště. Dnešní poděkování bude patřit značce MOTUL. Jejich kvalitní oleje jistě většina z vás zná a také zřejmě používá. Já se k této značce dostal právě přes New Pionýra, který má tuto značku oleje doporučenou. Tak si tedy vezu na výměnu, která mě čeká ve Faru, jeden litr 10/40 a sprej na řetěz. Velmi používaný a oblíbený antipich už se do bagáže nevešel. Původně měly být samolepkami vybaveny tři motocykly a pro ně byl také určen dvoudobý a převodový olej Motul, ale jak víte, všechno je jinak.

Informace o redaktorovi

Jarda Šíma - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE