Na Simsonu přes půl světa

Cestování na motorce podniká kvantum lidí na celém světě, ale v kombinaci s pomocí lidem v nouzi je podobných projektů jen pomálu. Naštěstí i takové jsou, a rád proto přináším seznámení s cestou Floriana Rolkeho z Hamburku. Cestování ho baví od dětství a na následující půlrok si naplánoval cestu, díky které chce získat peníze na pomoc africkým lidem s nemocí HIV. Jeho cesta je blogem z Hamburku do Kapského města. Na cestu si vybral jednoduchý stroj – dvoutakt Simson Schwalbe (Vlaštovka) z roku 1978 o obsahu 50 ccm. Ani zbytek výbavy není založen na moderních high-technologiích a při prvním pohledu na nabalený stroj asi nikoho nenapadne, že má v úmyslu zdolat tisíce kilometrů.

Na Simsonu přes půl světa

Přes nadšení z klasické a jednoduché motorky bylo však nutné pár úprav udělat. Byla provedena celková generálka a použito bezkontaktní zapalování bez dalších výrazných konstrukčních změn. Motorka ani neláká okolí nějakým zajímavým lakem nebo viditelnými speciálními úpravami do pouště. Cesta je naplánovaná z německého Hamburku takřka přímou cestou do Turecka, dále přes Sýrii a Jordán ke Středozemnímu moři. Dále z Egypta po východní straně afrického pobřeží přes Súdán, Etiopii, Keňu, Tanzanii až do Kapského města.

Cesta po Evropě byla z velké části v nepříjemném počasí v doprovodu deště a mraků. Po pěti dnech na cestách začalo podezřívání Vlaštovky z nějakých problémů v motoru a přes  studenta VUT v Brně našel Florian pomoc na Automobilní škole, kde během kontroly motorky vykládal své cíle a plány. To nadchlo skupinu žáků k pomoci. Během kontroly ložisek kliky a pístové skupiny na vytaženém motoru byly převařeny špatné sváry na rámu, vyměněny poškozené šrouby.
Z Brna přes Slovensko se Simson drží, byť jede chvílemi v hustém dešti. Před Budapeští se začíná ozývat pískot. Z obav, že dále na jih nebude možná žádný servis, nechává Florian rozdělat celý motor a vyměnit ložiska v převodovce, protože oblast kliky byla kontrolovaná před 300kilometry a byla v pohodě. Kliková ložiska jsou krásně mazána převodovým olejem místo klasičtějšího uspořádání, kdy jsou mazána směsí. Je začátek října a Vlaštovka letí dále na jih, do Srbska. Jih je to krásný, podzimní a konečně bez deště. Je úžasný, že i v dnešní době se dají najít během cesty lidi ochotni pomoci bez nějakého hmotného zisku.

Turecko – proti slunci 24.10.2008

Po měsíci na cestách se objevuji před branami Istanbulu. Na první zastávku za mostem přes Bospor jsem sjížděl s kamerou, kterou jsem pevně držel a zaznamenal vjezd do Asie. Krátce před mým odjezdem přišli za mnou dva řidiči kamionu a chtěli si trochu popovídat. Dorozumívání je velmi těžké, ale pozvání na kávu chápu a jdu. Jejich náklaďák je vybaven vestavěnou kuchyní, která se nachází v plechové bedně pod ložnou plochou. K jejich nescafé přinesli navigaci a já měl ukázat odkud jsem vyrazil. Bohužel neumím obsluhovat přístroj, který je nastaven na turečtinu a tak ukazuji místo toho jejich oblíbenou destinaci , Monako. Po dvou šálcích kávy jsem se rozloučil a moje cesta vede dál na východ.

Podél Středozemního moře 27.10.2008

Koupání ve Středozemním moři jsem přesunul na později. Na mé mapě je podél cesty k Mersinu vyznačeno probíhající pobřeží. Krátce před Erdemli jedu okolo malého kempu, který je přímo u moře. Dnes chci opět bezpodmínečně stanovat, ale je ještě brzy a než skončí den, věřím, že do Mersinu budou ještě další kempy. Jediné místo na stanování, které jsem cestou objevil, bylo však zavřeno. V Mersinu neexistuje podle informací lidí žádný kemp. Tak tedy znovu do ubytovny.

Syrie 8.11.2008

Po dvaceti dnech jsem se rozloučil s Tureckem, zemí, po které mi zůstaly dobré vzpomínky. V čase jež jsem zde strávil, jsem potkal výjimečně milé lidi, dostal mnoho pozvání na čaj, který jsem nakonec vůbec nemusel platit. Od města Antakya jedu východně přes Reyhanli k syrským hranicím. Odbavení na turecké straně jde správně svižně. Na druhém kontrolním bodu čeká jen pár lidí, kteří přijeli k hranicím taxíkem a teď stojí před hraničním domkem. Jako poslední na řadě jsem chtěl zrovna přejet, když zastavil autobus a pasažéři se postavili před přepážku. Teď je přede mnou přibližně čtyřicet lidí.
Úředník, který tu scénu sledoval, mi byl nápomocen s věcmi přes hranici na stranu Blízkého východu: odstavit moped a všechno zařídit pěšky.

Jordánsko 10.11.2008

Ve směru na Ammán vede silnice nuznou, poušti podobnou, krajinou. Ačkoli je půda jen písek a kamení, jsou rozsáhlé plochy zorané. Tato prašná půda ovšem ještě něco jedlého vyprodukuje. Krátce před Ammánem začíná poušť. V západu slunce přijíždím k ozářené siluetě jordánského hlavního města. Od jednoho známého mám kontakt na Arianu a Thomase, kteří pracují v Ammánu na vývojovém vodním projektu.
Tady jsem pobyl dva dny a díky přátelům i hodně prohlédl. Navštívili jsme spolu mj. Mrtvé moře, chrám Petra, Wadi Musa a další památky. Moje cesta vede dál na jih po tzv. Královské dálnici, která asi po 50 km ústí na Pouštní dálnici, dálnice Sever-Jih přes Jordánsko.
Čtyřicet km před Aqabou odbočuji doleva a tady mne čeká nejkrásnější místo-Wadi Rum.
Malá beduínská vesnice ve středu písečné pouště a celá oblast je „chráněné území“. Neexistuje zde žádný hotel, ale zato hodně míst ke stanování. Toto je moje první noc v poušti. Bohužel musím pokračovat dál do Aqaby, protože mi skončilo povolení pobytu pro moped. Jedu přes Sinajský poloostrov do Egypta, ještě pár set km a budu na africkém kontinentu.
V současné chvíli se Florian nachází v Sudánu a míří dále na jih po východní straně Afriky. Jeho přibližování ke Kapskému městu můžete sledovat na www.slowwaydown.com nebo počkat, až se zde objeví druhá část popisující jeho cestu.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist