europ_asistance_2024



DAKAR - tentokrát tak trochu CRAZY

A vlastně kdy ne, řeknou si možná mnozí z vás, kteří znají mé minulé dakarské doprovody a také můj způsob cestování. Tentokrát to ale měla být ještě větší divočina než kdy před tím. Dlouhodobý test si žádá obrovské porce kilometrů v tvrdých podmínkách, a tak bylo vcelku jasné, že dakarská rallye v Jižní Americe bude tím správným cílem. Ve chvíli, kdy jsem zjistil (a tou nadějí jsem žil tři měsíce), že moje účast na této akci se při její premiéře na jiném než africkém kontinentu nevydaří, vsadil jsem na starý dobrý osvědčený senegalský Dakar. Najet si v lednu nějakých 10 000 - 12 000 km to už stojí za to. Vše by bylo v pořádku, kdybych se s touto myšlenkou nesvěřil Jirkovi Pavlíkovi. Těm co sledovali mou cestu do Fara na New Pionýru by nemělo být tohle jméno neznámé. Ano, je to ten pán, který měl jet původně se mnou a potom mi na svém starém zrenovovaném Pionýru Jawa 555 přijel alespoň naproti do Rakouska a společně jsme v sedle padesátikubíkových motocyklů zdolali bájný Grossglockner.


Řeknu ještě Vaškovi Houfkovi (což je další blázen, který cestuje na starém Pionýru) a pojedeme s tebou“. Bral jsem to jako dobrej fór, ale když se začal shánět doprovodný vůz, který dopraví motocykly i osoby přes zimní Evropu a odveze také množství náhradních dílů, zavazadel a zbytečného jídla, bylo jasné, že to Jirka Pavlík (známý především svou cestou na starých čízách po Namibii) myslí naprosto vážně. No co, cestu znám a rád ji ukážu i jiným a jízdní tempo klidně přizpůsobím. Cestou se ale ukázalo, že to není jen o dvou pionýrech Jawa 555 a BMW F 800 GS. Ale zde, na Růžovém jezeru, kde píšu tuto reportáž už je to stejně jedno.
Zdolat Evropu až k Gibraltaru bylo otázkou 46 hodin. S BMW, které má po osmi měsících najeto už 44 200 km, sjíždím z vozíku již ve španělské Ceutě. První africké kilometry tak ujedu po marocké dálnici, což by byl v případě pionýrů dost nesmysl. Jejich chvíle přichází až za Marakéší v městečku Chichaoua. Hned za městem se řeší první problém, Jirkovi drhnou přední pakny. Vašek je ale skvělý mechanik a místo rašple mu poslouží hrubý beton. Za pár hodin už si to pionýři šinou dolu z atlasských výšin k plážím Agadiru. Ke spaní poslouží opuštěná benzínka. Pánové mají komfort, Ervín spí v autě, sedmdesátiletý Jirka a třicetiletý Vašek na vozíku a já s Lenkou stavíme stan.
Dalších 250 km nás přivádí k Tan-Tanu. To pionýři hravě zvládají Antiatlas a jelikož je sobota, tak procházíme i pověstný trh v Guelmimu. Aby bylo dakarské dobrodružství kompletní, chce to projet i centrem Západní Sahary, tak vedu skupinu na Smaru a přespáváme v kempu, kde v počátcích Rallye Dakar pobývala i tehdy ještě nepočetná skupina závodníků. Počasí nám nějak nepřeje, je pod mrakem, chvílemi i krápe a i když vyjde slunce nevyšplhá se teplota nad 30°C. S vděčností vzpomínám na chvíle, kdy tu bylo přes čtyřicet.
Na kraji Boujdouru přichází první větší problém, Vaškův pionýr nedává elektriku. Než se pokoušet v noci o opravu u benzínky, řeší to výměna záložního motoru. A potom spokojeně kolem Dakhly až na Cap Barbas. Tady to Jirka Pavlík zná, vždyť tu byl před 12 lety se stařičkou Tatrou 57. Všude písek, písek a zase písek, jen pás asfaltu vedoucí podél atlantického pobřeží. Na Barbasu vzít hlavně benzín!! Mauritánie je totiž pověstná jeho nedostatkem. Po zaplacení víz, zelené karty, vjezdu a dalších poplatků si to již rychlostí 40 km/hod šineme po krásném asfaltu směr hlavní město. Nebýt toho šíleného off-roadu mezi hranicemi, tak je to hračka.
Ani v Mauritánii nás netrápí vysoké teploty a cesta do známého auberge Menata docela utíká. Pravdou je, že víc stojím než jedu. Chvílemi jedu společně s pionýry, ale to se nedá dlouho i když to má i svou kladnou stránku. Jedu stejně jako moji malý kolegové, tedy za 2,5 litru, zde tolik cenného benzínu. Přejezd Mauritánie zabral čtyři dny z čehož ten poslední byl nejnamáhavější, alespoň pro malé motocykly. Ono zdolat 105 km prašné cesty po hrázi řeky Senegal, dá zabrat. K tomu ještě projetí dvou hranic, kde si vám každá černá figura řekne minimálně o 10 Euro a jste rádi, že jste v Senegalu. Zbývá jen posledních 270 km na Růžové jezero. Malé pionýry to dokázaly a o BMW snad nikdo ani nezapochyboval. Jen pro Jirku měl ten dojezd trpkou příchuť. Mimo paken za celou cestu nic, jeho Pionýr šlapal jak hodinky a zde pouhých 300 m od cíle cesty, najednou stojí na prázdné gumě. No i to se stává. Vašek už vyndává z vozíku náhradní kolo a můžeme popojet k hladině jezera. Šestnáctý den už se tedy fotíme na Růžovém jezeru, které je tentokrát snad ještě růžovější, než kdy jindy. Další den provádím své kolegy Dakarem a ukazuji místa kudy projížděla dakarská rallye. A to už je konec, pionýři se umísťují na vozík a na pány cestovatele čeká dobrých 7000 km do Čech. To já si dám ještě dvoudenní růžový přídavek a potom vyrazím na dlouhou zpáteční cestu za řídítky BMW F 800 GS. Ještě na africkém území mě čeká pokoření první padesátitisícové porce kilometrů a potom se již uvidíme na pražské výstavě Motocykl, kde můžete vidět testovaný stroj na stánku BMW.
Partneři akce: MA-FRA, MITAS, DEVOLD a Ervín Baláž - hotel Evropa, Františkovy lázně

Informace o redaktorovi

Jarda Šíma - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):


TOPlist