Africké dobrodružství - poslední reportáž

Tak jsme zpět a tyhle řádky už píši v teple domova, ale pokud chcete vědět, co vše se událo na zpáteční cestě, přečtěte si i tuto již opravdu poslední reportáž.

Africké dobrodružství - poslední reportáž
Jak já nemám tyhle návraty rád. Letos bylo v Africe obzvláště pěkně, ovšem z burkinskofasského Bobo Dioulasso mě toho na trase dlouhé přes 7000 km už moc neznámého nečekalo. I když, jak vidíte z následujícího snímku, na nudu jsme si rozhodně stěžovat nemohli. Africké silnice jsou velmi nebezpečné. Tahle havárie, jakých denně vidíte desítky, se naštěstí obešla bez zranění posádky a i náklad se dal z velké části použít.

Zpět do Bamaka, které se letos stalo naší základnou pro cestu po této části Afriky, scházelo 800 km a přestože se jede po zčásti výborných silnicích, nedalo se to vzhledem k počtu tankování, zastávkám na focení a také odpočinek v tom jihoafrickém vedru zvládnout za méně než dva dny. V auberge Djamilla, nedaleko řeky Niger, se mezitím vystřídali návštěvníci. Mým úkolem zde bylo pouze odeslat další část reportáže, zkontrolovat stav motocyklu a už opravdu nastoupit zpáteční cestu. Mimo již zmíněné výměny zadního ráfku byla výměna zadních destiček (viz foto), jedinou výjimečnou servisní činností, kterou jsem musel za celou trasu provést. Jinak pouze kontrola a občasné dolévání chladící kapaliny a pravidelné mazání řetězu EK, který nebylo třeba za celou cestu ani jednou napínat.

Těch 105 km off-roadu za Bamakem už asi nezažijete, staví se zde nová asfaltka. Stejně široká a rovná jako ta do Niora, kam vedla naše další cesta a kudy se dakarská rally, na kterou se zde ještě živě vzpomíná, prohnala již před měsícem. Pouhých 15 km pisty, která nás zde měla čekat, už také změnilo svůj povrch. I Afrika se mění. A to už se blíží Mauritánie a na tu je třeba se obzvlášť připravit. Těch 1000 km do Nouakchottu je naplněno neustálou nejistou, zda seženete benzín. Proto jsem Jawu ověsil na poslední malijské benzínce kanistry a láhvemi s celkovým objemem dalších 19 litrů. Ani to mě však neuchránilo v jednom případě před nákupem benzínu za dvojnásobek, tedy nepříjemná dvě eura za litr.

Když nás v důvěrně známém auberge Menata vítá hezká a sympatická Olivia, připadáme si už téměř doma, cesta domů však v tuto chvíli teprve začíná. Možná si podle fotografie řeknete, že únava a kilometry jsou na nás už znát, je to však jen následek nevyspání a ony ty ranní fotografie fakt nevypadají dobře. Fotografie má pouze dokumentovat náš stan ve stanu.

Dalším novým místem, které jsem v Nouakchottu objevil, je rybí trh. Tohle pulzující místo mohu každému jen doporučit, nespěchat již domů, přijel bych sem i další den.
Poslední nocleh v Menatě, kontrola webu v posledním cyber café, poslední natankování před 520 km dlouhým úsekem mauritánské pouště a od této chvíle vede naše cesta, jak ukazuje GPS Garmin, výhradně na sever. Cap Barbas střídají další chronicky známá místa. Za odbočkou na Dakhlu přichází po 450 km podle Atlantiku Boujdour.

Zde střídají kamenné strážní věže, coby symbol Západní Sahary, vraky lodí rozeseté na pobřeží. Přichází čas na poslední hariru, ostrou a výbornou polévku, rozsáhlé pouštní prostory střídají za Guelmimem první kopce, Jawa stoupá do hor Antiatlasu, aby se za Agadirem zakousla do výšek Atlasu, jehož vrcholky jsou pokryty metry sněhu. Poslední kilometry Marokem střídá levný benzín ve španělské Ceutě a zanedlouho se z paluby lodi společnosti Balearia loučím již podeváté v životě s africkými břehy.

Zima vystrčila své růžky již na severu Maroka, naplno však odhalila svou sílu v centrálním Španělsku. Ledový vítr s námi lomcuje ze strany na stranu, chlad ze zasněženého pohoří Sierra Nevada poblíž Granady proniká do morku kostí a bez kombinéz do deště, které nám byly ukradeny už na konci páté etapy dakarské rally v Tan-Tanu, se přes španělské pláně, kde se navíc přidávají první deště, není jízda žádnou selankou. Když si představím, co mě a tentokrát i Lenku, čeká přes Francii a Německo, rozesílám zprávy s žádostí o pomoc. Kamarádi (dík tentokrát patří Jirkovi Jansovi) zapracovali nad očekávání rychle, a tak již třetí den od výzvy nakládám v Barceloně Jawu na kamion sympatického řidiče Zděnka a svěřuji tak do jeho rukou dakarský poklad, který má namířeno do Prahy na výstavu Motocykl 2007. Zde můžete Jawu 650 Dakar vidět ve dnech 8. - 11.3. na stánku týnecké společnosti Jawa. Dodám jen, že v autentickém stavu, po dvouměsíční cestě dlouhé 14 040 km a také s těmi, kdo seděli po celou dobu v jejím sedle.

Poděkování těm, kteří podpořili tuto náročnou a nelehkou cestu.

Jawa, Mitas, Motores, UltraSeal,Ma*Fra,EK

Své produkty pro zdárné uskutečnění cesty dodaly nebo zapůjčily firmy:
KENNY, GARMIN, TOURATECH, LOJZO, ACERBIS, BIKERS CROWN Veškeré publikované fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem FUJIFILM FinePix S9500 V samém závěru bych rád poděkoval vám, všem čtenářům, kteří jste vydrželi tuto občasnou on-line reportáž sledovat až sem, a dokonce snad některým z vás (jak jsem se dozvěděl z komentářů) přinesla i hezké zážitky a touhu poznat Afriku na vlastní kůži. Přeji šťastnou cestu a držím palce, případné dotazy můžeme probrat osobně na již zmíněné výstavě.

Těší se na vás Jaroslav a Lenka Šímovi

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist