Tuareg Rallye 2009

22.3. - Zahájení

Oficiální zahájení akce v almerijském přístavu, zdlouhavé technické přejímky a jiné formality. Nafasovaly se roadbooky, waypointy do GPS na celý závod, kontrolovaly se motorky a povinná výbava / světlice, voda, kompas.... Večer jsme se konečně nalodili na trajekt do marockého Nadoru.

23.3. - 1. Etapa : Nador - Misor

Po dvanáctihodinové plavbě následuje hektické ráno s marockými celníky. Po byrokratickém očistci startuje první etapa, která je společná pro všechny kategorie Jezdci z třídy MP /Motorbike Profi/, můžou po tomto dni bez penalizace přestoupit do amatérů /MA/, pro které je zvolena méně náročná a kratší trasa. Charakter trati je místy spíše trialový, s prudkými výjezdy, které na briefingu přirovnaly k Erzbergu. Není však nouze ani o rychlé vypalováky, kde mnozí ranaři s 690 Rally atakují top speed. Terén je převážně hornatý s vyschlými řečišti, plnými kamenů různých velikostí. Patnáct jezdců přestoupilo do amatérů, a několik zraněných odstoupilo úplně.

24.3. - 2. Etapa : Misor - Merzouga

Startuje se z odstupem jedné minuty po čtyřech jezdcích. Během prvních kilometrů skalního downhillu a následného trialového poskakování vyschlým korytem řeky se beztak pořadí stále mění. Rychlé pisty střídají kaňony Vysokého Atlasu, plné špatně sjízdných klouzavých oblázků. Na závěr poměrně dlouhé etapy, čeká vysílené závodníky první kontakt s písečnými dunami Merzougy. Po večerním briefingu, usínáme s obavami...následující den máme zdolat tři pouště.

25.3. - 3.Etapa : Merzouga - Tři pouště

Ráno nás probudí slunné počasí, podobné létu na Jadranu. Startujeme opět po čtyřech, nejprve do pouště Erg Risani. Hodně se padá, já taky. Písek je přeschlý, špatně sjízdný. Asi po třetím pádu mi začala vřít chladicí kapalina, alespoň jsem dal pauzu, než trochu schládneme... zvedat dokola motorku za těchto teplot nemá daleko ke kolapsu. Z CP1 / check-point / pozoruji Roberta jak padá a samým vysílením nemůže zvednout motorku. Jako správný kamarád si ho nejdříve vyfotím, až pak běžím na pomoc.
Přestože duny nebyly vysoké, nějak to většině příliš nešlo. Tato část vzala všem hodně elánu. V poledne přišla na řadu Erg Chebbi. Duny jsou obrovské, ale vyhovují mi víc, než ty dopolední, dá se na ně dlouho a rychle najíždět nahoru, dolů, nahoru, dolů, jak na horské dráze. Z dun vedla trať do hor Budnipu, po kterých následovala Erg Mulayjamar, kde s hrůzou zjišťuju, že jsem vypil všechnu vodu! Naštěstí vidím na protější duně nějakého zoufalce snažícího se zvednout motorku z písku, tak holanďanovi na oplátku za moji pomocnou ruku odlehčuju camelbak. Závěrečný čtyřicetikilometrový okruh v Erg Chebi už asi nikomu tak zábavný nepřišel. Taky jsem mlel z posledního.

26.3. - 4.Etapa : Merzouga - "The Kingstage"

Den patřící " královské etapě", což pro kategorii MP znamená čtyři okruhy nejvyššími dunami Erg Chebi, pro ostatní kategorie dvě kola. Startuje se tentokrát společně, stylem Le Mans, čili všichni jezdci běží z lajny ke svým strojům a společně vyrážejí do dun.
Bylo to rychlé, hlučné a nepřehledné, ale zároveň velmi působivé...první vteřiny po startu mi z toho chaosu běhal mráz po zádech. Největší střelci zanedlouho úplně zmizeli z dohledu, peloton se postupně roztrhal a já zůstal tradičně někde uprostřed.
Ve druhém kole jsem potkal Igora, jak se snaží dostat motorku přes cíp duny. Byl celý otrhaný, protože chvíli před tím havaroval a tak jsem mu pomohl na nejbližší CP, kde se o něj postarali pořadatelé. Bohužel v závodě dál nemohl pokračovat a později letěl domů, kvůli zlomeným žebrům, klíční kosti a noze.

27.3. - 5. Etapa : Merzouga - "dunerace"

Tento "motokrosový" den patří k těm jednoduchým co do navigace, protože příliš nezáleží na značkách v roadbooku. Jedou se čtyři stejná dvacetikilometrová kola a hlavně je důležité navštívit všechny časové kontroly podle waypointů. Některé výjezdy na obrovské duny jsou naprosto šílené, a mnohým se je podaří zdolat až na několikátý pokus. Od rána nepříjemně zesiluje písečná bouře. Rozvířený písek, zhoršil viditelnost, ale chuť do závodění rozhodně ne. Cíl čeká na nejvyšší duně Erg Chebbi, odkud je nádherný výhled. Pak začíná pršet...

28.3. - 6. Etapa : Merzouga - Misor

Celou noc silně pršelo. Je ráno a pořád prší - teda spíš leje. Domy v Merzouze poslepované z velbloudích shitů se začínají rozpadat. Stany jsou promočené, všude je bahno a kaluže. Jakmile se zřítí kasba odnaproti, mizíme.
Než dorazíme na start jsme promočení na kost. Uklidňujeme se, že za takového počasí čtyřsetkilometrovou etapu určitě zruší. Tím spíš, že je plná brodů, které za těchto okolností vypadají kdovíjak. Očekávaný canceling se však nekoná a tak smutně vyrážíme. Ještěže jsou mokré duny tak snadno sjízdné. Jakmile však z dun sjedeme na hammadu, nastává "proplouvání" prvními brody, které často dosahují velikosti řeky a my se do nich stále méně ochotně vrháme. Od rána jedeme s Robertem raději společně. Cestou potkáváme 2 osamocené Italy, z nichž jednomu později pomůžeme vytáhnout motorku z vody.
Pak míříme do místa, které je v roadbooku označeno jako "Canyon with no name". V této tajemné krajině se stihnu vysypat na kamenech, po doskoku přes jakousi puklinu, naštěstí v malé rychlosti. Od CP1 byla konečně etapa zrušena poté, co voda odplavila Desert Warriora i s posádkou a jiná skupinka motorkářů uvízla na mělčině, odkud nebylo jiného úniku, než divokým proudem vody.
Záchranné práce byly vděčným soustem fotografů. Celková bilance - několik zraněných, spousta otřesených a všichni mokří. Dávám za pravdu pořadatelům na večerním briefingu, když řekli, že na tento den jistě mnozí nezapomenou...

29.3. - 7. Etapa : Misor - Nador

Dopoledne je transfer po asfaltu, protože brody v okolí Misoru i přes změnu počasí zatím dostatečně nevyschly. Speciálka tak začíná až severněji v horách u Guercifu. Tato etapa, vedoucí kamenitými kaňony mi nějak sedla a podařilo se mi dojet třetí, aniž bych podváděl. Odpoledne, vidím Roberta, jak havaruje, naštěstí je fit, akorát řadičkou prorazil kryt motoru. Oprava tekutým kovem trvala jen pár minut, takže jsme společně dorazili do Nadoru těsně před koncem časového limitu.

30.3. - 8. Etapa : Almería - Mojacar

Přejezd z přístavu Alméria do Mojacar je pouze krátkou tečkou, za celým podnikem.
O výsledcích je už rozhodnuto, tak není třeba divočit. Klikaté horské serpentýny pohoří Tabernas vedou do fotogenických míst s nádherným výhledem. Po příjezdu do cíle se zformoval celý peloton na společnou vyjížďku městem Mojacar, následuje fotografování na pláži, korunovace vítězů a závěrečná megaparty trvající do pozdních nočních hodin.
Celkově jsem se umístil na 69.místě, s čímž jsem spokojen, protože mojí snahou bylo hlavně dojet ve zdraví do cíle - a to se povedlo.

Vítězové jednotlivých kategorií :

Motorbike Profi : Kaiser Thorsten, č.250
Motorbike Amateurs : Bjorn Ziegler, č.344
Motorbike 2-Cylinders : Mattia Boaer, č.385
Car Profi : Danner/Zach, č.210
Car Amateur : Jäger/ Guillermo, č.251

Tuareg rallye v číslech

Celkový počet startujících : 192
136 / MP, Motorbike Profi Motorbike Amateurs
45 / MA, Motorbike Amateurs
6 / M2, Motorbike 2-Cylinders
15 / CP a CA Car Amateur & Car Profi
Asistenční vozy : 26
Organizační tým : 36 / včetně 5 doktorů a 7 zdravotníků /
voda : 1000 lahví denně
ujetá vzdálenost : 2300 km
web: www.tuareg-rallye.com
rozsáhlejší fotogalerie z akce je zde : www.tuaregrallye.pl