europ_asistance_2024



Pro Ural za Ural, část 5.

Dnes, 12. května, jsme se vydali pěšky do Pětěrburgu. Provázel nás vytrvalý déšť a minimální množství turistů. Téměř ideální sestava. Tradiční místa asi poznáváte. Vydali jsme se k řece Něvě do přístavu, ponorku a ledoborec Krasin jsme tu zastihli v plné kráse. Po půlnoci jsme se ještě prošli po nábřeží a nafotili pár nočních fotek. Tohle je také Petěrburg. I zde nás provázelo všudypřítomné hledání v mapách města, neb navigace zůstaly z příkazu vedení doma.

Kapitoly článku

Zítra nám z Irbitu dorazí již inovované vypínací páčky spojky, ihned je namontujeme a vyzkoušíme. Spolupráce při testování motocyklů je skvělá, máme okamžitou odezvu z Irbitu, Ameriky i naší evropské centrály.
Hned ráno vyrazíme na motocyklech opět za doprovodu Ural klubu Rusko na Petrodvorec (letní carské sídlo), do Puškina a uvidíme kam dál. Chceme jezdit, po celodenním pochodování Petrohradem se již těšíme.

13. května 2014

Dnes proběhla opět kultura, tentokrát na sajdkárách Ural. Slunce nás doporovodilo do Puškina na Carskoje Selo. Bohužel bylo zavřeno, jantarovou komnatu neuvidíme. Nekazí nám to náladu a ihned se přesouváme do Peterhofu na fontány Petrodvorce, letního sídla cara. Fontány fungují, vstup možný.
Těsně před odjezdem z Petrodvorce se začíná něco chystat na obloze. Než stačíme doběhnout k motocyklům, padne to na nás. Přihnaly se černé mraky a počasí se během pár minut zcela změnilo. Je ale rozhodnuto. Jedeme ještě na Kronštadt, carskou pevnost na ostrově ve Finském zálivu, za existence Sovětského Svazu kdysi zakázané město. Více než 20 let jsem čekal, než se tam podívám, konečně to vyšlo.

Na Kronštadt přijíždíme po vysypané silnici přímo zálivem. Aby mohly proplouvat lodě, uprostřed zálivu se silnice najednou noří do mořského tunelu, aby z něj po kilometru zase plynule vystoupila. Nepochopitelná stavba. Při průjezdu městem narážíme na nástup kadetů k jejich návratu z vojenské přehlídky z Rudého náměstí v Moskvě ke dni osvobození. Poprvé slyším to slavné Urááá Urááá ruské námořní flotily na vlastní uši. Jde z toho mráz po zádech. Všude kolem jsou staré pevnostní stavby.
Křižujeme ostrovem, narážíme na molo, z obou stran kotví ruské vojenské lodě, fotit prý povoleno, tak neváháme. Celý den nás dnes provázel Stas z Ural Klubu Rusko na svém motocyklu Ural M-67-36 po čerstvé renovaci. Dokonalá práce celého klubu, motor si nic nezadá s našimi stroji. Pomohl nám ušetřit obrovské množství času a ukázal nám, jak se s ruskou sajdkárou jezdí po silnicích Petěrburgu.
Na zpáteční cestě nás hned na nájezdu na silnici zálivem směrem k Petrohradu chytá větrná a dešťová smršť, neubíráme, letíme vodou, šedá barva smazala rozdíl mezi silnicí, mořem a oblohou. Neuvěřitelný zážitek. Vše pokračuje i na okruhu kolem Petrohradu. Vracíme se do hotelu mokří, ale šťastní. Najeli jsme 200 km. Otevíráme dar od prezidenta Ural klubu Nikolaje, 70% nápoj s pelyňkem funguje ihned. Zítra opustíme Petrohrad.

14. května 2014

Ráno bylo v Petěrburgu chladné, ale bez deště. Bylo rozhodnuto, jedeme do města. Uraly protekly včera hektolitry vody, přesto startují bez problémů. Opouštíme bezpečí hotelu.

Okamžitě míříme na Něvský prospekt, projíždíme jej pyšně středem celý. Pak přichází další nápad. Zatáčíme doprava na Palácové náměstí. Máme pár minut, než si nás všimnou. Zajíždíme před železná vrata, kde to tehdy vše začalo. Fotíme, filmujeme a mizíme pryč.
Milice si nás už všimla, ale nestihli zareagovat. Čtyři sajdkáry Ural bez značek zmizely tak rychle, jak se ukázaly.
Další zastávka křižník Aurora. Stavím se u něj vždy, když jsem v Petěrburgu. Už to spolu táhneme přes 2 desetiletí. Ural Klub Rusko nás potom vyvádí po nábřeží ze zmatku moderního velkoměsta ven. Vyrážíme na Ivangorod, hraniční město s Estonskem. Loučíme se a domlouváme jejich účast na našem podzimním srazu v Rozhraní.
Objevuje se drobný problém s ruskou celnicí, chybí nám nějaké papíry. Nevadí, vše už řeší deklaranti společně s Irbitským závodem.
Nakupujeme a míříme tábořit k řece. Nad stromy se objevuje obrovský měsíc, je 1° C, bude to ledová noc.
Děkujeme Ural Klubu Rusko za pomoc. Tihle kluci nám pomohli se vším, co nám viděli na očích. Snad jim to oplatíme u nás. Je to jednoduché, byli jsme jejich hosty. Kdo zná Rusko, ten ví, co to znamená.

15. května 2014


Ráno jsme se probudili do ranní mlhy u řeky. Strávili jsme tam celé dopoledne, nebylo kam spěchat. Odpoledne nám byly předány vývozní doklady. Ihned jsme dojeli posledních 100 km na ruskou celnici. Nezklamala, zůstali jsme tam až do setmění. Bohužel jsme tímto přijeli pozdě na estonskou stranu. Tam se nás sice ochotně ujali, ale motocykly dále nepustili. Spíme v hotelu v Narvě. Zítra ráno se snad vše dořeší a my konečně vyjedeme dále.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):


TOPlist