Pohled do Zákulisí Dakaru: Dakar Latinoamericano

Z Jižní Ameriky, dějiště 33. ročníku Rallye Dakar, se opět hlásí Jarda Šíma, který závodní konvoj sledoval a první část rallye strávil v jeho blízkosti. V reportáži z Chile Jarda zaznamenává dojmy z dojezdu náročné etapy a také si všímá rozdílů mezi africkým a latinskoamerickým Dakarem.

Pohled do Zákulisí Dakaru: Dakar Latinoamericano

Kapitoly článku

To, že je ten jihoamerický Dakar jiný, jsem si všimnul již při odjezdu z Buenos Aires. Díky destinaci jsou zde totiž ideální podmínky pro jeho komerční využití, čehož organizátor pořadatelské země dokonale využijí. V něčem se ale přece jen tomu africkému podobá. V Africe se opravdový závod začal rozjíždět až v mauretánské poušti, zde je to v okamžiku, kdy se Dakar zvedne z argentinských pamp do horských chilských etap a poté se přesune do jemného písku pouště Atacama. Už na konci třetí etapy v San Miguel de Tucuman začalo být v bivaku pěkně rušno a mechanici některých týmů měli plné ruce práce. Bohudík ne tak u českých účastníků. Zde se jen preventivně měnily pneumatiky či řetězy a druhý den se jelo dál, Při procházení kempu mi pořád něco, tedy spíše někdo, chyběl. Aha, zde je totiž díky zasazení kompletního závodu do civilizace úplně jiná situace a bohaté týmy toho patřičně využívají. Závodnickou elitu tedy spíše než za branou bivaku nadete v centru města v luxusním hotelu. Nebo když si vezmu zázemí bratrů Patronelliových! Jednou jsme si na odděleném parkovišti postavili stany vedle jejich karavanů. No nestačil jsem se divit. Zcela běžnou záležitostí jsou už masáže po dokončení etapy. Téměř každý dobrý (rovná se bohatý) tým má svého maséra a stejné služby se vám může dostat v oficiální lékařské zóně. Lékařské zázemí čítá na dvacet specialistů a součástí výbavy je i rentgen. Co mě ale maximálně překvapilo, bylo osazení jednotlivých motocyklů českým rozetami Supersprox Stealth. Samozřejmě, že mnozí závodníci ani nevěděli, co mají díky mechanikům namontováno na svých sportovních strojích. Natož aby věděli, že tento skvělý výrobek vzniká v pražských Vysočanech.
Na hipodromu v San Salvador de Jujuy bylo ještě rušněji a mechanici měli plné ruce práce. U některých týmů dokonce až do ranního startu další etapy. Na některých vozech už byly znát stopy opotřebení a pomalu plnit se začalo i bílé auto na odvoz nefunkčních motocyklů. Ze San Salvator de Jujuy do Calamy je to ze tří čtvrtin přesunová etapa, ale i ta dá závodníkům pěkně zabrat. Když si při stoupání do Kordilér uvědomuji, že zde motocyklisté projížděli v šest ráno a za deště, kdy byla teplota tak kolem nuly, chápu tuto etapu mnohem jasněji, než při pohledu do dakarské mapy. A potom 500 km kličkování v oblasti nad 4000 m mezi vrcholy hor a poblíž bolivijské hranice absolvování přechodu do Chile. Žádná legrace. Když potom stíháme večerní přejezd, startovní pole je již značně prořídlé. Naši jsou v tu chvíli ale už dostatečně vpředu.
Nejkrásnější zážitky z jihoamerického Dakaru nás ale čekají na dojezdu speciálky do Arici. Jsme zde dostatečně včas a tak můžeme sledovat příjezd prvních závodníků, kteří se z nedalekých dun spouštějí do rovné pouště. Velkým a milým překvapením je umístění Štefana Svitka mezi elitou. Společně s ním přijíždí i Ivan Jakeš. „Bolo to naozaj ťažké,“ jsou jediná slova, co jsem z něho na dojezdu dostal. Po celé trase jemný písek feš-feš, je to vidět na pneumatikách, všichni je mají krásně vyleštěné, nikoli ojeté. Podle očekávání přijíždí Davd Pabiška a také Jan Veselý, který cestou ztratil telefon, který mu vyskočil z nedopnuté kapsičky.
Jako vždy mě zajímá také umístění malé blonďaté Švédky, Annie Seel. Nezklamala, opět v padesátce! Ředitel závodu Etienne Lavigne, který se tu objevil a gratuluje přijíždějícím závodníkům, se tváří spokojeně. Škoda, že se to nedá říci o Pepovi Macháčkovi. Dojezd se ztrátou 40 minut po Alejandru Patronnelim má svůj důvod - přestalo jít GPS. Ale Pepa je velký bojovník, věřme, že jim ještě ukáže. V pauzách mezi příjezdy jednotlivých závodníků jsem alespoň naučil chilského reportéra rádia Maray vyslovovat správně Pepovo jméno. Doteď se z rádia ozývalo jen Mačaček.
Deset dní s Dakarem uteklo jako voda a po dni volna v Arice, kdy se všechny ještě jedoucí týmy snaží dát do co nejlepšího stavu svou už pošramocenou techniku, přichází loučení. Náš plán pokračuje severním směrem, což zde znamená k rovníku. To už je ale námět na jinou reportáž. Spolu s peruánskými a bolivijskými novináři, kteří už se také nevracejí do Buenos Aires, tady opouštíme Dakar latinoamericano a přejeme si, aby se našim dařilo do samého konce.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.11
Známkováno: 9x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist