KTM Factory Tour
Text: Filip Weber | Foto: Filip Weber | Zveřejněno: 11.3.2008 | Zobrazeno: 7 759x
Měl jsem štěstí, ale pořádné. Na podzim jsem se toulal po webu a na stránkách ktm.com jsem narazil na kvíz spojený s výhrou. Vyplnil jsem a následně na vše zapomněl. Jaké pak bylo moje překvapení, když mi v prosinci přišel email, že jsem byl vylosován a vyhrál jsem KTM Factory Tour. A dokonce mi dovolili vzít si s sebou kamaráda.
V moderním objektu továrny, dostavěném v roce 1999, nás uvítali Simone Hermandinger, ředitelka pro plánování a průzkum trhu, Birgit Adelsgruber, její asistentka, Peter Perberschlager, ředitel prodeje a Michael Gamsjäger, ředitel výroby a montáže motorů.
K našemu upřímnému překvapení jsme nebyli součástí žádné velké skupiny turistů, ale celá prohlídka byla opravdu jen pro nás. Simone a Peter si s námi příjemně popovídali o našich cestách, vyfotografovali se s námi, předali nám dárkem každému batoh, plný triček, ručníků a hrnečků, a protože to jsou to důležití lidé, tak odešli pracovat. Předali nás velice příjemné dvojici Birgit a Michael, kteří byli naši celodenní průvodci.
Prohlídka začínala v úplně nové budově skladu náhradních dílů. Tato budova byla dostavěna v létě loňského roku a už po dostavění a nastěhování je malá a chystá se stavba další haly.
V budově nás provedl nejvyšší šéf všech skladů Mr. Markus Schuha. Organizace skladu je opravdu ukázková. Vše je řízeno pomocí čárových kódů, po válečkových trasách jezdí přepravky a vždy u místa, kde je počítačem vybraný materiál, se zastaví, na regálu se rozbliká signální světlo a obsluha z příslušného regálu naloží díly do bedny. Přepravka postupně dojede do výstupu ze skladového prostoru, kde proběhne závěrečná kontrola obsahu pomocí čteček čárového kódu. Nejlepší na celém systému je, že zadávání objednávek do systému dělají přímo prodejci přes internet a není nutné žádnou objednávku ručně přepisovat. Po kontrole obsahu objednávky je přepravka předána k zabalení a expedici některou ze šesti dopravních služeb, které mají přepravu na starosti. Při odchodu se nás Michael ptal, zda máme nějaké dotazy. Okamžitě jsem se dotázal, kdy bude nová LC4 Adventure. Kroutil se jak had, je jeden z mála lidí, kdo opravdu ví, kdy bude, ale neprozradil.
Pokračovali jsme v dalším objektu, který je vzdálen asi 2km od hlavní továrny – motorárna. Hned ve vchodu nás uvítali modely motorů s řezy. Mohli jsme obdivovat vnitřnosti.
Motorárna je místo, kde se z jedné strany strkají do automatických obráběcích strojů hranaté ingoty hliníku a z druhé strany z těchto strojů vypadávají hotové motory. No zní to jednoduše, ale není to tak jednoduché. Automatický obráběcí stroj sice ze špalku hliníku vyrobí něco, co už vypadá jako kus motoru, ale to něco se ještě musí hodně dodělat. Jak jsme byli poučeni, základem obrábění jsou dvě činnosti – čištění a měření. Po každé operaci se čistí stlačeným vzduchem a oplachuje tryskající vodou.
Hotové díly se na závěr znova čistí a pak jdou dokonce do pračky s tlakovou vodou. Na měření mají speciální laboratoř, která je odtlumená a odhlučněná od zbytku objektu a měření probíhá pomocí 3D nástrojů laserem. Jen mě překvapilo, že dva manící uvnitř laboratoře pili kávu a spokojeně kouřili. Prý tam nebyl šéf… Tak tomu nerozumím, vždyť náš průvodce Michael je šéf celé motorárny!
Montážní linka motorů – koncert! Nejdříve lisování ložisek, skládání jednotlivých dílů a pak postupně další operace až do kompletního motoru. Na všechno mají promyšlené přípravky a nástroje. Práce na lince musí být asi nudná a monotónní, ale pracovníci nevypadali otráveně, žertovali s našimi průvodci a příjemně nás zdravili. Na jedné lince zrovna dělali dvoutaktní 250 a na druhé 690 do LC4. A všude čisto a všechno se stále čistí. Čistota je jedna z nejdůležitějších podmínek dobrého výrobku.
Na závěr jde každý motor do testovací komory. To je akvárium, kde je stroj na stroj – motor se upevní na příruby, připojí se výstup na brzdu, nasadí se karburátor s filtry a přívodem benzínu, připojí se zapalování a výfuk, zavřou se dveře od akvária a motor se v počítači řízeném procesu spustí a odzkouší. Každý kus.
Při odchodu se nás Michael opět ptal, zda máme nějaké dotazy. Nezbývalo mi než okamžitě smečovat dotazem, kdy že bude nová LC4 Adventure. Zase neprozradil!
Naši milí průvodci nás převezli autem do hlavní montážní haly. K našemu velkému zklamání nám zde naprosto nekompromisně zakázali fotit. Škoda, tohle byla opravdový koncert.
Veškeré díly, ať už od externích dodavatelů jako plasty a nádrže nebo i vlastní díly jako rámy a motory se nejdříve ve velké hale rozbalují a připravují k montáži. Zajímavostí je, že rámy se vyrábějí společně s jízdními koly v nedalekém starém objektu továrny. Tamtéž se vyrábějí přední tlumiče WP, zadní se dovážejí z původní továrny z Belgie.
V továrně mají celkem čtyři montážní linky. Během naší návštěvy se pracovalo na 690SM a EXC250. Samostatná kapitola jsou kola. Pracovnice nastrkají připravené dráty do nábojů, dráty nasadí do ráfků a lehce uchytí. Kolo pak po páse vjede do speciálního stroje, který si sám měří šišatost a naprosto přesně utáhne dráty, tak aby kolo bylo opravdu kulaté.
Motorka na lince stráví okolo 45minut a každých 5min sjede z pásnu nová motorka. Začíná se vyražením čísla VIN na rám, toto číslo provází stroj po celý výrobní proces a vlastně i po celý život. Rám se upevní na držák,
který jede po kolejnicích v pracovní výšce. Pracovníci postupně připevňují elektrické rozvody, jednotlivé díly, motor, světla, palubku, kapotáž. Zajímavé je, že používají inteligentní elektrické šroubováky, které vědí, jakou operaci pracovník právě dělá, a sami si nastavují utahovací moment. Na konci linky je už hotová nádherná motorka.
A tady je operace, která nás nejvíce fascinovala a současně je nejvíce zodpovědná a nejvíce na zblbnutí. Během jedné směny se zde musí vystřídat tři pracovníci. Ano, je to výstupní kontrola. S motorkou se zajede do zkušebního boxu. Pracovník má špunty v uších a na motorce po dobu testu sedí. Nejprve hydraulika chytí zadní kolo a na válcích se testuje přední kolo – brzda a tachometr. Na počítači vedle běží údaje. Pak hydraulika chytne přední kolo a zadní je na válcích. Pracovník připojí hadici s benzínem, testovala se dvoutaktní 250, takže
s příměsí oleje. Ťukne do obrazovky počítače, že startuje, počítač přiklopí odsávání k výfuku a jede se. Opravdu jede, pracovník přidává plyn a postupně řadí všechny převodové stupně. Na počítači je vidět křivku a vyznačené dolní a horní limity výkonu. Křivka motoru se šplhala krásně ve středních hodnotách.
Pak ještě test světel, blinkrů a klaksonu a motorka opouští zkušební box. Pracovník podepíše výstupní kontrolu a může se balit. Tady ještě proběhne kontrola odření plastů. Pokud se něco takového přihodí, je motorka postoupena stranou na výměnu plastů.
Z poslední operace se vždy po určitém množství bere zkušební kus, který se celý rozebere a kontrolují se na něm zpětně všechny díly, rozměry a kvalita.
Balení je dvojího typu, pokud motorka jede po EU, tak se pouze posadí na kovový rám/paletu, která je vratná. Pokud ovšem jede motorka za moře, tak se sundají řidítka a přední kolo a je zabalena do dřevěné bedny.
Na samý závěr naší návštěvy nás naši milí průvodci vzali na oběd do restaurace na náměstí Mattighofenu, kde jsme si dali originální místní specialitu – guláš. Historické vazby mezi Rakouskem a Čechami jsou opravdu velmi blízké. Přesto, že jsem se během oběda snažil klást záludné otázky, stejně jsem z Michaela informaci o termínu uvedení LC4 Adventure nedostal. Ale věděl to! Takže to snad nebude daleko. Návštěva továrny byl opravdu jedinečný zážitek a děkujeme Birgit a Michaelovi za krásný den.
Rakouská společnost začala s výrobou motocyklů roku 1953. I přes relativně krátkou historii byla KTM první, kdo uvedl na trh kapalinou chlazený čtyřtaktní motor pro off-roadové motocykly. A také jako první začala na svých strojích používat současně přední a zadní kotoučové brzdy. Ročně se vyrobí přes 80.000 kusů motocyklů. Stroje KTM jsou velmi úspěšné v motokrosových závodech i v rallye Paříž – Dakar.
K našemu upřímnému překvapení jsme nebyli součástí žádné velké skupiny turistů, ale celá prohlídka byla opravdu jen pro nás. Simone a Peter si s námi příjemně popovídali o našich cestách, vyfotografovali se s námi, předali nám dárkem každému batoh, plný triček, ručníků a hrnečků, a protože to jsou to důležití lidé, tak odešli pracovat. Předali nás velice příjemné dvojici Birgit a Michael, kteří byli naši celodenní průvodci.
Prohlídka začínala v úplně nové budově skladu náhradních dílů. Tato budova byla dostavěna v létě loňského roku a už po dostavění a nastěhování je malá a chystá se stavba další haly.
V budově nás provedl nejvyšší šéf všech skladů Mr. Markus Schuha. Organizace skladu je opravdu ukázková. Vše je řízeno pomocí čárových kódů, po válečkových trasách jezdí přepravky a vždy u místa, kde je počítačem vybraný materiál, se zastaví, na regálu se rozbliká signální světlo a obsluha z příslušného regálu naloží díly do bedny. Přepravka postupně dojede do výstupu ze skladového prostoru, kde proběhne závěrečná kontrola obsahu pomocí čteček čárového kódu. Nejlepší na celém systému je, že zadávání objednávek do systému dělají přímo prodejci přes internet a není nutné žádnou objednávku ručně přepisovat. Po kontrole obsahu objednávky je přepravka předána k zabalení a expedici některou ze šesti dopravních služeb, které mají přepravu na starosti. Při odchodu se nás Michael ptal, zda máme nějaké dotazy. Okamžitě jsem se dotázal, kdy bude nová LC4 Adventure. Kroutil se jak had, je jeden z mála lidí, kdo opravdu ví, kdy bude, ale neprozradil.
Pokračovali jsme v dalším objektu, který je vzdálen asi 2km od hlavní továrny – motorárna. Hned ve vchodu nás uvítali modely motorů s řezy. Mohli jsme obdivovat vnitřnosti.
Motorárna je místo, kde se z jedné strany strkají do automatických obráběcích strojů hranaté ingoty hliníku a z druhé strany z těchto strojů vypadávají hotové motory. No zní to jednoduše, ale není to tak jednoduché. Automatický obráběcí stroj sice ze špalku hliníku vyrobí něco, co už vypadá jako kus motoru, ale to něco se ještě musí hodně dodělat. Jak jsme byli poučeni, základem obrábění jsou dvě činnosti – čištění a měření. Po každé operaci se čistí stlačeným vzduchem a oplachuje tryskající vodou.
Hotové díly se na závěr znova čistí a pak jdou dokonce do pračky s tlakovou vodou. Na měření mají speciální laboratoř, která je odtlumená a odhlučněná od zbytku objektu a měření probíhá pomocí 3D nástrojů laserem. Jen mě překvapilo, že dva manící uvnitř laboratoře pili kávu a spokojeně kouřili. Prý tam nebyl šéf… Tak tomu nerozumím, vždyť náš průvodce Michael je šéf celé motorárny!
Montážní linka motorů – koncert! Nejdříve lisování ložisek, skládání jednotlivých dílů a pak postupně další operace až do kompletního motoru. Na všechno mají promyšlené přípravky a nástroje. Práce na lince musí být asi nudná a monotónní, ale pracovníci nevypadali otráveně, žertovali s našimi průvodci a příjemně nás zdravili. Na jedné lince zrovna dělali dvoutaktní 250 a na druhé 690 do LC4. A všude čisto a všechno se stále čistí. Čistota je jedna z nejdůležitějších podmínek dobrého výrobku.
Na závěr jde každý motor do testovací komory. To je akvárium, kde je stroj na stroj – motor se upevní na příruby, připojí se výstup na brzdu, nasadí se karburátor s filtry a přívodem benzínu, připojí se zapalování a výfuk, zavřou se dveře od akvária a motor se v počítači řízeném procesu spustí a odzkouší. Každý kus.
Při odchodu se nás Michael opět ptal, zda máme nějaké dotazy. Nezbývalo mi než okamžitě smečovat dotazem, kdy že bude nová LC4 Adventure. Zase neprozradil!Naši milí průvodci nás převezli autem do hlavní montážní haly. K našemu velkému zklamání nám zde naprosto nekompromisně zakázali fotit. Škoda, tohle byla opravdový koncert.
Veškeré díly, ať už od externích dodavatelů jako plasty a nádrže nebo i vlastní díly jako rámy a motory se nejdříve ve velké hale rozbalují a připravují k montáži. Zajímavostí je, že rámy se vyrábějí společně s jízdními koly v nedalekém starém objektu továrny. Tamtéž se vyrábějí přední tlumiče WP, zadní se dovážejí z původní továrny z Belgie.
V továrně mají celkem čtyři montážní linky. Během naší návštěvy se pracovalo na 690SM a EXC250. Samostatná kapitola jsou kola. Pracovnice nastrkají připravené dráty do nábojů, dráty nasadí do ráfků a lehce uchytí. Kolo pak po páse vjede do speciálního stroje, který si sám měří šišatost a naprosto přesně utáhne dráty, tak aby kolo bylo opravdu kulaté.
Motorka na lince stráví okolo 45minut a každých 5min sjede z pásnu nová motorka. Začíná se vyražením čísla VIN na rám, toto číslo provází stroj po celý výrobní proces a vlastně i po celý život. Rám se upevní na držák,
který jede po kolejnicích v pracovní výšce. Pracovníci postupně připevňují elektrické rozvody, jednotlivé díly, motor, světla, palubku, kapotáž. Zajímavé je, že používají inteligentní elektrické šroubováky, které vědí, jakou operaci pracovník právě dělá, a sami si nastavují utahovací moment. Na konci linky je už hotová nádherná motorka.
A tady je operace, která nás nejvíce fascinovala a současně je nejvíce zodpovědná a nejvíce na zblbnutí. Během jedné směny se zde musí vystřídat tři pracovníci. Ano, je to výstupní kontrola. S motorkou se zajede do zkušebního boxu. Pracovník má špunty v uších a na motorce po dobu testu sedí. Nejprve hydraulika chytí zadní kolo a na válcích se testuje přední kolo – brzda a tachometr. Na počítači vedle běží údaje. Pak hydraulika chytne přední kolo a zadní je na válcích. Pracovník připojí hadici s benzínem, testovala se dvoutaktní 250, takže
s příměsí oleje. Ťukne do obrazovky počítače, že startuje, počítač přiklopí odsávání k výfuku a jede se. Opravdu jede, pracovník přidává plyn a postupně řadí všechny převodové stupně. Na počítači je vidět křivku a vyznačené dolní a horní limity výkonu. Křivka motoru se šplhala krásně ve středních hodnotách.
Pak ještě test světel, blinkrů a klaksonu a motorka opouští zkušební box. Pracovník podepíše výstupní kontrolu a může se balit. Tady ještě proběhne kontrola odření plastů. Pokud se něco takového přihodí, je motorka postoupena stranou na výměnu plastů.
Z poslední operace se vždy po určitém množství bere zkušební kus, který se celý rozebere a kontrolují se na něm zpětně všechny díly, rozměry a kvalita.
Balení je dvojího typu, pokud motorka jede po EU, tak se pouze posadí na kovový rám/paletu, která je vratná. Pokud ovšem jede motorka za moře, tak se sundají řidítka a přední kolo a je zabalena do dřevěné bedny.
Na samý závěr naší návštěvy nás naši milí průvodci vzali na oběd do restaurace na náměstí Mattighofenu, kde jsme si dali originální místní specialitu – guláš. Historické vazby mezi Rakouskem a Čechami jsou opravdu velmi blízké. Přesto, že jsem se během oběda snažil klást záludné otázky, stejně jsem z Michaela informaci o termínu uvedení LC4 Adventure nedostal. Ale věděl to! Takže to snad nebude daleko. Návštěva továrny byl opravdu jedinečný zážitek a děkujeme Birgit a Michaelovi za krásný den.
Krátká historie továrny KTM:
Rakouská společnost začala s výrobou motocyklů roku 1953. I přes relativně krátkou historii byla KTM první, kdo uvedl na trh kapalinou chlazený čtyřtaktní motor pro off-roadové motocykly. A také jako první začala na svých strojích používat současně přední a zadní kotoučové brzdy. Ročně se vyrobí přes 80.000 kusů motocyklů. Stroje KTM jsou velmi úspěšné v motokrosových závodech i v rallye Paříž – Dakar.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?