Kde spát při cestování Amerikou

Já osobně, hned z několika důvodů volím na cestách nocleh ve stanu a cestuji-li na dvou kolech, vždy se veze naložený příbytek. Mám ráda pocit, že tak můžu přenocovat kdekoli ve vlastní ložnici. Ubytování v kempu je někdy fajn prostřídat s motelem (pár nocí kemp, pak třeba motel, trochu se umýt, dobít přístroje a tak dále). Pro mne má totiž spaní pod stanem hned několik výhod: spíte v lese a já les zbožňuju, vstáváte brzy ráno a stihnete tak toho více místo povalování se na hotelu v posteli a v neposlední řadě to vyjde levně. Je jasné, že i nás často situace (vytrvalý déšť a kemp k nenalezení) zahnala do předraženého ubytování, ale jinak si raději ponechám prostředky na další den cesty než je utrácet za drahý nocleh. Ne že bych si někdy ráda nedopřála parádní pokoj třeba se soukromou vířivkou (to se tedy ještě nestalo :o), ale to by muselo být účelem a cílem mé cesty právě toto ubytování.

Takže, z čeho si tedy při cestách Amerikou můžete vybrat, jak to vypadá a funguje? Můžete bydlet v dobrém hotelu, průměrném motelu nebo kempovat. To jsou tři základní možnosti, mezi nimiž je samozřejmě celá řada dalších alternativ – širák, auto, chaty, lodě, soukromé domy k pronajmutí. Ubytování v hotelu Vám jistě popisovat nemusím, stejně tak fakt, že v turisticky atraktivních lokalitách je potřeba si vše rezervovat předem…a tak dále a tak dále. Já jsem se rozhodla Vám blíže popsat ubytování v motelech a kempech, protože to je v Americe výjimečné a od Evropy se malinko liší.

Americký motel, situovaný většinou rovnou hezky u cesty jistě všichni znáte přinejmenším z amerických filmů, kde se to jimi jenom hemží a spousta klíčových scén se odehrává právě zde. Motely vypadají přesně tak jako v těch filmech :o). Většinou poněkud ošuntělé, někdy působící i trochu špinavě, obydlené z části mexickými stavebními dělníky a chudými obchodními cestujícími ….ale nejsou takové všechny, jsou i nové a čisté, je to tak půl napůl, raději ovšem buďte připraveni na vše.

Co se týče cen, je rozpětí široké od 35 do 100 USD za dvoulůžkový pokoj/noc. Přičemž kvalita ubytování nemusí ani zdaleka odpovídat ceně. Za dané peníze jsme z Evropy zpravidla zvyklí na ubytování vypadající o něco lépe. Ovšem Spojené Státy jsou velké a nic neplatí stoprocentně. Takže pokud předem noc moc neřešíte, záleží na štěstí, na jaký motýlek zrovna narazíte. My většinou končíme na motelu za tmy, kdy už nemůžeme dál a tak nějak jsme si předem řekli, že dnes to bude postel a kam dojedem, tam dojedem…Hlavní je, aby tam neběhal blázen s motorovou pilou. Už máme za sebou pár desítek nocí po motelech a velmi dobře si pamatuji jen pár – v jednom z nich měla paní na pokojích přehozy přes postele ruční práci – petchwork v podobě americké vlajky – to jsem si musela vyfotit. V Čechách jsem nějakou dobu pension provozovala, ale ušít povlaky z české vlajky mě fakt nikdy nenapadlo, no, člověk se nikdy nepřestane divit, na čem všem je možné státní vlajku ve Spojených Státech najít…

V ceně ubytování na klasickém americkém motelu bývá mnohdy zahrnuta snídaně, na kterou většinou není třeba se přehnaně těšit: káva, čaj, něco sladkého, event. toust a cornflaky. Jídlo to ovšem je. Ke každému pokoji na motelu (protože je to motel, tj. hotel pro motoristy :o) náleží parkovací stání, často přímo před vstupními dveřmi do pokoje, takže motorky můžete mít stále pod dohledem. Nám se doposaváď na cestách nikdy z motorek nic neztratilo, takže ten dohled není až tak důležitý, ale jeden spí přece jen klidně, když ví, že je jeho kamarád v bezpečí.

Většina motelů je soukromých, ale po celé Americe jsou samozřejmě k Vašim službám i velké ubytovací řetězce jako např. Ramada inn, Super 6 Motel, Super 8 Motel, Economy inn, Days inn a další. Koncept motelu má kořeny právě v Americe, kdy se spolu s rozvojem dálnic a cestování na dlouhé vzdálenosti objevila potřeba levného a dostupného ubytování. Zlatou érou pro motely byla 60. léta. Pro poválečné americké motely jsou typické neonové poutače všeho druhu – svítící kovbojské boty a jiné zářivé reklamy. Slavná U.S. Route 66 je nejpopulárnější ukázkou tzv. neonových zón okolo tehdejších cest. Malé motýlky, ale postupně ustoupily do stínu velkých ubytovacích řetězců, jejichž billboardy dnes lemují dálnice.

K zázemí dnešního motelu patří často i bazén a hlavně prádelna. Praní - to je další věc, která se na delší cestě občas musí řešit. Na motorku se totiž zrovna moc náhradního prádla nevejde. Tedy pokud nejste zvyklí nosit jedny spodky a fusekle dva týdny, anebo ty tvrdé vždy vyhodit a zakoupit zbrusu nové, což jsou samozřejmě také možnosti…Cestujíce Severní Amerikou, ale není nutné jít v tomto ohledu do krajností díky všude dostupným veřejným prádelnám – za pár vhozených čťvrťáků odjíždíte za hodinku opět jako ze škatulky.

Při potůlkách Amerikou určitě alespoň jednu noc na některém z motýlků strávíte, což patří k místní zkušenosti, co ovšem vřele doporučuji, je prozkoumávat místní kempy.

Kempování v Americe je ve většině případů z mého pohledu přepychovou záležitostí. Nejenže jsou kempy často situovány na nádherných místech přímo v srdcích národních parků, na březích řek, jezer a vrcholcích hor, ale jsou také perfektně udržované a s veškerým potřebným zázemím. Ano, občas sice uvidíte válet se tu či onde nějakou tu plechovku (protože Američani jsou, s prominutím, často čuňata, která věří, že odhozením plechovky do pangejtu či jinam tvoří práci pro další lidi, kteří pak musí vše uklízet), ale to celkový dojem nekazí, protože jsou zde opravdu všude lidé, kteří nepořádek stále likvidují.

Kempů potkáte v USA hned několik druhů, stejně jako v Evropě: Kempy velké a malé, státní i soukromé, kempy pro tzv. „árvíčka“ RV (recreational vehicle) - RV Parks pro cestovatele v obytných vozech, kempy určené pouze ke stanování nebo různě kombinované kempy, kde se můžete ubytovat v chatce, stanu, nebo zaparkovat svůj karavan. Největším řetězcem, který má své kempy rozesety po celých Spojených Státech a v Kanadě je KOA (Kampgrounds of America).

MTZ (materiálně-technické zázemí) kempů je v USA parádní. Samozřejmě záleží na tom k jakému dovolenkování je kemp primárně určen, zda pro rekreanty s obytnými vozy, kteří se zde s rodinkou povalují, grilují a non-stop jim hučí generátor nebo se naopak jedná o kempy skryté hluboko v lesích (tzv. „backcountry camping“) v chráněných přírodních územích pro všechny milovníky klidu a nádherné, čisté a nejlépe liduprosté přírody. Tato malá zapadlá místa určená ke kempování jsou často dosažitelná pouze pěšky, na kole či krosce, na koňském hřbetu nebo třeba po vodě.

Pro kempování v chráněných územích potřebujete povolení, které je možné získat na stanicích zprávy parků a v návštěvnických centrech. V menších kempech je registrace předem nutná hlavně z důvodu omezeného počtu míst ke kempovaní v daném místě. Musíte také počítat s tím, že tyto malé lesní kempy nemusí mít splachovací záchod (ale jen normální kadibudku, vždy ovšem uklizenou a s toaletním papírem), sprcha v těchto základních kempech také není samozřejmostí. K vybavenosti kempu patří pumpa či kohout s pitnou vodou a kontejnery (často se zvířecí pojistkou) na tříděný odpad. Jinak jsou zcela vždy jednotlivá místa ke kempování upravená s lavicí k sezení a připraveným místem pro vlastní ohniště.

Větší kempy jsou vybaveny i sprchami a splachovacími toaletami, stejně tak v kempech v turisticky atraktivních oblastech se nemusíte bát, že se nebudete mít kde umýt či si vyprat. Místa v kempech, kde je možné bydlet i v RV jsou vybavena rovněž elektrickou přípojkou. Takže si v klidu můžete nabít přístroje – telefony, interkomy, notebooky atd. Území pro stany je někde označováno jako „primitive area“ z čehož si vůbec nic nedělejte, protože i jako primitivové zde máte přístup ke všem vymoženostem kempu (sociálním zařízením se sprchami, prádelně, jídelně nebo třeba i zábavní místnosti s hracími automaty :o). Z počátku mi bylo naprostou záhadou, kdo všude doplňuje třeba toaletní papír a vynáší odpadky, protože vše je zkrátka vždy jak má být (papír na místě, koš prázdný) a to i na nejodlehlejších místech. Cestovat bez ruličky byl v Čechách, jak si pamatuji z mládí, naprostý hazard.

Ubytování a placení v mnoha kempech USA probíhá na základně samoregistrace, což je velmi jednoduchý a efektivní proces. Při vjezdu do parku je umístěna nástěnka s instrukcemi k platbě a ubytování. Vy si vyzvednete obálku, vyplníte údaje (jméno, SPZ motorky, délku pobytu a číslo kempovacího místa, kde přespíte) a vložíte do obálky příslušný obnos. Potom obálku s dolary vhodíte do k tomuto účelu určené schránky a vše je vyřízeno. Žádná otrava s babou na recepci. Existuje zde také možnost přijet za tmy a opustit kemp brzy z rána bez placení, k tomu nikoho nenabádám páč to není hezké, jen poznamenávám, že to jde.

O návštěvníky se v kempu stará tzv. „camp host“. Je to člověk, často starší pán, který přes celou sezónu v kempu bydlí, udržuje jej a je k dispozici hostům. Někdy si u něj můžete dát i kafe, koupit palivové dříví a také Vám může poskytnout cenné informace. Nám jednou jeden takový správce kempu u sebe ponechal na pár dní přilby a další vybavení na motorku. Prostě jsou to vstřícní lidé, kteří se Vám budou snažit pomoci, pokud to bude v jejich silách.

Stanování mimo vyhrazená území může být zakázáno. Ovšem ne všude. Každý jednotlivý stát USA má svá specifická pravidla pro kempování a někde je nocování na veřejných prostranstvích dovoleno. Mnoho národních a státních parků má svou síť kempů, ale rovněž povoluje volné kempování. Americké národní lesy (U.S. National Forests) jsou posety kempy, ale obecně je zde kempování povoleno kdekoli, pokud dodržíte určitá pravidla, např. vzdálenost od vodního zdroje, rozdělávání ohně apod. Při tom, ale dávejte pozor na soukromé pozemky. Američani jsou na porušování práva vstupu na cizí pozemek hákliví. Takže cedule „No trespassing“ nebo „Private property“ respektujte.

Zajímavostí je, že velkou zásluhu na tom, že je dnes spousta oblastí pro turisty přístupná, je vybavena potřebným zázemím, a že příroda na mnoha místech Severní Ameriky nebyla nenávratně zničena, mají jednotky Civilní pracovní služby k udržení přírody - CCC (Civilian Conservation Corps). Mladí muži v CCC skupinách budovali přístupové cesty do odlehlých oblastí, odpočívadla, kempy, protipožární strážní věže, vyhlídky, sázeli stromy. Na cestách Amerikou si jistě některé z cedulí upozorňujících na to, že právě zde zapracovaly jednotky CCC, všimnete. Během doby co CCC kempy fungovaly (1933 – 1942), vysadili tito dobrovolníci na 3 bilióny stromů a pomohli tak znovu zalesnit vypleněnou Ameriku, vytvořili více než 800 parků, zrekonstruovali většinu státních parků a zdokonalili metody boje s lesními požáry. Zkrátka dobrý projekt. To se vám pane Roosevelte povedlo.

Velmi dobrou a hlavně finančně naprosto nenáročnou alternativou je spaní v autě či pod širákem. V autě můžete zadarmo přespat třeba na „truckstopech“ (odpočívadlech pro řidiče kamiónů), některých benzínkách, parkovištích kostelů, u některých supermarketů, prostě místech, odkud nečekáte, že Vás někdo vyprovodí nebo na Vás pošle četníky. Při spaní po všech koutech se ale mějte na pozoru, protože se Vám často může stát, že kontrolováni budete. Ranní hygienu je pak možné provést na benzínce, kde mají mnohdy pro řidiče kamiónů i sprchy. Jeden z nejluxusnějších „truckstopů“ je Little America, kde si můžete dopřát (myslím za 10 USD) i koupel ve vaně!. Obecně v Americe se nemusíte bát, že se neumyjete, sociální zařízení mají všude a čistý záchody to mám rád....

Pokud by se Vám zachtělo užít si na cestě po USA trochu luxusu a nechcete se finančně zruinovat, určitě si naplánujte cestu přes Las Vegas - hotely bombastické a levné – chtějí přeci, ať se ubytujete a hlavně hrajete!, proto jsou zde ceny ubytování nízké a počítá se s tím, že ušetřené peníze nasázíte do rulety.

Závěr je takový, že ubytovacích kapacit je v USA nepřeberné množství. A i v odlehlých oblastech jako je Aljaška se vždy místo k noclehu najde. Jen si nezapomenout zajistit povolení (kempovací permit), které je někdy k nocování v parcích potřeba. Závidím a obdivuji Vás všechny, kteří brázdíte a objevujete země východní. Já věřím, že se tam nakonec také jednou podívám, ale předem tuším, že to pro mne – zhýčkanou americkým prostředím, bude dost šok :o) Měla jsem to vzít obráceně: od drsného východu za mlada k projížďkám západem na stará kolena, ale co už…Takže, drsní cestovatelé z východu, kteří často přespíte v chýši místních dobrodušných obyvatel, přijeďte si někdy užít nádhernou přírodu Ameriky spojenou s veškerým cestovatelským luxusem, který vyžívat sice plně nemusíte, ale je příjemné vědět, že ta benzínka s kafem, tam nedaleko vždy někde bude… Neusněte ovšem na vavřínech!
Ono to v Americe umí být taky pěkně náročné - hory v Coloradu, Montaně, Idahu a jinde zrádné, cesty krkolomné a zvířata hladová. Záleží na tom, jaké si to uděláte, protože jak jistě víte, člověk sám sebe mnohdy dostane do takových situací a vyhecuje se k takovým výkonům, že příroda se svými nástrahami pokulhává. A obzvláště vyhledáváte takový adrenalin v místech, kde se vám zdá, že všechno máte…tudíž pozor na Ameriku :o).

Informace o redaktorovi

Silvie Šturmová - (Odebírat články autora)