JedemKolem: Divoký Altaj

Na hranicích sice musíme dlouho čekat, než nás pustí, ale potom to jde opět hladce. Když píši hladce, rozumějte, není to tak, jak když jedete do Chorvatska, ale spíš je to o tom, že procesu už rozumíme a netrvá nám to dvě hodiny. Na Ruské straně to bylo pravda lehce delší při prohlídce zavazadel, ale jen proto, že si vojáček chtěl povídat.

Že jsme v Rusku, poznáme na první pohled jen díky kvalitě silnic. Už zase ty Ruské dálavy, kolem jen pole a zase pole. Jede se ale velice pěkně. Celá cesta z Kyrgyzstánu do Mongolska je v podstatě jen rychlý přesun. V Kazachstánu toho k vidění moc nebylo a ani tady toho v plánu moc nemáme. Víme sice, že Altaj je nádherný kus země, což se nám potvrdí, ale pokud chceme být zavčas v Mongolsku a přejet Sibiř a nezmrznout, musíme to tady profrčet po hlavní. Bohužel.
Tohle je holt úděl naší cesty. Zdálo by se, že času je hodně (cesta kolem světa je plánována na 2 roky - pozn. redakce), ale opak je pravdou. Seznam míst, kam se chceme vrátit, se každopádně rozrostl o Altajský kraj.

Minule jsme psali, že jsme si měli počkat do druhého dne a spát v krásných lesích za Semejem. Proč? Protože jsme spali hned v prvním městě za hranicí a horší recepční v hotelu jsme nikdy nezažili. Stan nebylo kde postavit a tak jsme neměli jinou možnost.

Bary táhnou!

Řeč je samozřejmě o těch motorkářských! Kde jinde na cestě potkat podobně smýšlející duše. Všude po světě spolu motorkáři drží a v Rusku to platí dvojnásob. Jeden takový jsme navštívili ve městě Barnaul. Místní to tady mají docela pěkné a místo má atmosféru. Setkáváme se tu s postarším Němcem, jak jinak než na BMW, který jede z Mongolska a taky s Korejcem. O tom bych se s dovolením rád rozepsal. Nevím, jaké mají v Jižní Koreji informace o počasí, ale internet jim snad na rozdíl od severních sousedů jede v pohodě. Pominu-li, že chlapík jel na skútru Vespa z Koreje do Evropy, nemůžu si nevšimnout, že je půlka srpna a on chce ještě po cestě navštívit země střední Asie. Tak si tak povídáme a nedá mi se ho nezeptat: „Kdy vlastně chceš do té naší Evropy dojet a kam přesně jedeš?“ Bez jakýchkoli obav se na mě podívá a lámanou angličtinou odpovídá: „Jsem fotograf a jedu do Norska fotit polární záři! Chci tam přijet v listopadu, to je prý nejlepší.“ Padá mi brada. Všem padá brada. „Víš, že v listopadu bude v Norsku dost zima a zřejmě sníh?“, ptám se udiveně. „Jak moc zima?“ Ptá se zcela nechápavě. Snažíme se mu vysvětlit, že docela velká na jízdu na motorce, ale jeho to moc nezajímá. Jen se usmívá. Necháváme to být a raději objednáváme další pivo. Nevím, zda je to odvaha, či bláznovství, ale držím mu palce! Toho dne jsme ale netušili, že ještě pár takových střelených Korejců potkáme a všichni budou mít podobný časový harmonogram.

Při odchodu ještě přidáváme naši nálepku do společnosti Jawy kolem světa, kluků z Dokolakolem, slovenských Pohlednice z cest a mnohých dalších.

Barnaulské motání

Ráno na benzince na výjezdu z města Mirčina motorka opět nestartuje. Musíme koupit novou baterku, tady je možná poslední šance. Jedeme zpět do města a přejíždíme řeku, na jejímž břehu stojí tři štíhlé skleněné věžáky. Z jednoho z nich se dost kouří, ale nikde se nic neděje. Jako by to snad bylo normální. Záhy pochopíme proč. Ve městě je zácpa a hasiči stojí v ní. Ne, že by snad chtěli, ale nikdo je nepustí. Nevěříme svým očím, nikdo!

Vybíráme novou baterku, je tu levno a tak kupujeme ještě pár drobností. Při nalévání nového elektrolytu se pán dívá na starou baterku a říká mi, že je suchá, jestli ji nechci taky dolít. Hm, tak to mě nenapadlo. Po dolití stará baterka točí startérem jak zběsilá, připadám si jako hňup. Novou bereme pro jistotu s sebou, když tak s ní někoho podarujeme.
Mirka ještě venku dostává dřevěnou vůni do auta ve tvaru medvěda. Dává si ho na kufr a pěkně to za ní voní, když jede. Asi po hodině přejíždíme tentýž most přes řeku směrem z města a požár se zdá být pod kontrolou. Ale že to trvalo.

Vstříc Mongolsku

Cesta vede hustým lesem a povrch je parádní. Motorky jedou skvěle a nálada je perfektní. Silnice občas křižuje malé vesničky plné dřevěných starých domků. Ačkoliv je na první pohled vidět, že kraj je to chudší, o domečky a okolí je pěkně postaráno. V každé vesničce je také hodně malých obchůdků s medem, marmeládou, ovocem a místními produkty.

Krajina se začíná čím dál tím víc vlnit a jízda je zábavnější. Kolem silnice je čím dál tím víc hotelů, nabídek k raftingu nebo jízdy na koních. Zřejmě se blížíme do turistické oblasti. A opravdu, kolem řeky je spoustu turistů. Po dlouhé době potřebujeme internet a tak si vybíráme jednu restauraci s výhledem a jdeme na oběd. Nakonec s námi sedí i pan majitel. Je to taky motorkář a naše stroje ho zaujaly. Po vynikajícím obědě nesmí chybět káva a dezert a taky tu nechceme sedět jen tak nasucho.
Možností, kde si na divoko postavit stan je tu nespočet. V lese, u řeky, jen si račte vybrat. I nějaké to dříví na oheň tu seženete.

Dál je již krajina zcela prostá turistů. Obrovský, divoký, to je Altaj. Dalo by se tu jezdit týdny, jen mít lehčí stroj. Chcete divočinu, odbočte z hlavní. Chcete dobrou restauraci a nějaký ten luxus, zůstaňte na ní. V jedné malé vesničce se snažíme obdarovat místní servis naší novou baterkou. Asi jsme se nepochopili, protože ji borec napojuje na nabíječku a prý máme přijít zítra. Třeba to pochopí, když zítra nepřijedeme.

Pokračujeme dále směr Mongolsko. Cesta stoupá horskými průsmyky, aby za horizontem spadla opět do údolí. Asfalt je stále dobrý a tak je jízda opravdové potěšení. Jen to počasí by mohlo být lepší. Střídavě nám už několik dnů prší, ale nepromoky stále fungují na jedničku a tak jsme v suchu a pohodlí.

Spíme u řeky, sice blízko silnice, ale provoz tu není takový a jsme pěkně schovaní. Přemýšlím o ohni, protože je pěkná kosa, ale vše je mokré. Bříza přece musí hořet, tak se to děti učí, ne? Pokácím pár břízek a pro jistotu je podliju trochou benzinu. Napoprvé vyhoří benzín a nic se neděje. Dobrá, dáme ho víc. Blaflo to tak, že jsme se oba svalili na záda, ale ohníček se nám stejně nakonec nepodařilo zapálit. Alespoň ráno je hezky a teplo.

Druhý den v horách potkáváme ruské motorkáře. Opět mluví o tom tajemném Čechovi Pavlovi. Prý měl v Barnaulu problémy s motorkou a oni mu pomáhali. Chvíli ještě jedeme spolu, ale oni jsou na silničních motorkách rychlejší než my.

Poslední benzinka je ve městě Kooh-Agaš. Tankujeme, dáme kafe a trochu se tu zdržíme. Zároveň nakupujeme zásoby do Mongolska. Nějaké ty ruské konzervy se ještě budou hodit. Vůbec totiž nevíme, jak to tam bude s obchody. Možná jsme se trochu unáhlili, nebylo to nakonec tak horké, jak jsme si mysleli. Lepší být ale připraven, než zaskočen.

Když nad tím teď přemýšlím, měli jsme těch konzerv koupit víc. Jsou prostě super dobré a levné!
V Tašantě na ruské straně to dost trvá. Předběhli jsme celou frontu kamionů a mongolských UAZů. Navíc je dost zima a mrholí. Jestli takhle bude i další dny, tak to potěš. Konečně jsme hotoví a můžeme vyrazit. Mongolská hranice je vzdálená ještě asi 30 kilometrů. Během jízdy pozorujeme drastickou změnu krajiny. Stromy zmizí, jakoby je někdo ukradl a na několik následujících stovek kilometrů, je vidíme naposledy. Na konci tohoto „území nikoho“ je poslední ruský post. Doteď byl ještě asfalt, ale za závorou už je ho jen poslední metr a šup na „gruntovku“.

Mirčiny postřehy

Těch pár dní a nocí, které jsme tu strávili, byly nezapomenutelné. Úžasné zatáčky, parádní výhledy a to jídlo. Řekněme si upřímně, že vybavenost ruských obchodů se nedá s ničím v centrální Asii srovnávat. Hodně jsme si užívali salámky a masové konzervy. Nevím, co do nich oproti nám dávají nebo naopak nedávají, ale je to markantní rozdíl.

Jedním obrovským kladem je v téhle oblasti velké množství míst na spaní. Celý den míjíte překrásná místa kolem řek, nebo na paloučku pod stromy. Pak jen doufáte, že v podvečer ve správný čas budete jedno takové zase míjet. A víte co? Budete :) Dokonce se stačí projít jen kousek od vašeho vybraného plácku a nasbíráte i dost dříví na oheň. Pak už stačí, aby se vydařilo počasí a máte zaděláno na skvělé zážitky.

Cenová statistika:

kurz: 0,39 R = 1 Kč
benzin 92: 36,70 - 37,50 (14,31-14,63 Kč)
benzin 95: 33,80 - 35,50 (13,18-13,85 Kč)
hotel v Rubtovsku pro 2 osoby: 1850 (721 Kč)
grilované kuře a tři piva: 1100 (429 Kč)
baterie do 650 GS: 967 (378 Kč)
oběd s dezertem a kávou pro 2 osoby: 1090 (425 Kč)
masová konzerva: 65 (25,35 Kč)

Informace o redaktorovi

Vojtěch Lavický - (Odebírat články autora)