Jawy a Čezety v Americe

reprezentuje v Martinově sbírce právě ty čs. stroje, které byly sestavovány, upravovány a užívány pro americké závody na dlouhé ploché dráze a hlavně v nich skvěle bodovaly. Realizátor tohoto stroje, který jej v Dallasu dával dokupy, si byl velmi dobře vědom výkonů motokrosových a endurových soutěžních Jaw vyráběných od roku 1958 v Praze-Libni. Motor této stavby nese typové označení 557 a pochází ze série 140 kusů Jaw 250 Super Sport, typ 353/07 vyvezených počátkem roku 1963 do USA. Jawy 250 Super Sport, typ 353/07 byly nastavené na výkon 20 koní při 6 000 otáčkách, ale měsíčník Czechoslovak Motor Review při jejich prezentaci v roce 1962 současně deklaroval možnost přetáčení a využitelnosti otáček jejich motoru až ke hranici 9000 ot./min., s čímž byl stavitel jistě obeznámen a dle sportovních výfuků a sportovního sacího filtru tohoto potenciálu jistě také maximálně využil. Další popis tohoto exempláře nacházejícího se v Martinově sbírce najdete na stránkách motomagazinu.cz (viz odkazy pod článkem).

Pro mnohé nejspíš nevzhledná Jawa s divným “čumákem”…pro znalejší určitě nějaká Američanem neodborně renovovaná (přestříkaný chrom na nádrži) jednoválcová Jawa 250 Sport, typ 590/01 se ukázala býti “zakamuflovanou” Jawou 350 Super Sport, typ 573/01 s velmi nízkým výrobním číslem motoru (zapadá tak do modelové řady známějších verzí sportek pro USA 590/01 a 361/01). Martin tak, k jeho nevídanému překvapení, ve stroji objevil pro něj dosud neznámou jednoválcovou, dvousvíčkovou a podčtvercovou třistapadesátku. Dle Martinova mínění se zřejmě jedná o nejvýkonnější (v poměru váha/výkon) a nejrychlejší “sériovou” (dá-li se mluvit o sérii - byla nejspíše extrémně malá) sportovně-cestovní dvoumístnou 350-ku původní jawácké koncepce s odhadovaným výkonem až 28 HP. (Originální tovární specifikaci se k 573/01 doposud nepodařilo nalézt). Tuto 350 ccm Super Sportku se pro její unikátnost chystá Martin renovovat přednostně a fajnšmekrům slibuje velmi citlivé a opatrné uvedení mašiny do maximálně původního stavu.

je odpovědí na otázku: Kdy byly třistapadesátky do USA exportovány naposledy? Tato série černých jaw 350cc se zlatým linkováním a pochromovanými blatníky byla totiž tou poslední 350kou vyvezenou v roce 1977. Čísla v označení znamenají 634 - typ, 6 - oddělené mazání, 14 - odchylka pro USA (elektroinstalace LUCAS pro plnění norem SAE,DOT). Postřeh pro veteranisty: Martin si všiml, že u těchto vyvezených kusů je často popraskané (či zcela rozsypané) těleso vzduchového filtru, z čehož se dá usuzovat, že konkrétní sání pro tuto sérii bylo pravděpodobně provedeno jinak – volněji (a nedokonale prověřeno), protože takovýto problém se u typů určených pro trh ČSSR nevyskytuje. Velmi si cení také faktu, že se k motocyklu dochoval i originál dokladu z výstupní kontroly podepsané jistým Oldřichem Kábou seniorem. Martin si totiž pamatuje dobu, kdy toto jméno slyšel poprvé. Bylo to počátkem 80. let na závodech silničních motocyklů ve Znojmě, kdy zde tragicky zahynul Oldřich Kába jr., tovární jezdec Jawy.

Pro velmi zachovalou exportní Jawu 05A z Povážských strojíren si Martin jel do Seattlu ve státě Washington, kde mají pro veteránská vozidla krásné SPZetky s pozadím jejich úžasných hor.

Tenhle Pionýr pro USA byl přizpůsoben klientele, pro kterou byl určen a to tak, aby pohodlně (větrný plexištítek) sloužil tělnatějším Američanům (možná i proto zvýšený výkon a zesílený stojan:-) třeba při jejich dovolených na přímořských riviérách (atraktivní dvoubarevnost – slonová kost/krásná šípkově červená s vysokým leskem). Mimo to má tento model také brzdové světlo a např. i odměrku na olej do benzínu.

Jawa 05A je z roku 1966, přičemž tento rok patří vůbec k nejzajímavějším poválečným ročníkům nejen automobilové historie. Konstruktéři měli tehdy naposledy volné ruce a mohli tak zúročit předešlé zkušenosti. Projevilo se to v maximální možné kreativitě koncepcí motorů a karosérií, jimž dosud nebránily emisní limity a další bezpečnostní omezení. Rovněž pokrytecké státní restrikce zatím producentům tabáku a alkoholu neurčovaly, zda-li mohou či nemohou sponzorovat motosport.

Na druhé straně železné opony, u nás, v bývalém ČSSR v té době dochází k uvolnění režimu. Lidé mohou svobodněji cestovat mimo republiku a to i západním směrem, začíná se poprvé volit miss Československa a v ČZM Strakonice se kupodivu daří vyvíjet a produkovat tehdy nejlepší motokrosové motocykly na světě – slavné dvouvýfukové jednoválce „twinpipe“. Díky těmto okolnostem se i českoslovenští výrobci začínají namísto doposud omezené orientace k východnímu bloku, pozvolna obracet k trhu celosvětovému a snaží se dohnat vývoj, od kterého byli únorem 1948 odříznuti.
Naši dva nejvýznamnější motocykloví výrobci Jawa a CZ vytvářejí v sezóně 1966 nejpestřejší nabídku nových modelů pro severoamerický trh prezentovanou v atraktivní barevné brožuře jíž vévodí nová JAWA 350 s pro-západním označením CALIFORNIAN. Úspěšnost nabízených nových motocyklů je tématem k vydání samostatného článku. Ovšem Martina těší fakt, že se mu většinu čs.motocyklů z tohoto - jak sám ročník označuje - nejpůvabnějšího poválečného ročníku povedlo ve Státech ještě sehnat.

Tak krásné a zachovalé US verze terénních Jaw 90 Cross a Trail jsou opravdovou sběratelskou raritou. V Čechách na Slovensku se jich zachovalo jistě jen minimum a většinou jde o renovované a přestříkané kusy. Typové označení Cross nese starší „zakulacená“ verze z první generace, tj. z roku 1968.
Jako Trail byly označeny poslední, hranatější verze z počátku roku 1972. Zajímavý je u těchto modelů určených pro vývoz do USA přední chromovaný blatník uchycený proklatě vysoko. Terénní verze pro ČSSR, ale také verze pro západní Evropu musely mít přední blatník z důvodu zbytečně byrokratické legislativy umístěný nízko nad pneumatikou tak jako tomu bylo u silniční verze Roadster.
Do vývoje a rozjezdu výroby Jaw 90 byly vkládány veliké naděje i prostředky. Připravena byla i výroba 50 ccm verze a elektronického zapalování Tranzimo. Na tomto projektu se ale bohužel již podepsala tehdejší doba plánovaného hospodářství a 90-tky skončily debaklem. Motocykly byly velmi poruchové, jejich výrobu se nepodařilo ani rozšířit, natož zavést výrobu 50 ccm verze. Plánovaným a neúměrně dlouho vyvíjeným bezkontaktním zapalováním nebyly nakonec osazeny ani poslední exportní stroje vyrobené v roce 1972. A protože návody k jejich obsluze již byly vytištěny s popisem bezúdržbového elektronického zapalování Tranzimo, musel být do jejich středu připnut dodatek s informací, že motocykl i nadále obsahuje kontaktní zapalování a návod doplněn o způsob jeho seřízení.

Stroje této série v modro-bílém anebo červeno-modro-bílém provedení byly poslední konkurenceschopné čs. motocykly vyvezené do USA, a to v roce 1992. Ačkoliv šlo o motocykl oficiálně představený již v sezóně 1989, v nabídce společnosti American JAWA Ltd. se objevil až v roce 1991. Je tedy patrné, že dodávka tohoto typu byla oznámena již dlouho dopředu. Všechny doposud v USA nalezené 519ky mají na štítcích uveden rok výroby 1992 a proto není divu, že se v časopise CYCLE WORLD objevil její test až v březnu 1993. Test sice nevyšel nejhůře, ovšem při srovnání s konkurencí, zejména pak s Yamahou YZF 125cc byl již výkon motoru hodnocen jako mdlejší. Reklama v časopise pak uvádí i cenu, za kterou byl typ 519 nabízen: 2 295 USD (kurz koruny vůči dolaru se v té době pohyboval okolo 29 USD).

CZ 125cc MX, typ 519, kterou má Martin ve sbírce je osazena východo-německými ráfky Grunert, michiganským karburátorem Lectron a kalifornským sedlem CEET. Lze soudit, že těmito komponenty byla série osazena již z výroby a samolepky byly pouze přiloženy, a to na základě fotografií z nalezené inzerce na jinou 519-tku, kterou majitel nabízel ještě zabalenou v původní bedně z ČZM Strakonice. Zajímavé je také to, že např. dodávané náhradní díly pro tuto Čezetu obsahovaly také sadu dílů ve speciálním luxusním balení. Otevřete pouzdro a místo diamantového náhrdelníku se na sametu skví naleštěný řetěz. Tak si to představuji já.