JAWA kolem světa - 1. díl (Omsk)

První dva týdny se uzavírají a já vás mohu konečně pozdravit ze sibiřského Omsku, kam jsem včera večer s posunem pěti hodin a 6000 km dorazil. Přestože denně doplňuji deník, nebál bych se tenhle první díl nazvat jako online reportáž, protože sedím v centru města v sušibaru s luxiusním výhledem na moto i na děvčata. Takže nalejvačka může začít, bude o čem.

JAWA kolem světa - 1. díl (Omsk)

Kapitoly článku

ASP Group logo sesafiobank hame JAWA MITASFit neg logo monty Logo MOTOPOINT Logo TOKOZ
Odjezd byl vlažný, pokud jde o kilometry, ale o to bohatší na zmatky. Řada z vás tam u toho byla, když jsme společně s pár ruskými jawaři, kteří se přijeli podívat z Moskvy, přicpali Václavák. Kolona se nakonec nějak roztrhala na Jižní spojce a na Kutnohorské nás už bylo jen pár. Prý jsem jel jako prase, říkal někdo, ale upřímně – dá se jet jako prase s přetíženým Vorvaněm, který na vahách toho rána u Halbichů ukázal 278 kg?
Je to dneska pro mě tak dávno, jako by to bylo před dvěma měsíci, tak to už nebudu pitvat a přeskočím rovnou na Ukrajinu. Až po řeku Dněpr jsem měl doprovod a byla to skutečná zábava, škoda jen, že tak krátká. Hned první večer jsem na „silnici“ do Turky, kde mám roky přátele, zdeformoval pravý zadní tlumič a párkrát přehodil jawu málem kotrmelcem vpřed. Enduro to teda není. A noční jízdy jsem si tím zakázal hned v začátku.

Čerkassy

Po několika málo dnech se loučíme. Od rána je cítit zvláštní nálada očekávání neodvratného. To přichází nedaleko mostu přes Dněpr. Zatím jsme se Ukrajinou jenom tak loudali, dopřávali si šašliky a vyloženě dovolenkovali. Dávám Davidovi na cestu domů mapu Ukrajiny s tím, že jí bude potřebovat víc než já. Já už se s tím, co mám, na ruskou čáru v Sudže dostanu. Chyba lávky! Jakmile přejedu řeku, začne bloudění. A protože se vrací jenom lúzři, vrcholí to pokaždé jízdou poli s kukuřicí a slunečnicí. Ona ta gruntovka vždycky někam vede. A šup, najednou jste zase na nějaké hlavní trase.
Když jsem chtěl vyfotit most přes Dněpr s plechovkou Májky, byl jsem důrazně vykázán starým hlídačem. Nojo, já zapomněl – strategické punkty se nesmějí fotit už od dob Stalina. A most, který má denně na mušce stovka družic v takovém rozlišení, že byste spočítali jeho nýty, rozhodně strategickým bodem je. Tak aspoň na kameru z helmy.

A kdě vy vzal jávu?

Hranice do Ruska dávám mazácky za hodinku a něco. Milá hnědooká celnice na ruské straně nejdřív pozorně lustruje mé dvouvstupové vízum (to kvůli Mongolsku) a pak kouká na techničák:
„Jáva, da?“
„Da“
„Vy Čech.“
„Da“
„A kdě vy vzal Jávu? Eto náša márka, sovětskaja…“

Tak to je něco pro mě! Nemůžu si nevzpomenout na slavnou scénku ze Svěrákova Kolji -NAŠ KRASNYJ!
Holka je milá, jen mírně kulí oči, když jí to vysvětluji, ale spíš mě zaráží, kolik lidí v Rusku si tohle myslí a nikoho nenapadne se pozastavit nad tím, proč je nápis v latince a s dvojitým W?

A už to jede: Kursk, Voroněž, Saratov

Včera Dněpr, za dva dny Don a za další den Volha. To je tempo, který by mi mohl Wehrmacht závidět, ale oni neměli k dispozici tak úžasný zadýmovací nástroj… Jawa se cestou po Ukrajině dozaběhla a neekologický ropný benzín jí jde k duhu, i když to občas s oktany není úplně ok. Postupně jí tedy snižuju množství oleje, až se s polosyntetikou Maxxima dostávám mezi 1:40 až 1:50. Už nehulí a táhlé kopce si dává pěkně na čtyřku i s tou náloží, co veze. Spotřeba kolísá kolem 5,5 litru.
Voronež – bloudím. Saratov – bloudím. Ale co, GPS by tu byla taky nahraná, pochybuju, že mapy znaj místní jednosměrky a překopané silnice. Nový most přes Volhu dlouhý 11 kilometrů nenajdu, jsem rád za starý a už jsem zase v těch horkých zavolžských stepích s dechem Asie. Koupání v řece plné ryb a stanování na břehu veletoku. Kde je ta zničená neekologická řeka, když je tu tolik ryb, že mě v sedě oždibujou?

Samara, Ufa, Ural

Denně jedu tak 500 – 600 kilometrů a posouvám se ze stepí, které se najednou zvednou a ochladí se, objeví se zelená a slavná silnice M5 stoupá k Uralu. Když už jsme u toho jména, potkávám celé dny v protisměru náklaďáky stejnojmenné značky, úplně nové, bez čísel. Valí je po ose z továrny v Čeljabinsku, jeden den béžové cisterny, druhý den šedivé podvozky bez nástavby. Úctyhodný třínápravový stroj s dlouhým nosem a la Studebaker z druhé světové. Etalon průchodivosti terénem. Co neprojede třínápravový Ural, neprojede po kolech už nic. Barvy tu zřejmě vyrábí jediný závod, protože béžová je úplně ta stejná, jakou měly motorky Ural (vyrábí se jinde!) edice Pustyňa a ta šedá zase odpovídá někdejšímu modelu Basic. Nu vot, proč ne, žejo? Ural jako Ural.
Jak začne silnice stoupat do hor, je znát, že to motoru svědčí. Může za to i nižší teplota. Na jednom z odpočívadel vidím nějakého motorkáře, jak se hrabe v „kitajci“, což je výraz pro čínskou motorku. Troubím, nechce se mi moc zpomalovat, nápis KAMAZ v zrcátku je moc blízko mé náhradní mitasce, co vezu za zády. Ani hlavu nezvedne, a tak jedu dál. Netuším, že se ještě potkáme. O několik hodin později jsem na hranici Asie a dělám povinné fotky.
Nedaleko u magazínu pokuřuje drobný mladíček, špinavý jak pes. Zdravíme se, ten jeho bike značky Alpha je obrazem totální zoufalosti, vedle které jsem já s jawou goldwingovým snobem (majitelé wingů prominou)!
Po pár úvodních frázích vím, že jede z Ufy na Bajkal a že to v těch kopcích zadřel na válci. To peklo na kolečkách má objem 72 cm3 a výkon 3,8 kW a on na tom denně dělá pětikilo!
„Co si s tím udělal?“, ptám se ho.
„Obrousil jsem to, kroužky natáhnul a musím pomalu dojet do města, kde koupím díly. Chci to na Bajkalu prodat a zpátky jet vlakem.“
„Ty nemáš helmu? To nemusíš? Ani značku?“
„Tady se to bere jako moped, ten značku mít nemusí. A helmu mám,“ ukazuje na věc přivázanou k nosiči.
„Tam je asi na nic, ne? Mentům (policie) to nevadí?“
„Těm je to u prdele, na mně si nic nevezmou. Mám jí, jenom když prší, jedu pomalu přece.“
Očima jen zabloudím k trase, po které valí nekonečný proud náklaďáků. Rozloučíme se, druhé den ho ještě vidím stanovat u silnice v poli.

Asie

Ural není vysoký, žádné velehory. Hodně jezer tu je, břízy a borovice, co voní i do smradu kamazů a doničených scánií. U jednoho z jezer nocuji a dopřávám si luxusní koupel. Na druhý den mi najednou hory zmizí ze zpětného zrcátka a za Čeljabinskem je to už zase placka, louky, močály a komáři. Na parkovištích postávají podivní chlapíci, co tak zvláštně, jakoby ledabyle, mávají rukama. Dovídám se, že zajišťují falešné účtenky za benzín, naftu a další věci, kterými si řidiči vylepšují rozpočet. Myslel jsem nejdřív, že pasou, ale holky jsem u nich viděl málokdy. Děvčata tu nejsou drahá, ale kvalita odpovídá ceně. Jedna z nich, když se na mně usmála, měla zuby jako můj klíč na výplet…
Provoz je drsný a silnice mají velice rozličnou kvalitu. Nové jsou lepší než naše, staré se ani nedají nazvat silnicí. Řidiči se hrnou dopředu a míra jejich předvídavosti odpovídá tak nanejvýš délce jejich kapoty. Auta mají zpravidla mnohem lepší a dražší než my, ale to nevidím tu druhou část národa, která nemá ani čím jezdit. Pozitivní je jedna věc – úplně tu chybí ta naše česká zlomyslnost. Oni jedou jako prasata, ale vždycky je z okýnka ven zdvižený palec anebo mávání holek.
Šetřím si nějaký dobrý olej na Mongolsko a poušť Gobi, takže jsem už přešel na místní. Dvoudobé oleje tu moc nevedou, a tak jedu na levnou 10w40 od Rosněftu. Jawa jí 1:40 pěkně dává, jen trochu víc si zakouří.
Původní silnice na východ vedla za SSSR přes kazašský Petropavlovsk, ale Kazachstán je dneska samostatnou zemí. Místní nepotřebují víza, a tak řada z nich dál jezdí přímo přes hranice, ale našinec to musí objet přes Išim. Tady ale silnice stojí za velký kulový, přesto je jawa pořád tím rychlejším koněm mezi kamióny a osobáky.

Omsk

Večer jsem před Omskem na řece Irtyš a celý následující den strávím v suši baru na wifině. Tu příští reportáž, předpokládám, budu už asi posílat z Ulanbátaru. Předtím mě ale čeká Altaj, kde mám nějaké kontakty na motorkáře. Očekávám, že bude o čem psát.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.10
Známkováno: 123x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist