Jak se jezdí na Novém Zélandu

V tomto článku bych se chtěl podělit o své zkušenosti z prvního roku na Novém Zélandu. Tato země může motorkářům nabídnout opravdu hodně, jezdit se dá po celý rok a díky překrásné krajině se nemůžete nikdy nudit.

Jak se jezdí na Novém Zélandu
Jezdí se vlevo. Maximální rychlost je 50 km/h ve městech a 100 km/h mimo zastavěná území. Dopravní předpisy jsou mnohem jednodušší než v Česku a dopravních značek je mnohem méně. Například rychlost je vždy omezena obvyklou červeno-bílou značkou, označení začátku vesnice je pouze informativní. Složitější dopravní úpravy jsou řešeny slovně, to znamená, že řidiči by měli rozumět alespoň psané angličtině. Největším rozdílem je přednost vozidel jedoucích rovně na křižovatce ve tvaru „T“. Na kruhových objezdech se nesmí přejíždět mezi pruhy a před vjezdem na kruháč se navíc bliká stejně, jako by to byla křižovatka, tedy doprava nebo doleva, případně až při výjezdu, jestliže projíždíte rovně. Na přechodu mají chodci absolutní přednost, všichni zastavují, i když se někdo jen podívá směrem k přechodu, na druhou stranu je přechodů velmi málo a jsou přehledně označené. Systém trestných bodů je podobný tomu českému a nejčastějším přestupkem je – jak jinak – rychlost, toleruje se cca 5 km/h. Homologace dílů a hlasitost výfuků se tady neřeší. Více tady.
Pro řízení potřebujete český a mezinárodní řidičský průkaz, který slouží pouze jako překlad. Jestliže si zapomenete mezinárodní řidičák doma, můžete si nechat přeložit český řidičák do angličtiny na Novém Zélandu. Držitelé A1 a A2 mohou řídit pouze motocykly s odpovídajícími parametry od výrobce, dodatečně seškrcené motorky neznají. Po dvanácti měsících nepřetržitého pobytu si musíte pořídit místní řidičák, to spočívá ve složení praktické zkoušky. Jednodušší je ale jednou za rok vycestovat mimo NZ, protože tím začíná běžet nová dvanáctiměsíční lhůta.
Získání řidičáku je odlišné od českého systému autoškol. V 16 letech se můžete naučit ovládat malou motorku na parkovišti a udělat tam i praktickou zkoušku, poté složíte teoretickou zkoušku z pravidel a tím získáte Learner License (žákovský řidičák). S Learner License můžete řídit motocykly kategorie LAMS (obdoba A2) v normálním provozu se žlutým „L“ a minimem omezení. Po šesti měsících lze absolvovat praktickou zkoušku v provozu a získat Restricted License, s tím už můžete vozit spolujezdce a jezdit i v noci. Po roce a půl je možné absolvovat další praktickou zkoušku a tím získat oprávnění na velkou motorku. Celé se to dá zrychlit absolvováním speciálních kurzů.

Cena nových i starších motocyklů je vyšší než v Evropě, můžete si to snadno ověřit na nejpoužívanějším serveru trademe.co.nz. Převody vozidel se dají zařídit na poště a jsou jednodušší než v ČR. Všechna vozidla musí mít pravidelnou technickou a zaplacený registrační poplatek. Veškeré škody na zdraví jsou hrazeny z registračního poplatku, pojištění odpovědnosti za škody na majetku není povinné. Půjčovny motorek jsou hlavně v Aucklandu a Christchurchi. Půjčovny výslovně zakazují jízdu na plážích a jinde mimo asfalt, což je docela škoda.

Občas mám pocit, že snad všichni kiwi (označení pro obyvatelé NZ) měli za mlada nějakou motorku, protože skoro pokaždé, když někde zastavím mimo město, se se mnou dá někdo místní do řeči. Už jsem potkal i člověka, co kdysi vlastnil N-Zetu, skútr montovaný na Novém Zélandu z českých dílů. Místní jezdí na motorkách hlavně v létě, kdy je 20–25 stupňů. Když někam vyrazím v zimě v 5 stupních, tak mě mají za blázna.

Které oblasti a silnice bych doporučil ostatním cestovatelům? Všechny! Nový Zéland je velmi rozmanitý, sever má tak trochu středomořský charakter, na Jižním ostrově mi to zase připomíná Norsko. Nejčastěji lidé jezdí cik-cak ze severu na jih nebo naopak. Já osobně preferuji přesuny mezi hlavními turistickými cíli po vedlejších silnicích a šotolinových cestách. Kempovat se oficiálně může jen na vyhrazených místech, kterých není mnoho a v hlavní sezóně mohou být plná. Alternativou jsou levné hostely a baťůžkářské ubytovny. Výhodou je, že zde potkáte zajímavé lidi a můžete se poptat na místní zajímavosti. Já používám staré dobré papírové mapy Hema Maps 1:1000000, šotolina je na nich čárkovaně, obsahují snad všechny cesty. Některé cesty jsou ale soukromé nebo součástí rezervací, nejlepší a nejaktuálnější informace získáte vždy v místní hospodě. Google a jiné navigace jsou použitelné pouze na asfaltu. Pokrytí mobilním signálem je na venkově a v horách špatné, pro jistotu s sebou radši vozím satelitní komunikátor.

Zajímavé oblasti Severního ostrova:

  • Northland – Ninety Mile Beach je asi nejznámější pláž, která slouží jako silnice, ta vás zavede až na nejsevernější bod Cape Reinga, místo kudy prý odchazí duše Maorů do podsvětí
  • Coromandel – trocha divočiny blízko Aucklandu, za zmínku stojí Hot Water Beach, kde si můžete udělat vlastní termální lázeň na mořské pláži
  • Pacific Coast Highway – tisíc kilometrů po pobřeží z Aucklandu do Napieru, po cestě na horizontu spatříte White Island, nejaktivnější sopku Nového Zélandu, nezapomeňte se také zastavit na East Cape
  • Rotorua – jezero Rotorua je pověstné tím, že ho dřív ucítíte, než uvidíte
  • Fogotten World Highway – 150 kilometrů dlouhá okreska zapomenutým krajem
  • Mt. Taranaki – to je ten kopec, který hrál v Posledním samurajovi
  • filmové lokace Pána prstenů a Hobita – Hobitín, Stezky mrtvých, atd.

Zajímavá místa Jižního ostrova:

 

  • Golden Coast – pláže se zlatým pískem, chytání lososů, nádherná pláž Wharariki
  • West Coast – ta pravá novozélandská divočina, oblast s nejhorším počasím
  • Christchurch – město zničené zemětřesením v roce 2011
  • ledovec Franz Josef
  • Dunedin – nejstrmější ulice na světě Baldwin Street
  • Invercargill – Burt Munro

 

Několik dalších postřehů:

 

  • Když někoho necháte předjet, poděkuje vám klaksonem.
  • Kiwi rádi houkají v tunelech.
  • Při jízdě po mostě někteří místní prý zadržují dech.
  • Restauracím se často říká „hotel“, i když už neposkytují ubytování.
  • Neznají tady nealko pivo, místo toho se pije „lehké“ pivo s 1 % alkoholu.
  • Na venkově se do hospody jezdí zásadně autem, holinky se nechávají venku.
  • Půjčovny DVD na Novém Zélandu doposud stále dobře prosperují.
  • Jeden druh papouška vám prý může za pár minut rozcupovat sedlo na motorce.

 

Máte zkušenosti s motorkařením v jiných zemích? Pošlete nám do redakce článek.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.07
Známkováno: 45x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist