Anna Grechishkina aneb jak jsem potkala zajímavou Ukrajinku

K nedávnému setkání s Annou jsem se dostala jako slepý k houslím. Ukázalo se, že mě v sobotu pustí dříve z práce a tak volám kamarádovi, co že podniká? Na motorku říkáš? A hned? To zní dobře. Frčím tedy rychle domů, pracovní šat měním za přilbu a vyrážíme ani nevím kam. Mám hlad jak pes, ale snad se někde stavíme, hlavní je, že jedu na výlet. Zastavujeme u dealera KTM. Říkám si, že kamarád chce asi pokoukat. Jenže tentokráte je to jinak, prý si vzpomněl, že by tu měla mít setkání s lidem, nějaká holka, Ukrajinka, která jede okolo světa…a byla to Anna Grechishkina.

Anna Grechishkina aneb jak jsem potkala zajímavou Ukrajinku
Přišli jsme s křížkem po funuse, přednáška právě skončila. Nevím nic o člověku, na kterého se jdu podívat a ještě přijdu pozdě. No, ostuda. Ale sympatická, vysoká, světlovlasá Anna nás mile přivítala (má příjemně pevný stisk ruky) a řekla, že to vůbec nevadí, že nikam nespěchá, a že si s námi klidně popovídá. Tak jsme dostali soukromý rozhovor.
Anna Grechishkina jede právě na své KáTéMce okolo světa. Svou sólo cestu pod heslem „I Have A Dream“ zahájila 27. července 2013. Pojede celé dva roky, přičemž navštíví před 50 zemí. Když jsme ji potkali v Chicagu my, měla za sebou již zhruba polovinu své cesty. Projela postsovětskými státy od Ukrajiny směrem na východ, po Asii dala Austrálii a teď si užívá ve Spojených Státech. Chtěla jsem vidět Anninu motorku, ale Anna bohužel do Chicaga přiletěla. Chicago totiž bylo mimo trasu a tak motorku na chvíli zaparkovala v New Yorku, kam se k ní opět vrací a vyráží na další cestu směr jih – Florida, Texas a Jižní Amerika a na konec Afrika (přesnou mapu cesty najdete na http://www.ihaveadreamrtw.com).
Na cestu kolem světa se Anna chystala dva roky a neměla to jednoduché. Opustila své zaměstnání překladatelky a HR Managerky (personalistka – managerka lidských zdrojů) v bance a ve svých 34 letech se rozhodla splnit si sen. Vrhla se do akce, vybírala motorku (žádný z dealerů jí moc nedůvěřoval, že opravdu někam vyrazí), sháněla sponzory. Jako osmiletá motorkářka (na motorce jezdí od roku 2005) měla za sebou už pár výletů do Evropy, Asie a po blízkém Východě. Naposled se vydala do Indie na stroji Royal Enfield, který už ale osedlat znovu nehodlala – stále se prý sypal a protože ji velmi ovlivnil film „The Long Way Down“, chtěla na svou cestu původně Bavoráka. To nedopadlo, stejně jako spousta dalších jednání s dealery jiných značek. Nakonec skončila u KTM Adventure 1190 a je za to ráda. I když zpočátku se váhy i velikosti motorky bála a i po 14 tisících najetých kilometrech si prý stále v terénu nebyla na velkém cestovním enduru jistá. Nyní by již ale prý neměnila.
Ptala jsem se Anny obecně, jak se jí zatím jede; ve které ze zemí, kterými doposud projela, se jí cestovalo nejlépe; zda navštívila takové území, kam by se už třeba nikdy nechtěla vrátit? Nic takového, vrátit se chce všude; všechny země jsou krásné; lidé úžasní; všude se jede bezvadně ….. a vůbec byla hrozně pozitivní. Anna prostě nemá problém. Šíří své životní krédo „Jdi (jeď) za svým snem“, protože nic není nemožné či lépe „všechno je možné“ pokud doopravdy chceme. To jest, odpovídala přesně ve stylu hesla své cesty a myšlenky, kterou touto cestou hodlá šířit – povzbuzovat lidi, aby následovali své sny. „Nikdy se nebojte udělat první krok na cestě ke splnění svého snu“, hlásá šikovná Ukrajinka do světa.
Jak jsem se ale dočetla v jednom z článků, který o Anně psali v ruském tisku, tak si prošla na cestě i náročnými chvílemi a všechno nebylo tak růžové, jak by se někomu mohlo z jejího úsměvu zdát. Jen prostě nehodlala naříkat. Psychicky nejnáročnější byl prý pro ni začátek cesty právě přes Rusko, kdy ujetých 1000 km denně bylo normou. Tam si prý užila drsné samoty – převážně noční jízda, nikde ani živáčka ani mrtváčka, jen les a vrnění motorky, které se stále ještě trochu bála. Problémem byly zpočátku také finance – počítala prý každou korunu (rubl) s obavou, aby vůbec bylo na palivo. I na jídlo mnohdy zbývalo málo. To byly chvíle, kdy to chtěla vzdát. Zatím ale nevzdala a teď zaslouženě snad trochu odpočívá při projížďce Severní Amerikou.
Prohlédnete-li si Anniny internetové stránky či facebook, dozvíte se, že Anna Grechishkina se narodila v Kyjevě, v roce 1979. Na motorce jezdí od svých 25 let a jejím prvním motocyklem byla stopětadváca Kawasaki Eliminator, následovala Kawasaki VN 900 Classic. Po Indii jezdila na již zmíněném Enfieldu. No a teď si jezdí světem na KTM. Anna byla první ženou na Ukrajině, která získala „SaddleSore 1000“ – tj. min. 1000 mil v sedle motorky během 24 hodin.
Od roku 2009 Anna vede Sociální oddělení v rámci Národní Motocyklové Asociace Ukrajiny (NAMU) a je zakladatelkou sociálního projektu „MotoSave“ (www.motosave.org.ua), což je motorkářská charitativní iniciativa, mající za cíl pomáhat potřebným – sirotkům, důchodcům, nemocným apod. Takže není divu, že v rámci Anniny cesty okolo světa je zahrnut také charitativní projekt. Anna se po cestě hodlá potkat s tolika lidmi, a především dětmi, s kolika to jen bude možné. Doprovodný projektem cesty (pod názvem „One Million Dreams“) je totiž sbírání fotografií dětí a jejich snů (vyjádřených kresbou apod.). Kvanta snímků Anna pořizuje během cesty, ale další fotky může Anně poslat kdokoli, stejně jako finanční podporu dětem. Vybrané peníze mají být rozděleny mezi charitativní organizace na Ukrajině a v zemích, které Anna navštíví.
Anna by měla svou cestu zakončit v létě následujícího roku v Kyjevě, kde budou nashromážděné fotografie zpracovány a vystaveny. Když jsem se ptala na její další plány, má-li nějaké, tak prý v první řadě hodlá o svém dobrodružství napsat knihu. Tož si počtem.
Pokud plánujete provést něco dobrého, vydejte se tím směrem, a potkáte ty správné dobré lidi, to je osud a já se této cesty držím dodnes.“ říká Anna Grechishkina, která svůj sen právě žije. Je pravda, že to co Anna říká, zní někdy možná moc naivně, andělsky a sladce: „řekla jsem si, že se budu na všechny stále jen usmívat a usmívám se a doposud se mi to vrací“, ale já sama potvrzuji, že to na tom něco je. Já se třeba usmívat snažím, ale občas jsem taky pěkně protivná a pak to mám! A snažit se plnit si své životní sny? - to přeci taky není úplná blbina, ne? Asi je to chytrá holka. Jste-li totiž zdraví, máte všechno!, proto nenaříkat, nemarnit dny, dělat to, co člověk cítí, že je dobré a ono už to nějak půjde …. Zdar a sílu Vám i Anně! Mám sen neplatit daně! (já vím, že se to musí, jen se mi to rýmovalo a taky kdyby se s nimi lépe nakládalo :-) Jo a prosím Tě, Anno, po cestě se nevdávej, to už se jedné dobrodružce stalo, anebo jak chceš, láska je prevít…

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.28
Známkováno: 54x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist