Rozhovor s Igorem Brezovarem

Jak si Igore poprvé přišel k motorkám?

První moto jsem měl už od sedmi let, byla to Babeta s kterou jsem se velmi rád proháněl po vesnici. Pak jsem dostal první padesátku TOMOSku a s ní už jsem objížděl taková místa, kam by se člověk v patnácti letech celkem i bál. Bylo to kolem Slovinska, kde jsem se narodil a vyrůstal. Do Chorvatska k moři atd. S sebou jsem si vezl písty a další náhradní díly, ale jenom pro pocit, stejně jsem neuměl nic spravit.

Potom jsme přijeli žít do Prahy. Táta byl delegátem a moje podmínka byla, že když mě ze Slovinska dotáhne do Čech žít, musí mi koupit motorku. Načež jsem dostal zhruba po roce 125 ccm, kterou jsem si hned vybavil kuframa a objížděl Čechy, Slovensko, Polsko a Německo. Už jsem prostě chtěl cestovat a strašně mě to fascinovalo. Potom jsem si sám vydělal na CBR a na ní jsem projel prakticky celou Evropu. Od Dánska, Belgie až po Portugalsko na jeden "zátah", Andoru a zpátky Itálii, Jugoslávii a do Čech. A stále mi to přišlo málo… Pak přišla Yamaha Super Tenere.

A já se vydal na svojí první velkou cestu do Indie, která mě strašně moc nadchla. Už to začalo Jugoslávií, Tureckem, Iránem - neskutečně zajímavý stát, super lidi. Potom jsem se vrátil a toužil po "opravdové" cestovatelské motorce, kterou pro mě byl BMW R 1100 GS. Vždy na cestách jsem potkával motorkáře, kteří jeli na tomto stroji, a když byla ještě doplněná kuframa, moc se mi to líbilo. Mezitím jsem měl už firmu (IBC parkety - pozn. autora). Vždycky jsem si říkal čert vem ty dva-tři měsíce, co budu pryč. Našel jsem si náhradníka, aby firma "neklekla", a já se vydal na cesty.

Jak probíhaly Igore přípravy na cesty?

Do Indie byly přípravy delší. Sháněl jsem sponzory, očkování, víza. Nutná byla také příprava motorky a to trvalo takové tři měsíce. V dnešní době jsem "de facto" připravený okamžitě (smích). Na motorce mě jinak nevidíš než s kuframa, kanystrama. Stačí vzít oblečení a jsem za 10 min. sbalený ať jedu kamkoliv. Přípravou je pro mě je spíše to, že o dané zemi studuji materiály, sháním víza, očkování (i když už mám snad úplně všechny) a organizuju transport atd.

Máš tedy přesný itinerář, kterými městy pojedeš?

Ne. Já vím, že pojedu ze Singapuru, chci viděl Barmu, Laos, Vietnam, Kambodžu, Thajsko, Malajsii. Mapy mám už od mala všechny doma, takže cestuji nejdříve prstem po mapě, Lonely Planetem a Internetem a dle toho potom měním itinerář. A dále podle toho, kde jsou zajímavá místa (řeky, budovy, vodopády), si tu cestu uzpůsobuji.

Jak je to s vízy? Získáváš je snadno?

Některá si zařídím doma v Česku v Praze a zbytek na cestách. Kde potom navštěvuješ ambasádu a uplácíš, čekáš a nervuješ se a jsi nakonec rád, že dostaneš nebo nedostaneš. Ale s vízy jsem moc problémů neměl. I když především v Afrických státech, kde se tím přímo živí, je třeba dát kolem 100 $ úplatek.

Říkal si, že nejvíce tě z kontinentů fascinovala Afrika. Chtěl by ses tam vrátit?

Určitě! V Africe jsem byl už třikrát. Severní část, potom část západní do Kamerunu a poslední výprava byla z Prahy do Cape Townu. Celkem 22 států. Afrika mě opravdu fascinuje a chtěl bych se tam opět vrátit.
Ale minulý rok jsem byl v Austrálii a ta mě taky velmi zaujala. I když mě nezaujala tolik lidmi, jako tomu bylo například v Indii nebo v Africe, ale opravdu krásnou přírodou, silnicemi a "pařbama" - ženskýma. Jinak je tam hodně draho, nic moc jídlo, ale jsou tam opravdu nádherné národní parky. Takže nejvíce mě nadchla ta příroda.

Na cestách jsi většinou sám, nikdy jsi nejel s dalšíma motorkářema?

Ne nikdy. Jezdím sám, i když na cestách potkávám třeba další motorkáře (Čechy, Němce) a jedeme spolu kousek. Většinou se mnou jede jako ledvinka nějaká ženská. Pokaždé jiná, to už je trapný (smích). No nevím čím to je, ale vždycky si dobře rozumíme.

Takže jsi projel Indii, Afriku, Austrálii a plánuješ cestu do Číny a Japonska?

No ještě jsem si nechal poslat motorku z Austrálie do Singapuru. Nastartoval v Singapuru, udělal servis, jel do Malajsie, Indonésie, Thajska, Barmy. V Barmě jsem byl snad jediný motorkář za celou historii Barmy - pořád jsem uplácel a otravoval a nakonec mě pustili. Dál jsem pokračoval na Laos, Kambodžu a Vietnam. Do Vietnamu jsem se také dostal, což není normální. Není proto, že do Vietnamu nepouštějí motorky větší něž 175 ccm. A já jsem jim lhal, že co píst to 100 ccm, takže jsem říkal: dobře, mám 200 ccm, ale to je jen rozdíl 25ti kubíků a přece byste mě návštěvu nezamítli. Sice mi na to skočili, ale stejně mě nepustili. Načež jsem svlékl své tričko, kde mám popsané všechny státy kde jsem byl a kam chci jet a říkám: mám tady napsán Vietnam, já musím do Vietnamu a dal jsem mu do ruky 20 $. Nakonec mě pustili, ale jenom na 2 dny. Potom jsem musel zase zpět.

Šlo ti někdy o život na cestě?

Šlo, v Africe mezi Etiopií a Keni. Na hraničním přechodu, tam přepadávají Somálští bandité. Většinou jednotlivá auta nebo konvoje. Takže ten den přepadli náš konvoj, já jel trošku za nimi. Protože jsem jel pomalu, asi 20 km/hod, tak jsem viděl, že celá kolona je už na zemi. Rychle byli i u mě, povalili na zem a chtěli peníze. Jenže já jsem věděl, že se to stává, a byl jsem opatrný a na hranicích se ptal celníků na situaci. Celníci mi řekli, že 14 dní nikoho nezabili, takže by to mělo být v pohodě. Já si schoval všechny peníze do motorky a 70 $ jsem si nechal pro tento případ, kdyby něco. Musel jsem jim dát nějaké peníze.

Kam si dal ty zbylé peníze?

Pod nádrž, do trubek - tam jak má Bavorák různá relátka atd.

Kolik peněz máš s sebou na cestách?

3000 - 5000 $. Záleží na jak dlouho a záleží kde. Ale na tu cestu si beru kolem 5000 $. Kdyby došly, tak mi z domova pošlou, ale mám rád na cestách hotovost. Spíš než platební karty, s tím jsou komplikace a velké provize.

Jak Igore přespáváš? Lehneš si pod motorku, nebo spíš také v hotelích?

Spím občas i v hotelu, v těch největších "pajzlech" samozřejmě. Ale v Africe to není moc obvyklé. Ve větších městech ano, ale ve vesnicích mě vždycky někdo pozve domů k sobě.

Když jsem četl tvé cestopisy, tak jsem nechápal, že tě lidé pustili k sobě domů, kde tě také pohostili…

… no všechno. Trávíš s nimi večer, s dětmi, oni si hrají. Přítelkyně si hraje s ženami, já s chlapama. V Africe ti nabídnou pivo, v muslimském světě čaj. Oni spí třeba venku a ty spíš na jejich místech. Nebo všichni spíte venku. A opravdu, co mají to ti dají. A jak se s nimi seznámím? Já mám celkem dobrou taktiku. Nemůžeš tam přijít a ptát se na nocleh. Ale přijdeš do Bazaru, což je jejich hospoda, kde sedíš na zemi, piješ a kecáš. Takže vždy jsi tam zajímavej, cizinec na motorce. Jsi něco nového. Takže oni se tě pořád ptají a nakonec se s nimi skamarádíš. A večer se pouze zeptáš: "už se stmívá člověče, kde já budu spát?" a už to začne: "U mě!", U mě!", "Se mnou se dřív seznámil!". Nakonec tě jeden pozve, samozřejmě jde celá vesnice s tebou, nemáš dlouho klid, ale potom se zavřeš. Motorku můžeš nechat kdekoliv, v těch vesnicích je maximálně bezpečno.

Nebál ses někdy že tě okradou?

Někdy jsem se bál. Teď např. v Albánii a Nigérii - to je takovej "shit" stát. Spíš ve větších městech, ale jinak ne.

Kolik máš už Igore najeto km?

Na BMW už 120 000 km, celkem 200 000 km. A musím zaklepat, nespadl jsem ani jednou.

Co si všechno bereš s sebou na cesty? Náhradní díly..

Už pátý rok vozím s sebou blok, kde si píšu deník o každý cestě a taky tam mám napsaný seznam všech věcí, které potřebuji.
Co si s sebou beru za náhradní díly? Do teď jsem si nebral nic, kromě spojkového lanka, svíčky a loni do Austrálie jsem si vezl spojku. Příští sezónu mám v plánu jet do Japonska a tam už si sebou nějaké náhradní díly vezmu. Akorát ještě pořád nevím jaké (smích). Asi relátka si vezmu, protože jsem někde slyšel, že na BMW odcházejí. Nic jiného. Letos v Makedonii mi odešel startér. To je taková zajímavá příhodka pro cestovatele, kteří se ptají: "co když ti něco odejde, vždyť v těch zemích nemáš žádný servis, nemáš žádné náhradní díly". Proto se jim ale snažím vysvětlit, jaký je rozdíl mezi mechanikem v Evropě a v těchto státech, kam jezdím. V Evropě se opravář jmenuje "měnič dílů", v zemích kde jezdím já, se opravář jmenuje "opravář". Protože když budu v Evropě a odejde mi startér, oni ho odmontují a řeknou: hele nebudeme se s tím "srát", kup si nový, a zaplatím 400 DM nebo kolik stojí nový startér na BMW. V Makedonii mi letos neodešel startér, ale motorka občas přeskakovala, nešla nastartovat. Tak mi Makedonský specialista na motocykly říkal: já ti to udělám, vím přesně co a jak. Takže to celé rozšrouboval a říkal: hele to je francouzské, zavolej tomu kamarádovi, co spravuje Renaulty a Peugeoty. Renault měl stejný náhradní díl ve startéru jako má můj BMW R 1100 GS.

Jak je tvoje motorka vybavená na tak dlouhé cesty?

Vzadu mám 120 litrů Top case, postranní kufry 46 litrů, gumu a desetilitrový kanystr na jedné a druhé straně. Před předním světlem: stan, karimatku a dešťové kombinézy. Takže ani v noci nejezdím a nesvítím. Motorka je ovšem přetížená a ještě k tomu jezdím s přítelkyní.

Používáš GPS?

Mám a používám. GPS je nutné mít v poušti, když přejíždíš Saharu. 800 km pískem, kameny, skálami. Jednou mi v Libii "chcípnul" GPS a já vůbec nevěděl, kam mám jet. Tak jsem naštěstí odchytnul Toyotu a ptal se, jestli jedu tím správným směrem. Načež mi řekli, že musím jet jiným směrem. Tak to jsem v prd..li, jedu raději s vámi a potom v prvním městě pojedu již podle ukazatelů.

Igore, tvá další cesta má začít příští rok v červenci. Jak jí plánuješ?

Chci jet přes Sibiř do Japonska, potom poslat motorku do Chile a dojet až na Aljašku na jeden zátah.

Jak postupuješ v nesnázích, když už motorka nejede nebo by nejela?

Důležité je si sednout, nepanikařit a říct si, co teď. Zastavit kamion, jet do přístavu a poslat motocykl domů, když by se to dalo ještě opravit? Takže to zkoušíš. Naložíš moto na kamion a jedeš do většího města, kde je určitě nějaký specialista na BMW nebo na motorky. BMW rozebereme a alespoň uvidíme co je špatně. Pokud chybí díl, nechám si ho poslat přes DHL na tuto adresu a potom pokračuji v cestě. Zatím jsem na cestě nikdy nespadnul, takže se mi nic nestalo, ale mám z toho obavy. Byly by to větší investice a motorku bych asi nechal poslat domů letadlem.

Jsou pro tebe cesty náročné na fyzičku? Kolik kilo za cestu zhubneš?

Za jednu výpravu tak 8-13 kg, protože pořád jezdíš, svlékáš se, oblékáš se, je horko... Ale hlavně málo jíš, protože ani nemáš moc chuť k jídlu. Spíš piješ hodně vody. Hlavně v Asii jsou všechna jídla založená na rýži, vodě a nudlích, takže už jen tím zhubneš, ani kdybys nic nedělal. I když fyzicky ani moc unavený nejsem, že by mě bolely svaly a tak, ale spíše psychicky. Už si potom ty lidi ani nepřeješ vidět. Ta památka, která je "sedmým divem světa", tě nezajímá, protože si viděl lepší a přímo sis například po tím vodopádem postavil stan, byl si tam sám, bez turistů atd. Chceš klid. A lidi mají pořád stejné dotazy: kolik motorka stála, odkud jsem přijel, jak jsem jel, kolik států jsem už viděl, kde bych žil kdybych se měl usadit, jestli se mi někdy porouchala motorka, kdo mě to platí a toto pořád dokola.

Podobný otázky já dávám nyní tobě.

Přesně (smích). Ale to je super, mě to baví, to je pro Motorkáře.cz. Ale nemusím to říkat každému člověku denně zvlášť. Jednou jsem uvažoval, že bych si na motorku napsal seznam a odpovědi na tyto otázky: moje jméno je Igor, motorka má najeto 120 tis. km (protože jsou líní se podívat na tachometr), objel jsem ty a ty státy, nikdy jsem neměl žádný problém a cestuji proto, abych teď a tady poznal tebe. I když možná teď dělám machra, že mě to otravuje. Mě to baví, ale je to opravdu někdy už náročné.

A co do budoucna?

Plánuji tedy příští sezónu Japonsko, Jižní Ameriku a potom myslím, že mám už projeté všechny státy. I když stále je milion krajů, které nikdy neuvidím.

Já ti Igore tedy přeji, aby všechny další cesty dopadly úspěšně a ve zdraví.

Igor:

Díky, i já přeji vše super nejlepšímu motocyklovému portálu u nás a rád se s vámi všemi někdy uvidím osobně. Igorovi webové stránky naleznete na adrese: www.mototour.cz

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Igor Brezovar - (Odebírat články autora)