sumoto_leden



Kurz první pomoci – II. díl

Kapitoly článku

DUŠENÍ ZE ZEVNÍCH PŘÍČIN

Jedná se o stav, kdy je mechanicky znemožněn přístup vzduchu do plic. Postižený se snaží dýchat.

Příčiny dušení:

  •  bezvědomí
  •  vdechnutí sousta, cizího tělesa nebo tekutého obsahu
  •  otok sliznic hltanu a hrtanu
  •  úrazy krku

Příznaky:

  • modravé zabarvení obličeje, ušních lalůčků, rtů a jazyka
  • „chrápání” (charakterizuje částečnou neprůchodnost)
  • kokrhavé zvuky doprovází dušení při otoku sliznice hrtanu
  • paradoxní dýchání – při vdechu se vtahují hrudní partie a vyklenuje břicho
  • pro zaskočení cizího tělesa je typické uchopení za “ohryzek”

V čem spočívá ohrožení života?

V nedostatečném přísunu kyslíku pro všechny orgány (vnitřním dušení), jeho důsledkem je následná zástava krevního oběhu.

Postup první pomoci:

Bezvědomí – viz předchozí kapitola.
Vdechnutí cizího tělesa u malého dítěte – uchopit za nožky, otočit hlavou dolů, opakované údery do zádíček. U větších dětí a dospělých předklon a údery mezi lopatky. 
Heimlichův manévr se provádí pouze u dospělých dynamickým stlačením dolní části hrudníku. Lze užít u stojícího, ležícího i sedicího pacienta. U stojícího nebo sedícího obejmeme postiženého  zezadu tak, že zachránce spojí (přeloží) své ruce před jeho tělem v oblasti dolní části hrudníku a nadbřišeku, a pak vícekrát silně stiskne směrem k bránici. Cílem manévru je vyrazit cizí těleso vzduchem zadrženým za překážkou. U ležícího pacienta klečí zachránce nad postiženým. Zachránce má natažené horní končetiny, na sebe položené ruce přiloží na část hrudníku a nadbřišek, které jednou nebo vícekrát ve směru bránice silně stikne.

Při neúspěchu (stav dušení trvá) je jediná možnost pokus o zevní vniknutí do dýchacích cest. Pro laika přichází v úvahu pouze napíchnutí prostoru pod štítnou chrupavkou. Volba nástroje k tomuto účelu je značným problémem.

Čeho chceme docílit?

Uvolnění dýchacích cest.
Úspěšné odstranění cizího tělesa je nejen záchranou života, ale i uzdravením.

Při uzávěru horních cest dýchacích lze překážku obejít jedině otvorem do průdušnice. Nejeden školitel první pomoci nabádá k heroickým výkonům, jež nikdy neviděl a neprováděl.
Rozhodně nelze doporučit kapesní nůž a hrdinné proříznutí hrdla. Jedná se o výkon v krajní nouzi, jehož provedení je náročné i pro zdravotníka. Otvor se provádí perforací, tedy tlakem ostrého předmětu. Pokud by k jeho provedení došlo, je nutno upozornit na skutečnost, že pouhé zhotovení otvoru nic neřeší. Musí být doplněno
zavedením hadičky do průdušnice.

BEZDEŠÍ

Jedná se o stav, kdy postižený nedýchá, tj. nekoná žádné dýchací pohyby.

Příčiny:

  • Vyřazení funkce dechového centra v mozku v důsledku úrazu nebo choroby.
Příznaky:
  • modravé zabarvení obličeje, ušních lalůčku, rtů a jazyka
  • na hrudníku nelze registrovat žádný pohyb
  • není slyšitelný žádný dýchací zvuk
  • u úst a nosu chybí závan vzduchového proudu

V čem spočívá ohrožení života?
V zástavě krevního oběhu, k níž dojde z důvodu nedostatku kyslíku v srdečním svalu a mozku.

Postup první pomoci:

Jediným řešením je umělé dýchání, předcházející kopresemi hrudníku. Podmínkou jeho provádění jsou volné dýchací cesty (viz předchozí kapitoly). Základní metodikou je dýchání z úst do úst (plic do plic), jedná se o dva názvy pro tentýž postup. Zachránce vydechuje vzduch z vlastních dýchacích cest. Ten je sice ochuzen o kyslík (obsahuje ho 16 %), toto množství je však za normálních podmínek ještě dostačující. Zachránce vdechuje do úst nebo nosu postiženého. Při dýchání do úst je nutno prsty sevřít nosní křídla, při dýchání do nosu je nutno sevřít rty.

Dýchání se zahajuje kompresemi hrudníku, poté se dodržují následující podmínky. Výjimku tvoří stavy, kdy zjevně došlo primárně k zástavě dechu a ne srdeční činnosti - tonutí, zjevné dušení, úraz, děti, otrava - tam by mělo předcházet 5 záchranných vdechů
Univerzální poměr kompresí a vdechů je 30:2 a to pro všechny věkové skupiny od 1 měsíce života do dospělosti. U novorozenců do 1 měsíce trvá poměr 3:1. Frekvence masáže je 100/min u novorozenců až 180/min, hloubka stlačení vždy 1/3 hrudníku. Místem pro srdeční masáž není dolní polovina sterna, ani spojnice bradavek, ale jednoduše střed hrudníku. Nepřímé umělé dýchání dle Silvestra-Brosche je nouzovým východiskem při infekcích, kontaminaci toxickými látkami a poraněních obličeje.

Čeho chceme docílit?
Zajistit trvalou výměnu plynů v plicích. Zástava dechu je téměř vždy spojena se zástavou oběhu.
Nepřímé umělé dýchání zajistí jen nepatrnou výměnu plynů.

Poznámka:
Dýchání z úst do úst je spojeno s objektivním rizikem nákazy. V rodinách a známých kolektivech je zanedbatelné. Nejvyšší míra rizika je v komunitách toxikomanů. Doporučované přiložení perforované igelitové fólie na obličej zachraňované osoby omezí fyzický kontakt, ale neochrání před nákazou. V některých zemích jsou řidiči
vybaveni dýchacími tubusy nebo rouškami s náustkem, tyto pomůcky poskytují relativně spolehlivou ochranu. Do budoucna lze předpokládat jejich postupné zavádění v naší republice.

Informace o redaktorovi

Jakub Janata - (Odebírat články autora)
TZ - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (8x):


TOPlist