Kurz první pomoci – II. díl

V oddílu PŘÍZNAKY jsou preferovány ty, které je schopen laik vyhodnotit. Důraz je kladen na ty nejtypičtější, podrobnosti jsou potlačeny. Popis První pomoci vychází z uznaných standardů, na něž aplikuje praktické profesionální zkušenosti. Ve většině případů první pomoci je nutno uplatnit TVŮRČÍ IMPROVIZACI!
Čtenáři musí být jasné dvě věci: jaké nebezpečí postiženému hrozí a co chce v První pomoci docílit.

BEZVĚDOMÍ

Jedná se o stav selhání jedné ze tří základních životních funkcí. Postižený není schopen kontaktu s okolím. Na rozdíl od spánku jeho mozek nereaguje ani na varovné podněty přicházející zevnitř organismu. Škála bezvědomí je velice široká, čím je hlubší, tím je závažnější.
Příčiny bezvědomí:

• úrazy hlavy
• onemocnění mozku (epilepsie, nádor, krvácení)
• otravy
• onemocnění způsobující nedostatečnou nabídku kyslíku a glukózy v mozku

Příznaky:

• postižený padne k zemi nebo se vsedě „zhroutí”
• tělo je zpravidla bezvládné, ale mohou být i křeče
• není žádná reakce na oslovení, případně postižený nesrozumitelně mumlá
• nereaguje na bolestivé podněty, neprobere se po zatřesení ani štípnutí, to nejsnáze vyšetřujeme na ušním lalůčku. Při povrchnějším bezvědomí může být odpovědí obranný pohyb nebo grimasa 
• dýchání je zpravidla spojeno s abnormálními pohyby a zvuky

V čem spočívá ohrožení života?
V dušení, jež je důsledkem chybění obranných reakcí. Při bezvědomí dochází k ochabnutí většiny svalů, mimo jiné i těch, které udržují průchodnost dýchacích cest. U ležícího pacienta dojde k zapadnutí kořene jazyka a poklesu měkkého patra. Tyto struktury vytvoří překážku pro vstup vzduchu do dýchacích cest.

Nepříznivá anatomická překážka může být ještě zhoršena. Člověk v bezvědomí nemá dostatečně aktivní reflex kašle, neubrání se vniknutí cizích těles do dýchacích cest. Největší riziko představují zvratky, při úrazech i krev.

Postup první pomoci:

Bezvědomý musí být co nejrychleji přemístěn do vodorovné polohy. Zatlačením na čelo a současným nadzvednutím (podložením) šíje se nám podaří oddálit kořen jazyka a ve většině případů uvolnit nebo alespoň zlepšit průchodnost dýchacích cest. Tento úkon lze ještě vylepšit pootevřením úst a předsunutím dolní čelisti, tzv. trojitým manévrem.

Součástí zprůchodnění dýchacích cest je i kontrola a vyčištění ústní dutiny. Tento úkon je spojen s rizikem skousnutí (pozor, síla žvýkacích svalů je značná). Komplikaci předejdeme použitím roubíku, nejpohotověji poslouží stočené obinadlo. Někdy jsou čelisti bezvědomého křečovitě sevřeny. Násilné otevření úst docílíme zavedením ukazováků mezi tvář a zuby a tlakem v místě úhlu čelisti (pomocník musí mít připraven roubík).
Při prohlídce ústní dutiny odstraníme všechna cizí tělesa. V první řadě se jedná o snímatelné zubní protézy. U dětí dávejte pozor na žvýkačku. Tekutý a mazlavý obsah odstraníme vytřením – nejlépe s použitím kapesníku.

Čeho chceme docílit?
Udržet průchodnost dýchacích cest.
Většina bezvědomí je přechodným stavem, jejich primární příčina je řešitelná. Úmrtí v důsledku udušení je odvratitelné. Nejčastější příčinou smrti při otravě alkoholem je vdechnutí zvratků. 
Záklon hlavy se nedoporučuje při podezření na poranění krční páteře. Laik ho není schopen rozpoznat, pokud k němu došlo, bývá mícha ve většině případů již´poraněna. Smrt v důsledku poranění krční páteře je sice možná, ale smrt v důsledku udušení je jistá.
Po zprůchodnění dýchacích cest se přesvědčíme o kvalitě dýchání, pokud je dostatečná, můžeme bezvědomého umístit do stabilizované polohy.

Stabilizovaná poloha:
Technika - Zachránce poklekne vedle bezvědomého. K němu bližší horní končetinu pacienta přiloží v natažené poloze těsně k pacientovu trupu. Pak tuto končetinu posune co možná nejdál pod jeho hýždě. Poté zachránce ohne v kolenním kloubu blíže ležící dolní končetinu nemocného, až se pokud možno těsně dotýká hýždě. Nyní uchopí zachránce na vzdálenější straně rameno a kyčelní krajinu bezvědomého a otočí ho k sobě na bok.
Spodní horní končetina se poněkud posune dorzálně a lehce ohne v loketním kloubu. Hlava nemocného musí být v šíji mírně zakloněna, nahoře ležící horní končetina se ohne a ruka se vsune pod bradu pacienta.
Není-li poloha na boku možná, např. z prostorových důvodů, můsí zachránce pacienta v odpovídající poloze přidržovat.

Účelem polohy na boku je, aby zvratky, krev a hlen mohly odtákat ven, aniž by došlo k aspiraci. Současně se dostatečným záklonem hlavy udrží volné dýchací cesty. Ani jedno ani druhé tím není definitivně zajištěno. Bezvědomý jedinec musí být trvale kontrolován a jeho poloha korigována. Uložení a ponechání ve stabilizované poloze je nouzovým řešením v případě, kdy jediný zachránce musí bezvědomého na přechodnou dobu opustit.
Stabilizovaná poloha na boku je zajištěna pokrčením dolní končetiny strany, na níž postižený leží. Druhá dolní končetina je natažena. Horní končetina strany, na níž tělo spočívá je natažena a zapažena. Zakloněná hlava spočívá na druhé horní končetině, jež je skrčena v lokti.
Bezvědomého je nutno trvale sledovat a polohu podle potřeby korigovat.
Při zvracení a krvácení z úst někdy pomůže poloha se sníženou hlavou´a horní částí trupu. Opakovaná kontrola ústní dutiny bezvědomého je nezbytností.

Informace o redaktorovi

Jakub Janata - (Odebírat články autora)
TZ - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE