Dobrodružství Centrální Asie – díl 3. Zeměmi bývaleho SSSR

Přechod hranice do Kyrgyzstánu byl překvapivě bezproblémový a za 10 minut jsem si to mířil do hlavního města země Biškeku. Ubytuju se na pár dní, abych motorku zkontroloval a provedl potřebný servis. Vyměnit olej, filtry, dotáhnout dráty kol a mrknout, zda něco nechybí nebo se nechystá motorku opustit.

Biškek je moderní pulzující město hojně navštěvované turisty. Výchozí bod pro většinu lidí hodlajících objevovat krásy Kyrgyzstánu. Teploty stoupají ke 40 °C, přesto mě to neodradí od procházky po největším městském bazaru a jiných zajímavých místech. Na hostelu naslouchám různým příběhům ostatních cestovatelů. Někdo míří do Číny, jiní do Mongolska a setkal jsem se i s klukem, co se zde seznámil s kyrgyzkou dívkou a zůstává v Biškeku už půl roku. Lásce holt neporučíš.

Další den vyrážím prozkoumat místní krásy (ne jen ty ženské). První zastávkou je největší jezero Kyrgystánu Issyk-Kul. Zde se setkávám se dvěma českými cestovateli Vojtou a Zajdou a trávím s nimi příjemný večer u jezera.

Ráno je jak z kýčovité fotky National Geographic. Sluncem zalité údolí jezera obklopeno horami hrající všemožnými barvami. Loučím se, popřeju hodně štěstí na cestách a vyrážím k druhému 100 kilometrů vzdálenému jezeru Song-Kul do výšky 3000 m.n.m. Další tři hodiny nezavřu pusu. Okolní scenérie jsou dechberoucí.

Vždy, když už si myslím, že nic krásnějšího nemohu vidět, objeví se přede mnou výhled, který to vše přebije. O Kyrgyzstánu jsem slyšel mnoho chvály, viděl mnoho fotek, ale na samotný zážitek vás nic nepřipraví. Od začátku expedice se dostávám od super k ještě lepšímu. Může to něco překonat?

Noc přečkávám u jezera Song-Kul ve výšce 3000 m.n.m.
Následující ráno se vydávám do Oše, dalšího důležitého města Kyrgyzstánu, které leží nedaleko uzbecké hranice. Cesta je hodně náročná a občas se mi podaří i trochu zabloudit nebo mi cestu zatarasí spadlý most. Po několika stovkách kilometrů náročného terénu úžasnou přírodou, kterou země nabízí, jsem ve městě a hledám adresu Manuela, u kterého mám domluvené přespání. Man je Němec studující antropologii, jenž v Kyrgyzstánu pracuje už půl roku na svém vysokoškolském projektu a zná velmi dobře místní kulturu. Provádí mě městem, vysvětluje místní zvyky a dává mi ochutnávat zdejší kuchyni. Ráno vstáváme v 5 hodin a šplháme po příkrém srázu na kopec nad městem. Celá dřina stojí za tu námahu (hlavně to brzké vstávání). Východ slunce nad městem byl nezapomenutelný zážitek a z kopce bylo dokonce vidět do nedalekého Uzbekistánu. S dobrou náladou se vracíme zpět, balím věci a vyrážím vstříc novým zážitkům. Tádžikistán a jeho majestátní Pamír už mě očekává.

Po náročnějším přechodu hranic mířím podél čínské hranice k jezeru Karakul, kde hodlám strávit noc. Vodní hladina brakického jezera má nádhernou barvu a vybízí k vykoupání. Přesto, že jsem ve 4000 m.n.m. je zde mnoho komárů, kteří pobyt u vody znepříjemňují a brzy mě vyhánějí i se stanem dále od břehu. Nerozumím, čím se v této odlehlé pustině, kromě krve občasného turisty, živí?
Slunce mě tahá brzy ráno ze stanu, nedočkavě balím a vydávám se vstříc novým zážitkům po silnici M41, legendární Pamír Highway. A je to zážitek na celý život. Těžko se to popisuje slovy a tak za sebe nechám mluvit fotky a video.

Mojí spanilou jízdu zastavuje až technický problém na motorce a nutí mě přehodnotit situaci a vydat se nejkratší cestou domů. Pokud jste zvědaví, co mě ještě čeká, určitě se podívejte na video nebo si přečtěte kompletní cestopis zde na Motorkáři.cz.

Informace o redaktorovi

Michal Prskavec - (Odebírat články autora)